27 Cdo 303/2022-229 USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, proti žalovaným 1) P. R., bytem XY, a 2) J. S., bytem XY, o ochranu osobnosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 3 Co 30/2017-64, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017, č. j. 31 C 105/2012-55, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2020, č. j. 4 Co 75/2020-139, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, č. j. 31 C 105/2012-124, o dovolání podaném žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2020, č. j. 4 Co 75/2020-139, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, č. j. 31 C 105/2012-124, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 C 105/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021, č. j. 6 Cmo 190/2021-200, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2021, č. j. 31 C 105/2012-177, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 3 Co 30/2017-64, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2017, č. j. 31 C 105/2012-55 (výrok I.), nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.
7. 2020, č. j. 4 Co 75/2020-139, a proti usnesení Městského soudu v Praze 31. 1. 2020, č. j. 31 C 105/2012-124 (výrok II.), nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v řízení o dovolání podaném žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2020, č. j. 4 Co 75/2020-139, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, č. j. 31 C 105/2012-124 (výrok III.), a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13.
7. 2020, č. j. 4 Co 75/2020-139, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, č. j. 31 C 105/2012-124 (výrok IV.).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 4. 2021, č. j. 31 C 105/2012-190, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2021, č. j. 31 C 105/2012-177, pro opožděnost.
[3] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž požádal (mimo jiné) i o osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení.
[5] Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. 27 Cdo 303/2022-221, doručeným dovolateli dne 7. 3. 2022, zamítl žádost dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a současně ho vyzval, aby do 15 dnů ode dne doručení usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků 4.000 Kč, a to v kolcích nebo na (v usnesení specifikovaný) účet Nejvyššího soudu, a poučil ho, že v případě nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě bude dovolací řízení zastaveno.
[6] Jelikož lhůta k zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení určená dovolateli Nejvyšším soudem marně uplynula, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 4. 2022
JUDr. Marek Doležal předseda senátu