27 Cdo 3187/2024-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci
navrhovatele M. V., zastoupeného Mgr. Martinou Konečnou, advokátkou, se sídlem
v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, za účasti Fotbalové asociace České
republiky, se sídlem v Praze 6, Atletická 2474/8, PSČ 169 00, identifikační
číslo osoby 00406741, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v
Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí
orgánu spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 67 Cm 97/2022, o
dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024,
č. j. 9 Cmo 127/2024-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Fotbalové asociaci České republiky
na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci
tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
[1] „Návrhem na zahájení řízení“ ze dne 16. 5. 2022 doručeným Obvodnímu
soudu pro Prahu 6 dne 17. 5. 2022 se navrhovatel domáhá „určení neplatnosti“
rozhodnutí Odvolací komise Fotbalové asociace České republiky (dále též jen
„spolek“) ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. OK 02/2022 (dále též jen „napadené
rozhodnutí“).
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2022, č. j. Ncp
424/2022-13, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni
věcně příslušné krajské soudy (první výrok), a věc postoupil k dalšímu řízení
Městskému soudu v Praze (druhý výrok).
[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 1. 2024, č. j. 67 Cm
97/2022-105, zamítl návrh na „určení“, že napadené rozhodnutí je neplatné
(výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[4] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným
usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[5] Odvolací soud, posuzuje návrh na zahájení řízení podle § 258 a násl.
zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.”), dospěl k
závěru, podle něhož rozhodnutí odvolací komise spolku je v souladu se zákonem a
stanovami spolku. Námitky uplatněné navrhovatelem „v doplnění návrhu dne 21.
10. 2022 ohledně nemožnosti použití důkazů pocházejících z trestního řízení při
rozhodování v rámci spolku“ byly podle odvolacího soudu učiněny až po uplynutí
prekluzivní lhůty, a jsou tudíž nepřípustné.
[6] „I přes výše uvedené“ se odvolací soud těmito námitkami zabýval, a
to z důvodu, že šlo o „stěžejní argument v rámci podaného odvolání“. Odvolací
soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně a uzavřel, že důkazy byly použity v
rámci pravomoci spolku daným mu stanovami zavazujícími každého člena spolku
podle § 122 a § 125 odst. 1 o. z. Podle stanov spolku může za důkaz v rámci
rozhodování dle stanov sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. Zákonný
zákaz použití důkazů z jednoho trestního řízení se vztahuje jen k jinému
trestnímu řízení, nikoli však k soukromoprávním sankcím daným v rámci spolku
coby soukromoprávní právnické osoby ohledně svých členů, tedy osob souhlasících
s tím, že mohou být spolkem sankcionovány. Dovozovat z uvedeného zákazu
nemožnost jakéhokoli použití skutečností zjištěných v trestním řízení by bylo
„absurdní ve svém důsledku“. „Logické a přirozené“ je, že spolek nemá ani
sledovací techniku ani jiné prostředky orgánů činných v trestním řízení pro
sledování osob a jejich činnosti. Prakticky by se tak spolek nemohl nikdy
dozvědět o skutcích svých členů, jež jsou trestnými činy a přečiny, a především
by nemohl proti svým členům použít sankce. „Absurdně“ by za skutek, který je
trestný, nemohl spolek svého člena jakkoli postihnout.
[7] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež
Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako zjevně bezdůvodné. [8] Učinil tak proto, že vyřešení dovolatelem předkládaných otázek
týkajících se použitelnosti záznamů pořízených orgány činnými v trestním řízení
při sledování osob v disciplinárním řízení vedeném orgánem spolku a včasnosti
podané námitky zpochybňující použitelnost uvedených důkazů v disciplinárním
řízení nemůže mít žádný vliv na výsledek soudního řízení. [9] Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že odvolací komise
spolku, jež má podle stanov a disciplinárního řádu spolku „rozhodovat o
porušení vnitřních předpisů schválených jejími příslušnými orgány, jakož i
rozhodovat o druhu a výši trestu za takové porušení“, tj. rozhodovat sporné
záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami (§
265 o. z.), po materiální stránce je (musí být) rozhodčí komisí ve smyslu § 265
o. z. [10] V usnesení ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3737/2021,
uveřejněném pod číslem 4/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší
soud vysvětlil, že řízení před rozhodčí komisí spolku je jedním z „druhů“
rozhodčího řízení, čemuž odpovídá i systematika právní úpravy (§ 267 o. z.). Vady rozhodnutí rozhodčí komise se proto nepřezkoumávají v režimu § 258 a násl. o. z. (jako je tomu u rozhodnutí jiných orgánů spolku), nýbrž – jak se podává z
§ 267 o. z. ve spojení s § 40e zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o
výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“), – v řízení o zrušení
rozhodčího nálezu soudem, popř. v řízení o návrhu na zastavení nařízeného
výkonu rozhodnutí ve smyslu § 31 až 35 z. r. ř. [11] Rozhodčí nález vydaný rozhodčí komisí spolku soud na návrh strany
zruší pouze tehdy, jestliže a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou
rozhodčí smlouvu, b) rozhodčí smlouva je z jiných důvodů neplatná, nebo byla
zrušena, anebo se na dohodnutou věc nevztahuje, c) ve věci se zúčastnil
rozhodce, který nebyl ani podle rozhodčí smlouvy, ani jinak povolán k
rozhodování, nebo neměl způsobilost být rozhodcem, d) rozhodčí nález nebyl
usnesen většinou rozhodců, e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před
rozhodci projednat, f) rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo
oprávněným žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či
nedovolenému, g) se zjistí, že jsou dány důvody, pro které lze v občanském
soudním řízení žádat o obnovu řízení (§ 31 z. r. ř.), anebo v případě, že
komise rozhodovala spor ve zjevném rozporu s dobrými mravy nebo veřejným
pořádkem (§ 40j odst. 1 z. r. ř.). [12] Z uvedeného vyplývá, že v řízení o zrušení rozhodčího nálezu
rozhodčí komise spolku nepřísluší soudu posuzovat soulad rozhodčího nálezu se
zákonem či stanovami spolku. Proto, přezkoumával-li odvolací soud platnost
rozhodnutí odvolací komise spolku, jež má povahu rozhodčího nálezu, v režimu
řízení podle § 258 a násl. o. z., poskytl dovolateli vyšší míru právní ochrany,
než mu podle zákona náleží.
[13] Otázkami otevřenými v dovolání dovolatel zpochybňuje právě (pouze)
soulad napadeného rozhodnutí odvolací komise spolku se zákonem, resp. se
stanovami spolku, aniž by namítal jakýkoli ze zákonem uvedených důvodů
umožňujících soudu rozhodčí nález zrušit (odstranit). Vyřešení těchto otázek
proto nemůže mít vliv na (ve výsledku správný) závěr odvolacího soudu, podle
něhož napadené rozhodnutí odvolací komise spolku nelze soudním rozhodnutím
odstranit. [14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.