27 Cdo 3364/2020-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatele L. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Vojtěchem
Chloupkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, PSČ 110 00, za
účasti B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Peterem
Zemanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, o
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 73 Cm 147/2017, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 7 Cmo 114/2019-117, ve znění usnesení
téhož soudu ze dne 26. 5. 2020, č. j. 7 Cmo 114/2019-122, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 7 Cmo 114/2019-117,
ve znění usnesení téhož soudu ze dne 26. 5. 2020, č. j. 7 Cmo 114/2019-122, se
ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Navrhovatel se domáhá vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady
společnosti B. (dále jen „společnost“), konané dne 21. 8. 2017, jímž byl
odvolán z funkce jednatele. Má za to, že usnesení bylo přijato v rozporu s
dobrými mravy i se zákonem, neboť jednak přijaté usnesení neodpovídá obsahu
pozvánky a jednak byl druhým společníkem uveden v omyl ohledně procesu
zvyšování základního kapitálu a přebírání vkladové povinnosti, v důsledku čehož
až na zasedání valné hromady dne 21. 8. 2017 zjistil, že jeho podíl již činí
(místo 50 %) toliko 5 %. [2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 2. 2019, č. j. 73 Cm
147/2017-41, zamítl návrh na přerušení řízení (výrok I.), jakož i návrh na
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady (výrok II.), a rozhodl o nákladech
řízení (výrok III.). [3] Vyšel přitom (mimo jiné) z toho, že:
1/ Společnost má dva společníky, a to navrhovatele s podílem o velikosti 5 % a
J. Ž. (dále jen „J. Ž.“) s podílem o velikosti 95 %. Před zvýšením základního
kapitálu (zapsáno do obchodního rejstříku dne 3. 8. 2017) byla výše podílu
každého ze společníků 50 %. 2/ Oba společníci byli současně i jednateli společnosti. 3/ Dne 21. 8. 2017 se konala valná hromada společnosti, které se zúčastnili oba
společníci. 4/ Na programu valné hromady bylo dle pozvánky „odvolání/rezignace statutárního
orgánu společnosti, volba jednatele společnosti“ s návrhem usnesení: „valná
hromada odvolává jednatele společnosti pana J. Ž. a volí na návrh přítomných
společníků jednatelem pana …(pozn: dle návrhů společníků na valné hromadě)“. 5/ Valná hromada neschválila návrh na odvolání J. Ž. z funkce jednatele, ale
přijala usnesení o odvolání navrhovatele z funkce jednatele. 6/ Navrhovatel nepodal protest proti usnesení o jeho odvolání. [4] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že
navrhovateli jakožto společníku společnosti právo podat návrh na vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady podle § 191 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o
obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve
znění účinném do 31. 12. 2020 (dále též jen „z. o. k.“), nesvědčí, neboť proti
napadenému usnesení nebyl vznesen protest a není dána žádná z výjimek, za
jejichž splnění lze právo podle § 191 z. o. k. uplatnit i tehdy, nebyl-li podán
protest (§ 192 odst. 2 z. o. k.). [5] Nad rámec uvedeného pak soud prvního stupně dovodil, že by
navrhovatel nebyl úspěšný ani v případě, kdy by mu svědčilo právo domáhat se
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, neboť jím předestírané okolnosti
nezakládají rozpor napadeného usnesení se zákonem či dobrými mravy. [6] Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením k odvolání
navrhovatele rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v napadeném výroku II. (bod a/) a ve výroku III. (bod b/) [první výrok] a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). [7] Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož
navrhovateli nesvědčí právo dovolávat se vyslovení neplatnosti napadeného
usnesení, neboť proti němu nebyl podán protest.
Podmínku podat protest je třeba
vztáhnout na každého společníka, bez ohledu na to, zda je zároveň i jednatelem
společnosti. [8] Podle odvolacího soudu „oprávnění nepodat protest dopadá toliko na
osoby, jež jsou výlučně v postavení jednatele, člena dozorčí rady, či
likvidátora. Opačná konstrukce by znamenala nedůvodné zvýhodnění takového
společníka, oproti ostatním společníkům, jež žádnou z uvedených funkcí
nevykonávají“.
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež má
za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále
jen „o. s. ř.“), k řešení (dovolacím soudem doposud neřešené) otázky, zda se
může společník společnosti s ručením omezeným, který je zároveň jejím
jednatelem, dovolávat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady bez ohledu
na to, zda podal proti tomuto usnesení protest. [10] Dovolatel považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu o absenci
jeho aktivní věcné legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti
napadeného usnesení valné hromady. Má za to, že „u osob, které zastávají funkci
jednatele a jsou zároveň společníky, je nezbytné jejich postavení oddělovat a
posuzovat splnění podmínek pro aktivní legitimaci samostatně v závislosti na
tom, z jaké pozice se neplatnosti domáhají. S ohledem na to, že zájmy
společníka a jednatele jsou zájmy odlišnými, nelze generalizovat, že společník
a jednatel v jedné osobě musí být vždy poměřován výlučně pravidly pro
společníka.“ Odvolací soud měl posoudit návrh dovolatele jako návrh jednatele,
nikoliv společníka. [11] Odvolací soud podle dovolatele nerozlišuje mezi oběma postaveními a
jejich odlišnými právy a povinnostmi. Automatické přenášení limitů společníka
na jednatele není ospravedlnitelné a postrádá oporu v zákoně. Naopak přijetí
závěru odvolacího soudu by založilo nerovné postavení jednatele, který není
společníkem, a jednatele, který je společníkem. Ve společnostech s ručením
omezeným jsou často společníci zároveň i jednateli. Přijetím interpretace
odvolacího soudu by došlo k limitaci postavení jednatele a narušení mechanismu
kontroly zákonného jednání společnosti, neboť je zcela vyloučena možnost
zamezit následkům nezákonného rozhodnutí ex post. [12] Navíc odvolací soud nepřihlédl ke konkrétním okolnostem případu,
neboť v projednávané věci nelze ani dovodit zvýhodnění dovolatele oproti
ostatním společníkům, neboť druhý společník J. Ž. zastával rovněž funkci
jednatele. [13] Výkladem § 191 odst. 1 ve spojení s § 192 odst. 2 z. o. k. lze
dovodit, že podáním protestu je podmíněno toliko právo společníka dovolat se
neplatnosti usnesení valné hromady. Naopak aktivní věcná legitimace jednatele
není nijak podmíněna. Privilegované postavení jednatele je spojeno zejména s
péčí řádného hospodáře. Jednatel je povinen zajistit zákonnost průběhu valné
hromady a jako poslední instance zjišťovat případné nedostatky přijatých
usnesení. Odvolací soud svým výkladem upírá jednateli právo, které mu náleží, a
dovozuje povinnost, která je spjata s pozicí společníka, aniž zohledňuje, že
dovolatel napadá usnesení valné hromady z pozice jednatele. [14] Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5352/2015, dovolatel zdůrazňuje, že odvolaný jednatel má právní zájem na
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o svém odvolání, a to především z
titulu své funkce, kterou odvoláním pozbyl, a že vyslovení neplatnosti daného
usnesení se přímo dotýká práv a povinností odvolaného jednatele.
Dovolatel se
domáhá vyslovení neplatnosti napadeného usnesení z pozice jednatele, neboť
napadené usnesení se „bytostně a přímo dotýkalo jeho postavení jednatele, a
nikoliv postavení společníka“. [15] Dovolatel má dále dovolání za přípustné k zodpovězení otázky smyslu
a účelu pozvánky na valnou hromadu, při jejímž řešení se soudy nižších stupňů
odchýlily od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dovozuje, že s ohledem na
obsah pozvánky nemohla valná hromada přijmout napadené usnesení. [16] Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu,
včetně usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně
k dalšímu řízení.
III. Přípustnost dovolání
[17] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku
podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[18] Druhá z dovolatelem předestřených otázek nečiní dovolání přípustným
již proto, že napadené usnesení na jejím řešení nespočívá. Odvolací soud se (na
rozdíl od soudu prvního stupně) nezabýval tím, zda skutečnosti vytýkané
dovolatelem mohou založit neplatnost napadeného usnesení valné hromady, a tudíž
ani neposuzoval, zda valná hromada mohla (s ohledem na obsah pozvánky) přijmout
usnesení o odvolání dovolatele z funkce jednatele.
[19] Nicméně dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k posouzení (v
rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené) otázky, zda se povinnost
podat protest podle § 192 odst. 2 z. o. k. vztahuje i na společníky, kteří jsou
(ke dni zasedání valné hromady) zároveň jednateli společnosti.
IV. Důvodnost dovolání
[20] S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její
posouzení rozhodný zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a
družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění účinném do 31. 12. 2020. [21] Podle § 191 odst. 1 věty první z. o. k., každý společník, jednatel,
člen dozorčí rady, je-li zřízena, nebo likvidátor se může v mezích tohoto
ustanovení dovolávat neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení
občanského zákoníku o neplatnosti usnesení členské schůze spolku pro rozpor s
právními předpisy nebo společenskou smlouvou. Podle § 192 odst. 2 z. o. k. neplatnosti usnesení valné hromady se společník
nemůže dovolávat, nebyl-li proti usnesení valné hromady podán protest, ledaže
nebyl podaný protest zapsán chybou zapisovatele nebo předsedy valné hromady
nebo navrhovatel nebyl na valné hromadě přítomen, případně důvody pro
neplatnost usnesení valné hromady nebylo možné na této valné hromadě zjistit. A) K právní úpravě protestu. [24] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, přijaté k výkladu právní úpravy
protestu, se podává, že:
1/ Protest především plní preventivní funkci, neboť umožňuje, aby valná hromada
reagovala na výhrady společníka a napravila (je-li to možné) vady, pro které by
soud mohl následně vyslovit neplatnost (všech či některých) usnesení valné
hromady přijatých na zasedání valné hromady. 2/ Současně institut protestu (tím, že omezuje právo společníků dovolat se
neplatnosti usnesení postupem podle § 191 a § 428 z. o. k.) dává společnosti
relativní jistotu, že může – nejsou-li vzneseny žádné protesty – z přijatých
usnesení vycházet (spolehnout se na to, že jejich platnost nebude zpochybněna). 3/ Společník, který vznáší protest proti usnesení valné hromady, musí sdělit,
proč tak činí, tj. uvést důvody, pro které má za to, že určité usnesení valné
hromady odporuje právním předpisům či společenské smlouvě (stanovám)
společnosti. Nestačí, pokud sdělí, že „vznáší protest“, neuvede-li (alespoň
stručně), proč (z jakých důvodů) tak činí. K naplnění účelu protestu postačí,
když okolnosti, v nichž spatřuje rozpor usnesení valné hromady s právními
předpisy či společenskou smlouvou (stanovami), uvede stručně (např. že nebyla
dodržena lhůta pro svolání valné hromady, že valná hromada není
usnášeníschopná, že pro přijetí daného usnesení nebyl odevzdán dostatečný počet
hlasů atd.). 4/ Uvede-li společník v protestu pouze to, že usnesení valné hromady je podle
něj „v rozporu se zákonem, stanovami, zájmy společnosti a dobrými mravy“, aniž
by (byť stručně) uvedl konkrétní skutkové okolnosti, které tento rozpor
způsobují, je obsah takového protestu neurčitý. Nelze-li obsah protestu zjistit
ani výkladem za použití pravidel uvedených v § 555 až 558 zákona č. 89/2012
Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jde ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. o zdánlivé právní jednání, ke kterému se podle § 554 o. z. nepřihlíží.
5/ Protest může být uplatněn kdykoliv v průběhu zasedání valné hromady; je-li
to nicméně možné, měl by být uplatněn před hlasováním o návrhu usnesení, jehož
se týká, aby společnost mohla na uplatněné výhrady reagovat a případné
nedostatky (přichází-li to v úvahu) napravit. Z projevu společníka musí být
zjevné, že uplatňuje protest, nicméně společník není povinen užít podstatné
jméno „protest“ či sloveso „protestuji“. Jako každé jiné právní jednání i
protest je nutné posoudit podle obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.); plyne-li z obsahu
přednesu akcionáře, že namítá vady, pro které mohou být (některá či všechna)
usnesení valné hromady shledána neplatnými, jde o protest, byť by tak nebyl
označen. 6/ V úpravě protestu se promítá povinnost společníků chovat se ke své
společnosti čestně a loajálně (§ 212 odst. 1 věta první o. z.). Má-li
kterýkoliv ze společníků za to, že jsou zde okolnosti, pro které by soud mohl
vyslovit neplatnost usnesení přijímaných valnou hromadou, je jeho povinností
„vyložit karty na stůl“ tak, aby společnost mohla vady buď napravit, anebo aby
byla alespoň varována před tím, že přijatá usnesení mohou být (z důvodů, na
které společník poukázal) „zneplatněna“ rozhodnutím soudu. 7/ Jestliže tak žádný společník (ani jiná oprávněná osoba) neučiní, nemůže se z
důvodu, který mohl uplatnit formou protestu, dovolávat neplatnosti dotčeného
usnesení valné hromady. Zákon tak – slovy důvodové zprávy k návrhu zákona o
obchodních korporacích – „sleduje vigilantibus iura, a tedy vyšší tlak na
samotné účastníky valné hromady“, a „zvyšuje bezpečnost vztahů, kdy bude vyšší
jistota ohledně platnosti nebo neplatnosti usnesení valné hromady“. 8/ Důvod, který nebyl uplatněn formou protestu, může vést k vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady v řízení zahájeném společníkem toliko tehdy,
je-li splněna některá z výjimek uvedených v § 192 odst. 2 a § 424 odst. 1 z. o. k. V opačném případě soud v řízení o návrhu společníka na vyslovení neplatnosti
usnesení valné hromady k důvodům, které nebyly uplatněny formou protestu na
valné hromadě, nepřihlédne, a to ani tehdy, jsou-li tyto důvody dány a
odůvodňují-li vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. 9/ Soud je přitom při posuzování platnosti usnesení valné hromady vázán návrhem
a z jiných než navrhovatelem uplatněných důvodů nemůže platnost usnesení valné
hromady posuzovat. [22] Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. 27 Cdo
927/2020 (jehož závěry se prosadí i v poměrech společnosti s ručením omezeným),
a judikaturu v něm citovanou. B) K povinnosti jednatele vznést protest. [23] Z pouhé absence výslovné právní úpravy, jež by omezovala také
jednatele společnosti – obdobně jako společníka – v právu podat návrh na
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady předchozím uplatněním protestu,
nelze dovozovat, že by jednatel nebyl povinen (a to případně i formou protestu)
upozornit na okolnosti, jež by mohly vést k vyslovení neplatnosti (některého či
všech) usnesení přijímaných valnou hromadou. [24] Jednatel, jakožto člen statutárního orgánu jednající s péčí řádného
hospodáře (§ 159 odst. 1 o.
z.), totiž musí usilovat o to, aby usnesení
přijímaná valnou hromadou neodporovala zákonu či společenské smlouvě a nebyla
tak vystavena riziku, že soud vysloví jejich neplatnost. [25] Je-li dána některá ze skutečností, jež mohou vést k vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady, má jednatel (postupující s péčí řádného
hospodáře) podle okolností buď usilovat o nápravu (je-li to možné), anebo
alespoň společníky varovat před tím, že z tohoto důvodu hodlá postupovat podle
§ 191 z. o. k., a tím společníkům umožnit zvážit, zda za těchto okolností
usnesení přijmou (srov. výše výklad k základním funkcím protestu). [26] Jakkoliv tedy absence protestu není sama o sobě důvodem pro
zamítnutí návrhu jednatele na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady
(jednateli zůstává – na rozdíl od společníka – aktivní věcná legitimace
zachována), skutečnost, že jednatel na okolnosti zakládající důvod pro
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady předem neupozornil, ač mohl, a bez
dalšího podal návrh podle § 191 z. o. k., může být (podle okolností konkrétního
případu) považována za porušení péče řádného hospodáře. [27] Z řečeného je zjevné, že východisko, na němž dovolatel zakládá svůj
právní názor (a podle něhož jednatel není povinen vznést protest), není
správné. C) K postavení společníka, který je současně jednatelem. [28] Dovolateli lze přisvědčit, že právní úprava zřetelně odlišuje
právní postavení (práva a povinnosti) společníka na straně jedné a člena
statutárního orgánu na straně druhé. Jednatele nelze např. vyloučit z výkonu
funkce (§ 63 a násl. z. o. k.) pro porušování povinností společníka, a naopak
společníka nelze vyloučit ze společnosti (§ 204 z. o. k.) pro porušování
povinností jednatele. [29] Na druhou stranu je však v naprosté většině případů jen velmi
obtížně odlišitelné, které ze svých postavení (společníka či jednatele) a zájmů
s tím spojených hájí osoba, jež (jako společník i jednatel) podává návrh na
vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Jinak řečeno, zpravidla nelze
jednoznačně určit, zda taková osoba napadá určité usnesení valné hromady proto,
že je jednatelem, či proto, že je společníkem. To platí i pro usnesení o
odvolání jednatele. Z toho ostatně vychází např. i právní úprava sistace
hlasovacího práva v § 173 odst. 1 písm. c) z. o. k. [30] Jak Nejvyšší soud vyložil výše, povinnost vznést protest stíhá i
jednatele (hodlá-li napadat platnost usnesení valné hromady), byť zákon jejím
splněním nepodmiňuje zachování aktivní věcné legitimace k podání návrhu podle §
191 z. o. k. Současně platí, že společník, který byl zvolen (jmenován)
jednatelem, nepřestává být společníkem (i nadále mu svědčí práva a povinnosti
spojené s účastí ve společnosti). [31] Z výše vyložených důvodů má Nejvyšší soud za to, že smyslu a účelu
právní úpravy protestu, jakož i rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahů
uvnitř společnosti, odpovídá takový výklad, podle něhož společníku, jenž
zastává funkci jednatele, svědčí (tak jako jiným společníkům) právo podat návrh
podle § 191 z. o. k. toliko z důvodů, které byly uplatněny formou protestu (§
192 odst. 2 a 3 z. o. k.), popř.
pro něž platí některá z výjimek upravených v
posledně označeném ustanovení, a to bez ohledu na to, jaké usnesení valné
hromady (a z jakých důvodů) je napadáno. D) Promítnutí přijatých závěrů do poměrů projednávané věci. [32] Závěr odvolacího soudu, podle něhož se povinnost vznést protest
vztahuje i na dovolatele, přestože ke dni konání valné hromady zastával i
funkci jednatele, je správný. Přesto však usnesení odvolacího soudu neobstojí. [33] Odvolací soud totiž neposuzoval, zda v projednávané věci není ve
vztahu ke skutečnostem, v nichž dovolatel spatřuje důvod pro vyslovení
neplatnosti usnesení valné hromady, splněna některá z výjimek z povinnosti
vznést protest. [34] Základním smyslem právní úpravy výjimek z povinnosti uplatnit
protest je umožnit společníku (v duchu spravedlivého uspořádání vztahů) dovolat
se neplatnosti usnesení valné hromady i z důvodů, jež nemohl ze závažného
důvodu uplatnit formou protestu (srov. výklad podaný Nejvyšším soudem v
usnesení ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018, a přiléhavější formulaci
ustanovení § 192 odst. 2 z. o. k., ve znění účinném od 1. 1. 2021). [35] Teleologický výklad § 192 odst. 2 z. o. k. proto vede k závěru,
podle něhož důvody pro vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nelze na
zasedání valné hromady zjistit nejen v případě, že to není (bez vynaložení
nepřiměřených nákladů či nepřiměřeného úsilí) objektivně možné, ale za určitých
okolností ani tehdy, brání-li vznesení protestu z těchto důvodů subjektivní
okolnosti (i subjektivní okolnosti mohou představovat závažný důvod, pro který
společník nemohl protest uplatnit). [36] Takovou okolností může výjimečně být i naprosto nečekaný vývoj
zasedání valné hromady (jež může trvat i jen velmi krátkou dobu), jímž je
společník natolik zaskočen, že není s to ani uplatnit protest. [37] Dovolatel od počátku namítá, že byl druhým společníkem a jednatelem
společnosti záměrně uveden v omyl a podveden, v důsledku čehož byl vývoj
zasedání valné hromady pro dovolatele naprosto nečekaný. Na zasedání valné
hromady se (podle svých tvrzení) dostavil s tím, že má 50 % všech hlasů a že má
být hlasováno
– k návrhu druhého společníka – o odvolání druhého společníka z funkce
jednatele. Teprve na zasedání valné hromady měl zjistit, že mu náleží toliko 5
% hlasů, a k (nečekanému) protinávrhu druhého společníka bylo hlasováno o
odvolání dovolatele z funkce. [38] Pokud by tato skutková tvrzení byla v řízení prokázána, nelze
vyloučit, že dovolatel byl natolik zaskočen vývojem situace, že nebyl schopen
ani vznést protest, a že je třeba považovat výjimku z povinnosti vznést protest
za naplněnou. [39] Jestliže odvolací soud neposuzoval, zda není splněna výjimka z
povinnosti vznést protest, je jeho právní závěr o nedostatku aktivní věcné
legitimace dovolatele z důvodu absence protestu neúplný (předčasný), a tudíž i
nesprávný.
[40] Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání a aniž se pro
nadbytečnost zabýval vytýkanými vadami řízení, napadené rozhodnutí (jak ve
výroku ve věci samé, tak i v závislých výrocích o nákladech řízení) zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). [41] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud
prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226
odst. 1 o. s. ř.). [42] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu