USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelů a) V. H., a b) L. H., obou zastoupených JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, PSČ 120 00, za účasti 1) P. Ú. C. z. s., 2) J. R., zastoupeného JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, PSČ 110 00, 3) P. Č., 4) R. W., 5) I. T., a 6) J. T., z nichž účastníci 1), 3), 4), 5) a 6) jsou společně zastoupeni Mgr. Julií Šrámkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, o zrušení spolku s likvidací, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 128/2022, o dovolání účastníka 1) a M. P., zastoupeného Mgr. Julií Šrámkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, PSČ 150 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2023, č. j. 2 Cmo 64/2023-124, takto:
I. Dovolání P. Ú. C. z. s. se odmítá. II. Dovolání M. P. se v rozsahu prvního výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2023, č. j. 2 Cmo 64/2023-124, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, č. j. 73 Cm 128/2022-101, ve výrocích I. až XIV. a XVI. až XXI., odmítá. III. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2023, č. j. 2 Cmo 64/2023-124, v prvním výroku v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2023, č. j. 73 Cm 128/2022-101, ve výroku XV., se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[1] Návrhem ze dne 16. 6. 2022 se navrhovatelé domáhají zrušení P. Ú. C. z. s., (dále též jen „spolek“), s likvidací.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 2. 2023, č. j. 73 Cm 128/2022-101, zamítl návrh na přibrání L. T. (výrok I.), P. T. (výrok II.), A. Č. (výrok III.), J. D. (výrok IV.), I. H. (výrok V.), M. C. (výrok VI.), O. D. (výrok VII.), M. D. (výrok VIII.), P. Ch. (výrok IX.), J. Ch. (výrok X.), J. M. (výrok XI.), T. H. (výrok XII.), L. H. (výrok XIII.), T. V. (výrok XIV.), M. P., (dále též jen „M. P.“) [výrok XV.], M. K. (výrok XVI.), J. P. (výrok (XVII.), M. B. (výrok XVIII.), P. B. (výrok XIX.), J. V. (výrok XX.) a L. P. (výrok XXI.) jako účastníků do řízení, ukončil účast R. W. (dále též jen „R.
W.“) v řízení (výrok XXII.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi R. W. a ostatními účastníky řízení (výrok XXIII.).
[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Návrhy ze dne 20. 10. 2022, ze dne 23. 10. 2022, ze dne 24. 10. 2022, ze dne 27. 10. 2022, ze dne 31. 10. 2022, ze dne 2. 11. 2022, ze dne 3. 11. 2022, ze dne 4. 11. 2022 a ze dne 14. 12. 2022, se domáhalo 21 členů spolku včetně M. P., aby byli soudem přibráni jako účastníci do řízení. 2) Podáním ze dne 16. 12. 2022 vyslovili navrhovatelé nesouhlas s přibráním navrhovaných účastníků s tím, že „počet účastníků by v daném případě narušil plynulost a rychlost procesu“. Proto je podle navrhovatelů nezbytné v zájmu hospodárnosti řízení zúžit „okruh pasivně legitimovaných osob“ pouze na zakladatele spolku a spolek samotný.
[4] Soud prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny podmínky § 7 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), pro přibrání dalších 21 členů spolku do řízení, neboť „všichni navržení účastníci jsou zároveň členy spolku, nadto jsou zastoupeni touže právní zástupkyní, která v řízení zastupuje i spolek samotný“. Podle soudu jsou tak zájmy navrhovaných účastníků dostatečně hájeny prostřednictvím spolku samotného a jeho zakladatelů (již dříve přibraných do řízení). Soud nepovažoval takto „rozsáhlé rozšíření okruhu účastníků za hospodárné“, neboť by v jeho důsledku došlo „k oddálení rozhodnutí ve věci“.
[5] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů a účastníků 1) až 6) v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi R. W. a ostatními účastníky řízení (druhý výrok).
[6] Odvolací soud uzavřel, že řízení o zrušení spolku s likvidací je řízením ve statusové věci právnické osoby a jeho účastníky jsou toliko „navrhovatel a spolek, o jehož zrušení se jedná, a nikoliv členové spolku“, protože „zájmy členů spolku jsou dostatečně chráněny spolkem jako takovým“.
[7] Proti usnesení odvolacího soudu (v rozsahu prvního výroku v části, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. až XXI.) podali spolek a M. P. dovolání, jež opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíce za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
[8] Dovolatelé, odkazujíce na nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 1996, sp. zn. IV. ÚS 230/95, se domnívají, „že v řízení o zrušení spolku soud zároveň jedná o právech a povinnostech jednoho každého jeho člena a že těmto členům nelze upřít přístup k soudu“. Stejně je tomu tak v řízení o zrušení společnosti s ručením omezeným, jehož účastníky jsou podle citovaného nálezu Ústavního soudu kromě navrhovatelů a rušené společnosti i její společníci.
[9] Podle dovolatelů nelze přibrání členů spolku do řízení v případě, kdy se jedná „o spolek malý, založený s přesně vymezeným účelem pro přesně vymezený okruh osob s právem na členství“, považovat za rozporné se zásadou procesní ekonomie řízení.
[10] Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu v prvním výroku tak, že usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. až XXI. mění tak, že se shora jmenovaní členové spolku přibírají do řízení jako jeho účastníci.
[11] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3, § 240 odst. 1 a § 218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1659/2017, a rozhodnutí v něm citovaná).
[12] Napadeným rozhodnutím, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na přibrání členů spolku do řízení jako účastníků, nebylo nikterak rozhodováno o právech a povinnostech spolku, v jehož poměrech proto ani nemohla nastat žádná újma na právech, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší.
[13] Stejný závěr pak platí i ve vztahu k M. P., jde-li o výroky týkající se ostatních členů spolku.
[14] Nejvyšší soud proto dovolání spolku a M. P. (u posledně jmenovaného v příslušném rozsahu) podle § 243c odst. 3 věty první, § 218 písm. b) a § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl jakožto podaná osobami neoprávněnými.
[15] Dovolání M. P. je podle § 237 o. s. ř. přípustné v rozsahu prvního výroku rozhodnutí odvolacího soudu v části, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku XV., a to pro řešení dovolatelem otevřené otázky účastenství členů spolku v řízení o zrušení spolku s likvidací, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
[16] Jelikož je dovolání přípustné, dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda řízení není postiženo některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, popř. jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Přitom shledal, že odvolací soud v odvolacím řízení zcela opomenul odvolání podané M. P. proti usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku XV., čímž mu v průběhu odvolacího řízení nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem. Tím řízení zatížil zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 3 o. s. ř.
[17] Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu trpí zmatečnostní vadou, Nejvyšší soud – aniž se mohl zabývat důvodností dovolání – usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž shledal dovolání přípustným, zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.).
[18] V něm se odvolací soud bude znovu zabývat odvoláními účastníků 1) až 3), 5) a 6) a M. P. podanými proti usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku XV. Posoudí především, zda účastníci 1) až 3), 5) a 6) jsou osoby oprávněné k podání odvolání, tj. zda v jejich poměrech v důsledku tohoto výroku nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že odvolací soud tento výrok zruší.
[19] Poté si odvolací soud ujasní, jakou povahu má usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na přibrání M. P. jako účastníka do řízení, zejména zda nejde pouze o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení a proti němuž není odvolání přípustné [§ 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Vezme přitom v úvahu, že s ohledem na absenci konkrétní zákonné úpravy se okruh účastníků řídí definicí uvedenou v § 6 odst. 1 z. ř. s. (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1875/2018, uveřejněného pod číslem 94/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Je přitom výlučnou odpovědností soudu prvního stupně vymezit správně okruh účastníků řízení, přičemž soud v tomto ohledu není vázán návrhem navrhovatele ani jiných účastníků řízení, tím méně pak osob, které se řízení (dosud) neúčastní. Proces přibrání účastníka do řízení a ukončení jeho účasti na řízení je upraven v § 7 z. ř. s. Případné pochybení soudu prvního stupně lze napravit prostřednictvím odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o ukončení účasti v řízení (§ 7 odst. 2 z. ř. s.), odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 205 odst. 2 písm. c) o.
s. ř.], případně podáním žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle § 229 odst. 3 o. s. ř., nebude-li náprava zjednána odvolacím soudem.
[20] Teprve tehdy, neshledá-li odvolací soud důvody pro odmítnutí odvolání jednotlivých osob pro subjektivní či objektivní nepřípustnost podle § 218 o. s. ř., bude se zabývat jejich věcným posouzením, jak to (částečně) učinil ve svém (dovoláním napadeném) rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.