27 Cdo 3650/2022-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v
právní věci navrhovatele B. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing.
Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ
602 00, za účasti AGRONETU Nesovice, družstva, se sídlem v Nesovicích č. p. 2,
PSČ 683 33 Nesovice, identifikační číslo osoby 64507416, zastoupeného Mgr.
Michaelou Kubíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Bohunická 517/55, PSČ 619
00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva a usnesení členské
schůze, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 164/2020, o dovolání
AGRONET Nesovice, družstva, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.
7. 2022, č. j. 8 Cmo 99/2022-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího
řízení.
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 2. 2022, č. j. 50 Cm
164/2020-145, vyslovil neplatnost rozhodnutí představenstva o vyloučení
navrhovatele z AGRONET Nesovice, družstva (dále jen „družstvo“) [výrok I.],
vyslovil neplatnost usnesení členské schůze o zamítnutí námitek navrhovatele
proti rozhodnutí představenstva (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok
III.). [2] K odvolání družstva Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 7. 2022, č. j. 8 Cmo 99/2022-169, změnil výrok I. usnesení soudu prvního stupně
tak, že návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí představenstva o vyloučení
navrhovatele z družstva se zamítá (první výrok), ve výroku II. usnesení soudu
prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy
obou stupňů (třetí výrok). [3] Družstvo podalo proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje
vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu
nelze pokračovat. [4] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). [5] Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [6] Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje,
vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací
návrh. K předpokladům přípustnosti dovolání však dovolatel neuvádí ničeho. [7] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k
projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části
[srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., či stanovisko pléna
Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a
smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména
odst. 32 až 35 označeného stanoviska)].
[8] Dovolatel při vymezení předpokladů přípustnosti měl vzít v úvahu
judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a
promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek
zakládajících přípustnost dovolání je podle ní splněna (absence judikatury,
rozpor apod.) [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016,
sp. zn. II. ÚS 2000/16].
[9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou
přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení
podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti
(spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout
pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení
Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
[10] Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit,
protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241b
odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. K doplnění dovolání učiněnému 8. 12.
2022 tak Nejvyšší soud nemohl přihlédnout (ani, kdyby jím dovolatel předpoklady
přípustnosti dovolání vymezil). Jde přitom o takovou vadu, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti
nelze posoudit přípustnost dovolání.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu