27 Cdo 3873/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci
navrhovatele S. C., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Filipem
Matoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, za účasti
S. C., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Antonínem
Janákem, advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142/0, PSČ 261
01, o návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. C 126875/MSPH, o dovolání navrhovatele proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 7 Cmo 10/2018, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatel je povinen zaplatit společnosti S. C., na náhradě
nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení,
k rukám jejího zástupce.
[1] Navrhovatel je společníkem společnosti S. C., se sídlem XY,
identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost“). Dne 13. 1. 2017 podal
návrh na zápis údaje, že valná hromada společnosti vyslovila souhlas s udělením
prokury M. Z., a že toto usnesení bylo napadeno návrhem na vyslovení
neplatnosti.
[2] Městský soud v Praze (dále jen „rejstříkový soud“) usnesením ze dne
20. 1. 2017, č. j. C 126875/RD59/MSPH, Fj 15692/2017/MSPH, rozhodl o tom, že ke
dni právní moci usnesení bude do obchodního rejstříku (oddílu C, vložky číslo
126875) zapsáno do ostatních skutečností: „Na valné hromadě společnosti konané
dne 12. 12. 2016 bylo přijato usnesení ve znění: valná hromada souhlasí s
udělením prokury M. Z., datum narození XY, bytem XY. Toto usnesení je podkladem
pro zápis prokury pro M. Z. v obchodním rejstříku. Proti tomuto usnesení valné
hromady byl podán u Městského soudu v Praze návrh na vyslovení neplatnosti ve
smyslu ust. § 191 odst. 1 zákona o obchodních korporacích.“
[3] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání
společnosti rozhodnutí rejstříkového soudu změnil tak, že návrh odmítl (výrok
I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
[4] Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že
dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a
není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [5] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se (mimo jiné) podává, že:
1) Návrh na zápis (změnu nebo výmaz zápisu) určité skutečnosti v obchodním
rejstříku může zásadně podat pouze dotčená (zapsaná) obchodní korporace [§ 11
odst. 1, § 47 a § 42 písm. a) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících
právnických a fyzických osob, ve znění účinném do 31. 12. 2017, pro věc
rozhodném (dále jen „z. v. r.“)], nestanoví-li jinak zvláštní právní předpis. 2) Jde-li o skutečnost, která musí být podle zákona zapsána v obchodním
rejstříku (srov. zejména § 25 odst. 1 a § 48 z. v. r.), popř. o změnu či výmaz
skutečnosti, která je v obchodním rejstříku zapsána podle § 25 odst. 1 písm. k)
z. v. r., přestože její zápis zákon neukládá, je obchodní korporace povinna
návrh podat ve lhůtě bez zbytečného odkladu poté, kdy rozhodná skutečnost
vznikne (nastane) [§ 11 odst. 2 z. v. r.]. 3) Nepodá-li zapsaná korporace návrh do 15 dnů ode dne, kdy uplyne lhůta „bez
zbytečného odkladu“ upravená v § 11 odst. 2 z. v. r. (tedy, kdy jí vzniká
povinnost podat návrh), otevírá ustanovení § 11 odst. 3 z. v. r. aktivní
legitimaci k podání návrhu na zápis (změnu nebo výmaz zápisu) skutečností v
obchodním rejstříku všem osobám, kterým na takovém zápisu svědčí právní zájem. 4) Podá-li návrh na zápis (změnu nebo výmaz zápisu) skutečností osoba odlišná
od zapsané korporace, rejstříkový soud nejprve posoudí, zda od vzniku rozhodné
skutečnosti uplynula lhůta složená ze lhůty „bez zbytečného odkladu“ podle § 11
odst. 2 z. v. r. a lhůty 15 dnů podle § 11 odst. 3 z. v. r.; teprve ode dne
následující po uplynutí této (složené) lhůty je osoba, mající právní zájem na
zápisu, aktivně legitimována k podání návrhu podle posledně označeného
ustanovení
[6] Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo
2624/2016, uveřejněné pod číslem 2/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
(dále jen „R 2/2019“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1981/2018. [7] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatel
není oprávněn podat návrh na zápis shora popsaných skutečností, neboť
společnosti nevznikla povinnost tyto skutečnosti zapsat, je v souladu s výše
citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. [8] Za dané situace je zcela bez významu, zda dovolateli svědčí právní
zájem na zápisu jím navržených skutečností či zda by jejich zápis mohl být
užitečný pro třetí osoby. Poukazuje-li dovolatel na § 25 odst. 1 písm. k) z. v. r. [nyní § 25 odst. 1 písm. j) z. v. r.], přehlíží, že podle označeného
ustanovení svědčí oprávnění podat návrh na zápis toliko zapsané osobě (tj. společnosti). Jde o oprávnění, nikoliv povinnost; nemá-li společnost povinnost
tyto skutečnosti zapsat, nemůže ani začít běžet složená lhůta uvedená v § 11 z. v. r.
a v důsledku toho nemůže ani vzniknout oprávnění podat návrh dalším
osobám podle § 11 odst. 3 z. v. r. [9] Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243c odst. 3 věta první, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a
společnosti vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího
řízení. [10] Ty sestávají z odměny zástupce společnosti za jeden úkon právní
služby (vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 3.100 Kč, a
náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti k tíži dovolatele celkem 4.114
Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná
domáhat výkonu rozhodnutí.