27 Cdo 394/2024-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci žalobce Milana Dvořáka, se sídlem ve Velešovicích č. p. 140, PSČ 683 01, identifikační číslo osoby 68642032, zastoupeného Mgr. Štěpánem Řiháčkem, advokátem, se sídlem v Brně, Pechova 1228/3, PSČ 615 00, proti žalovaným 1) Karlu Špádovi, narozenému 5. 3. 1971, bytem v Kosmonosech, Jana Bubna 558/33, PSČ 293 06, a 2) Zdeňce Černé, narozené 15. 8. 1958, bytem ve Frýdku-Místku, Karla Hynka Máchy 1609, PSČ 738 01, oběma zastoupeným Mgr. Michalem Bernáškem, advokátem, se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 204/30, PSČ 301 00, o vydání rozhodnutí, že žalovaní ručí za splnění povinnosti zaplatit žalobci částku 440.537 Kč s příslušenstvím a částku 42.827 Kč a o zaplacení částky 440.537 Kč s příslušenstvím a částky 42.827 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 91/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2023, č. j. 6 Cmo 132/2022-232, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.294,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.294,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
[1] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2022, č. j. 56 Cm 91/2018-202, zamítl žalobu „o určení“, že žalovaní ručí vůči žalobci za splnění povinnosti FIDUCIARIO a. s. „v likvidaci“ (identifikační číslo osoby 28627415) zaplatit žalobci částku 440.537 Kč s příslušenstvím a částku 42.827 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci částku 440.537 Kč s příslušenstvím a částku 42.827 Kč (výrok
II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a II. potvrdil, ve výroku III. a IV. změnil co do výše náhrady nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 věty první a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
[4] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
[5] Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[6] Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací návrh. K předpokladům přípustnosti dovolání však dovolatel uvádí toliko, že se „závěry odvolacího soudu nesouhlasí“, aniž by Nejvyššímu soudu předkládal jakoukoli otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.
[7] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., či stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska)].
[8] Dovolatel při vymezení předpokladů přípustnosti měl vzít v úvahu judikaturu Nejvyššího soudu k dané věci, seznámit se s ní, vymezit se vůči ní a promítnout tuto aktivitu do textu dovolání s tím, že uvede, která z podmínek
zakládajících přípustnost dovolání je podle něho splněna (absence judikatury, rozpor apod.) [k tomu srov. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16]. [9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14). [10] Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. [11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto, a tak žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. [12] Náklady řízení žalovaných sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 23. 1. 2024), snížené o 20 %, podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k) a § 12 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 8.208 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.786,68 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal každému ze žalovaných k tíži žalobce celkem 10.294,68 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 5. 3. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu