27 Cdo 4074/2017-305
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v
právní věci žalobce Theriak s. r. o., se sídlem v Přibyslavi, Bechyňovo náměstí
2, PSČ 582 22, identifikační číslo osoby 27462102, zastoupenému Slavomírem
Teclem, advokátem, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Kalinovo nábřeží 605, PSČ 580
01, proti žalovanému K. N., o zaplacení 1.079.225,81 Kč s příslušenstvím,
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 277/2011, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. března 2017, č.
j. 5 Cmo 296/2016-274, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení 15.633,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho
zástupce.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. srpna 2016, č. j. 1 Cm 277/2011-248,
zamítl žalobu o zaplacení 1.079.225,81 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl
o nákladech řízení (výroky II. a III.).
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce
rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. změnil tak, že žalovanému
uložil povinnost zaplatit 1.023.415,81 Kč s příslušenstvím (první výrok) a ve
zbývající části výroku I. potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení
před soudy obou stupňů (třetí až pátý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje
vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu
nelze pokračovat.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh).
Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel pouze cituje § 237 o. s. ř., aniž uvádí, který z předpokladů
přípustnosti dovolání v něm vypočtených a ve vztahu k jaké otázce hmotného či
procesního práva, na jejímž řešení založil odvolací soud napadené rozhodnutí,
považuje za splněný.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29
Cdo 2394/2013, a usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněná pod
čísly 4/2014 a 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, a ze dne 29.
srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze
dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku
na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35
označeného stanoviska).
Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v
občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu
dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající
pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o
tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne
16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 234f odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. prosince 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu