27 Cdo 4102/2018-223
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v
právní věci žalobkyně Střední odborné školy uměleckořemeslné s. r. o., se
sídlem v Praze 9, Podkovářská 797/4, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby
25641018, zastoupené JUDr. Tomášem Holoubkem, advokátem, se sídlem v Praze 3,
Sudoměřská 185/10, PSČ 130 00, proti žalovanému B. Č., narozenému XY, bytem XY,
zastoupenému Mgr. Ing. Josefem Pisakem, advokátem, se sídlem v Praze 4,
Dobronická 1257, PSČ 148 00, o vyloučení společníka ze společnosti, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 76 Cm 25/2015, o dovolání žalovaného proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2018, č. j. 14 Cmo 118/2017-206,
ve znění usnesení ze dne 30. 8. 2018, č. j. 14 Cmo 118/2017-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
žalobkyně (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným
usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (první
výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963
Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje
vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu
nelze pokračovat. [4] Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). [5] Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je
dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo
má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. [6] Dovolatel přípustnost dovolání zakládá na přesvědčení, že napadeným
rozhodnutím „byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé“. Tím však
vymezuje přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění
účinném do 31. 12. 2012, v projednávané věci již neaplikovatelném. K
předpokladům přípustnosti vymezeným v § 237 o. s. ř., ve znění rozhodném pro
projednávanou věc, však dovolatel v dovolání neuvádí ničeho. [7] Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam
uvedených hledisek považuje za splněné. [8] K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněná
pod čísly 4/2014 a 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne
28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku na
vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35
označeného stanoviska). [9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou
přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení
podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti
(spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout
pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. závěry stanoviska pléna
Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). [11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.