USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 49241494, proti žalované Zemědělské a. s. Výšina, se sídlem ve Starých Bucích, Horní Staré Buky 192, PSČ 541 01, identifikační číslo osoby 60108932, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Resslova 956/13, PSČ 500 02, o zaplacení 523.824 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 19 C 211/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2023, č. j. 47 Co 101/2023-374,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Trutnově dne 17. 6. 2022 se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení 523.824 Kč s příslušenstvím představujících poskytnuté finanční podpory pojištění v období od 19. 5. 2012 do 28. 7. 2017 v souladu s § 2da odst. 5 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství. Podmínkou pro získání podpory bylo, že žadatel je malým nebo středním podnikem podle přílohy č. I nařízení Komise (ES) č. 800/2008, ze dne 6. 8. 2008, [resp. nařízení Komise (EU) č. 651/2014, ze dne 17. 6. 2014, a č. 702/2014, ze dne 25. 6. 2014; dále též jen „příloha nařízení“]. Podle následně provedené kontroly žalobkyní neměla žalovaná tuto podmínku splňovat, a proto je povinna poskytnutou finanční podporu společně s příslušenstvím žalobkyni vrátit.
[2] Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. 19 C 211/2022-327, uložil žalované zaplatit žalobkyni a) 65.279 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, b) 43.313 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, c) 58.320 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, d) 56.610 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, e) 100.729 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, f) 93.310 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím a g) 106.263 Kč s (ve výroku specifikovaným)
příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[3] Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[5] Dovolatelka, odkazujíc na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 29 NSČR 178/2017, uveřejněné pod číslem 72/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vytýká odvolacímu soudu, že „rezignoval na řádné odůvodnění konkrétních vztahů mezi jednotlivými společnostmi … a věc generalizoval s ohledem na blíže neurčené výroční zprávy a účetní závěrky společností“. Podle dovolatelky však z citovaného rozhodnutí dovolacího soudu vyplývá, že „nelze přijmout obecný závěr, že jsou-li jedné ovládající osobě jakýmkoli způsobem podřízeny dvě různé ovládané osoby, mohou tyto osoby sebe navzájem ovládat. Možnost uplatňovat rozhodující vliv musí být možností reálnou, podloženou určitou skutečností, nikoliv čistě potenciální nebo teoretickou možností“.
[6] Dovolatelka však přehlíží, že uvedený závěr byl přijat ve věci odvolání věřitele z funkce člena věřitelského výboru v rámci insolvenčního řízení. Posuzovanou otázkou bylo, zda věřitel a dlužník tvoří koncern a zda mezi nimi existuje vztah ovládání, který zakládá důvodnou pochybnost o nepodjatosti věřitele. Nejvyšší soud v souladu s § 74 a § 75 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), potvrdil závěr citovaný dovolatelkou v této věci. Následně však dodal, že koncern v širokém smyslu slova, tedy ve smyslu podnikatelského seskupení tvořícího ekonomickou jednotku, neznamená pouze vztahy mezi řídící osobou a každou jí řízenou osobou, ale je třeba vnímat jako členy koncernu všechny společnosti do něj zahrnuté, tedy osoby řízené stejnou řídící společností (pokud řídící osoba neřídí současně více samostatných koncernů a konkrétní řízené osoby nepatří do jiných koncernů), byť se tyto řízené osoby nemohou (bez dalšího) navzájem řídit ani ovládat.
[7] Uvedené se uplatní i v poměrech projednávané věci, neboť pro určení, zda je společnost malým či středním podnikem podle přílohy nařízení, není podstatná existence vztahu ovládání mezi sesterskými společnostmi, ale skutečnost, že jsou součástí koncernu. Soud prvního stupně podrobně popsal zjištěné vztahy mezi dovolatelkou a společnostmi M - Invest a. s., identifikační číslo osoby 44444401, M - SILNICE a. s., identifikační číslo osoby 42196868, M.I.S. a. s., identifikační číslo osoby 42195683, a DESIM a. s., identifikační číslo osoby 00486078 (dříve MEDIS Holding a. s.) [viz odstavce 27 a 35 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně]. Soudy nižších stupňů správně uzavřely, že popsané vztahy naplňují definici propojených podniků podle čl. 3 odst. 3 přílohy nařízení, proto na ně musí být nahlíženo jako na funkční celek, a k údajům dovolatelky je tudíž třeba přičíst údaje těchto propojených společností.
Příloha nařízení nezohledňuje reálné fungování vztahů mezi propojenými osobami, stačí, že jsou osoby formálně propojeny a v důsledku toho mají přístup k prostředkům a podpoře, kterou malé a střední podniky nemají. Skutečnost, že dovolatelka nečerpá žádné finanční výhody z účasti v koncernu, není pro poskytnutí podpory rozhodující.
[8] Dovolatelka namítá rovněž vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení (je-li skutečně dána) sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nadto v projednávané věci lze uzavřít, že rozhodnutí uvedenou vadou nepřezkoumatelnosti netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.