Nejvyšší soud Usnesení občanské

27 Cdo 4965/2017

ze dne 2017-12-20
ECLI:CZ:NS:2017:27.CDO.4965.2017.1

27 Cdo 4965/2017-301

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v

právní věci navrhovatelky A. S., zastoupené JUDr. Klárou Schneiderovou,

advokátkou, se sídlem v Těchařovicích 7, PSČ 262 31, za účasti Bytového

družstva U staré plynárny 2/1538, se sídlem v Praze 7, U Staré plynárny 2/1538,

PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 25790340, zastoupeného Mgr. Martinem

Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, o

prohlášení usnesení členské schůze za neplatné, vedené u Městského soudu v

Praze pod sp. zn. 74 Cm 115/2014, o dovolání družstva proti usnesení Vrchního

soudu v Praze ze dne 5. května 2017, č. j. 7 Cmo 279/2015-279, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Bytové družstvo U staré plynárny 2/1538 je povinno zaplatit

navrhovatelce na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od

právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. února 2015, č. j. 74 Cm 115/2014-150,

prohlásil rozhodnutí členské schůze Bytového družstva U staré plynárny 2/1538

(dále jen též jen „družstvo“) za neplatné [výrok I.] a rozhodl o nákladech

řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání družstva

rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech

odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, které Nejvyšší soud

odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského

soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem

dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. § 241a

odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§

42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se

rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění

předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá

(dovolací návrh).

Podle § 237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání

přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení

končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo

procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené

rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu

dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li

být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel pouze cituje (nepřesně) § 237 o. s. ř., aniž uvádí, který z

předpokladů přípustnosti dovolání v něm vypočtených a ve vztahu k jaké otázce

hmotného či procesního práva, na jejímž řešení založil odvolací soud napadené

rozhodnutí, považuje za splněný.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů

přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí

dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této

věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek

považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace

textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).

K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29

Cdo 2394/2013, a usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia

Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněná pod

čísly 4/2014 a 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení

Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, a ze dne 29.

srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze

dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (k významu a smyslu požadavku

na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35

označeného stanoviska).

Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v

občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu

dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající

pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o

tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne

16. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 234f odst. 3

věta druhá o. s. ř.).

Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)

se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se

mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,

zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná

domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 20. prosince 2017

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu