27 Cdo 5093/2017-214
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v
právní věci žalobce V. H., proti žalované REALITNÍ DŮM s. r. o., se sídlem v
Praze 10, náměstí Přátelství 1518/2, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby
27173917, zastoupené JUDr. Richardem Halškou, advokátem, se sídlem v Praze 7,
Partyzánská 1546/26, PSČ 170 00, o zaplacení 50.000 Kč, o žalobě pro zmatečnost
podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. ledna
2011, č. j. 6 C 298/2009-49, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6
C 298/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
27. července 2016, č. j. 72 Co 275/2016-195, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 4. května 2016, č. j. 6 C
298/2009-164, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků pro řízení o
žalobě pro zmatečnost (výrok I.) a zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce
z řad advokátů pro toto řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. července 2016, č.
j. 72 Co 275/2016-195, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, přičemž požádal o
osvobození od soudního poplatku za dovolání a o ustanovení advokáta pro
dovolací řízení. Podle § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem
nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení
neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec
druhý písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu
uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý). Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se
dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není
možno vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje nebo
usnesení, jímž se dovolání odmítá- rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, soud řízení zastaví. Protože při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem, ani nedoložil,
že má odpovídající právnické vzdělání, vyzval jej dovolací soud usnesením ze
dne 14. listopadu 2017, č. j. 27 Cdo 5093/2017-210, aby ve lhůtě deseti dnů od
doručení tohoto usnesení odstranil nedostatek povinného zastoupení tak, že
Nejvyššímu soudu předloží procesní plnou moc prokazující, že je v dovolacím
řízení zastoupen advokátem, případně doklad potvrzující, že má sám odpovídající
právnické vzdělání. Současně byl poučen, že pokud tak neučiní, bude dovolací
řízení zastaveno. Usnesení obsahující výzvu bylo žalobci doručeno dne 27. listopadu 2017. Žalobce na výzvu dovolacího soudu v soudem stanovené lhůtě (ani později)
nikterak nereagoval. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec
první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odstavec druhý).
Dovolací přezkum rozhodnutí o žádosti účastníka o osvobození od soudních
poplatků, jenž má vyšetřit, zda účastníkovi náleží osvobození od placení
soudních poplatků či nikoliv, nemůže být opětovně podmiňován platbou soudního
poplatku z dovolání, neboť takový postup by ve svém důsledku vedl k popření
podstaty práva, jehož přiznání se účastník domáhá (fakticky by tím byl zbaven
reálné možnosti dovolacího přezkumu rozhodnutí o nepřiznání osvobození od
soudních poplatků). Ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve spojení s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků, se tudíž vykládá tak, že
se neplatí soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud
(případně ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli
osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. (srov. zejména usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné
pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vzhledem k tomu,
že dovolatel není povinen uhradit soudní poplatek za podané dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) o
nepřiznání osvobození od soudního poplatku a o neustanovení advokáta pro
řízení, je nadbytečné, aby bylo rozhodováno o jeho žádosti o osvobození od
soudních poplatků pro dovolací řízení. Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o
dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší
soud jako soud dovolací. Postup, jímž by tuto otázku znovu posoudil soud
prvního stupně, by vedl k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení
zástupce pro dovolací řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny
předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro
dovolací řízení, neboť dovolatel uplatňuje zřejmě bezúspěšně právo. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho,
co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně
známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. O zřejmě
bezúspěšné uplatňování opravného prostředku se pak jedná mimo jiné tehdy,
jestliže s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je bez dalšího nepochybné,
že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Je-li již ze samotných tvrzení
žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo
významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné,
že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v
nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013,
uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V projednávané věci podal dovolatel dne 30. listopadu 2015 žalobu pro
zmatečnost proti rozsudku ze dne 13. ledna 2011, č. j. 6 C 298/2009-49, jímž
Obvodní soud pro Prahu 3 zamítl žalobu dovolatele o zaplacení 50.000 Kč. Jako
důvod podání žaloby pro zmatečnost dovolatel uvedl opomenutí důkazu a
skutečnost, že soud prvního stupně vydal „nespravedlivý a neetický rozsudek v
neprospěch žalobce“. Soud prvního stupně vyzval dovolatele usnesením ze dne 14. ledna 2016, č. j. 6
C 298/2009-144, doručeným dovolateli dne 14. února 2016, aby ve lhůtě 15 dnů
odstranil vady žaloby pro zmatečnost, mimo jiné aby uvedl důvod zmatečnosti ve
smyslu § 229 o. s. ř. a vylíčil jasně a srozumitelně rozhodující skutečnosti
svědčící o včasnosti podání žaloby ve smyslu § 234 o. s. ř. Uvedenou výzvu soud
prvního stupně vůči dovolateli zopakoval, a to usnesením ze dne 13. října 2016,
č. j. 6 C 298/2009-197, doručeným dovolateli dne 29. října 2016. Dovolatel vady
žaloby pro zmatečnost v soudem stanovené lhůtě (ani nikdy později) neodstranil. Žalobu pro zmatečnost lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 229 o. s.
ř., mezi něž opomenutí důkazů ani nesprávné právní posouzení věci nepatří. Již
z obsahu žaloby pro zmatečnost je tedy zřejmé, že s ní dovolatel nemůže být
úspěšný.
Nadto je zjevné, že se dovolatel o jím uplatněných „důvodech“ žaloby pro
zmatečnost dozvěděl nejpozději dnem doručení žalobou pro zmatečnost napadeného
rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, tj. 7. dubna 2011. Žaloba pro
zmatečnost podaná dne 30. listopadu 2015 je tudíž zjevně opožděná (srov. § 234
odst. 1 o. s. ř.).
Je-li nepochybné, že žalobě pro zmatečnost nemůže být vyhověno, pak i návrh na
přiznání osvobození od soudních poplatků a žádost o ustanovení zástupce z řad
advokátů je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva.
Není tedy důvodu, aby byl pro dovolací řízení dovolateli ustanoven zástupce; je
zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby
bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno
povinné zastoupení dovolatele.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy žalobce
neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač byl o následcích své nečinnosti
poučen, předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 o. s. ř.
řízení o jeho dovolání zastavil (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí
Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již
dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu