27 Cdo 5516/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatelů a) V. H., b) J. B., zastoupeného JUDr. Janou Benkovou, notářkou,
se sídlem v Benešově, Tyršova 181, PSČ 256 01, a c) D. L., zastoupené JUDr.
Janou Benkovou, notářkou, se sídlem v Benešově, Tyršova 181, PSČ 256 01, o
zápis do spolkového rejstříku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. L
62339/MSPH, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 10. 3. 2016, sp. zn. 14 Cmo 364/2015, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 3. 2016, sp. zn. 14 Cmo 364/2015, se
mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, č. j. L 62339/RD14/MSPH,
Fj 78182/2015, se mění tak, že se řízení ve věci zápisu spolku Spolek Judikát
do spolkového rejstříku nezastavuje.
Návrhem ze dne 11. 3. 2015, doručeným Městskému soudu v Praze (dále též jen
„rejstříkový soud“) dne 25. 3. 2015, se navrhovatelé domáhají zápisu spolku pod
názvem Spolek Judikát do spolkového rejstříku. Rejstříkový soud vyzval navrhovatele usnesením ze dne 1. 4. 2015, č. j. L
62339/RD3/MSPH, Fj 78182/2015, aby za podaný návrh zaplatili soudní poplatek ve
výši 6.000 Kč podle položky 11 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků, který je
přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 30. 4. 2015 (dále též jen „sazebník“ a „zákon o soudních poplatcích“), s poučením,
že neučiní-li tak, soud řízení zastaví. Navrhovatelé podali proti usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku dne
23. 4. 2015 námitky, argumentujíce, že podáním návrhu jim nevznikla poplatková
povinnost, neboť spolek je osvobozen od soudního poplatku podle § 11 odst. 2
písm. u) zákona o soudních poplatcích. Rejstříkový soud usnesením ze dne 14. 5. 2015, č. j. L 62339/RD9/MSPH, Fj 78182/2015, usnesení s výzvou ze dne 1. 4. 2015 potvrdil. Jelikož navrhovatelé soudní poplatek nezaplatili, rejstříkový soud usnesením ze
dne 24. 6. 2015, č. j. L 62339/RD14/MSPH, Fj 78182/2015, řízení zastavil podle
§ 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením k odvolání navrhovatelů
rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud zdůraznil, že osvobození spolků od soudního poplatku podle § 11
odst. 2 písm. u) zákona je osvobozením osobním, vztahujícím se na právnické
osoby ve zde uvedené právní formě. Z důvodové zprávy k návrhu zákona posléze vyhlášeného pod číslem 335/2014 Sb.,
jímž byl s účinností od 29. 12. 2014 změněn zákon o soudních poplatcích
(sněmovní tisk číslo 143/0, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 7. volební období, 2013 – 2017; dále jen „důvodová zpráva k zákonu č. 335/2014
Sb.“), podle odvolacího soudu vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo poskytnout
úlevu od poplatkové povinnosti již existujícím právnickým osobám vypočtených
právních forem v souvislosti s předpokládanými návrhy na zápis změn
vyplývajících z rekodifikace soukromého práva. V tomto kontextu je pak nutné
podle odvolacího soudu „hledat význam pátého odstavce“ důvodové zprávy k zákonu
č. 335/2014 Sb., podle něhož „přílišné poplatkové zatížení povede v konečném
důsledku k omezení svobody sdružování, které má v našich zeměpisných šířkách, i
s ohledem na historické souvislosti, tradici a její význam pro společnost je
pozitivní“. Na „prvozápisy“ spolků osvobození podle označeného ustanovení nedopadá; to
přinesl až s účinností od 1. 5. 2015 zákon č. 87/2015 Sb. Nepřípadnou pak odvolací soud shledal i argumentaci navrhovatelů, podle které
návrh podávají za založený spolek podle § 127 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku (dále též jen „o. z.“), neboť ji považoval za odporující § 226 odst. 2
o. z., podle něhož návrh podávají zakladatelé či osoba určená na ustavující
schůzi.
Jelikož navrhovatelé nejsou osvobozeni od soudního poplatku, byl podle
odvolacího soudu správný postup rejstříkového soudu, vyzval-li navrhovatele k
zaplacení soudního poplatku za „prvozápis“ ve výši 6.000 Kč podle položky 11
bodu 1 písm. b) sazebníku a následně pro jeho nezaplacení řízení zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež mají za
přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též
jen „o. s. ř.“), k vyřešení (dovolacím soudem doposud neřešené) otázky, zda je
spolek podle § 11 odst. 2 písm. u) zákona o soudních poplatcích, ve znění
účinném od 29. 12. 2014 do 30. 4. 2015, osvobozen od soudního poplatku za první
zápis (tzv. prvozápis) do spolkového rejstříku.
Dovolatelé shrnují legislativní vývoj právní úpravy osvobození spolků
od soudního poplatku ve věcech veřejného rejstříku, poukazují na důvodovou
zprávu k zákonu č. 335/2014 Sb., jakož i na důvody pozměňovacího návrhu
předloženého Ústavněprávním výborem Poslanecké sněmovny při projednávání návrhu
zákona posléze vyhlášeného pod číslem 87/2015 Sb., jímž byla úprava osvobození
spolků přesunuta (s účinností od 1. 5. 2015) z § 11 odst. 2 do § 11 odst. 1
zákona o soudních poplatcích, a dovozují, že ustanovení § 11 odst. 2 písm. u)
zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od 29. 12. 2014 do 30. 4. 2015,
dopadá i na prvozápis spolku.
Podle přesvědčení dovolatelů je pouze takový výklad konformní s článkem
20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Měl-li zákonodárce za to, že
(původně stanovený) soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za zápis spolku (dle
zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 28. 12. 2014)
odporuje právu svobodně se sdružovat, platí tím spíše (a minore ad maius), že
soudní poplatek ve výši 6.000 Kč není přijatelný. Záměrem zákonodárce bylo
zcela osvobodit spolky od soudního poplatku „na úseku veřejného rejstříku jako
reakce na neuspokojivou právní úpravu předchozí, která se zápisem spolku do
spolkového rejstříku spojovala soudní poplatek ve výši 1.000 Kč“. Závěr přijatý
odvolacím soudem odporuje vůli zákonodárce.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že
se Spolek Judikát zapisuje do spolkového rejstříku na základě návrhu podaného
rejstříkovému soudu dne 25. 3. 2015.
Dovolání je přípustné k řešení (v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud
neřešené) otázky výkladu § 11 odst. 2 písm. u) zákona o soudních poplatcích, ve
znění účinném od 29. 12. 2014 do 30. 4. 2015, pro věc rozhodném.
Podle § 11 odst. 2 písm. u) zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od
29. 12. 2014 do 30. 4. 2015, se od poplatku osvobozuje spolek, odborová
organizace, mezinárodní odborová organizace, organizace zaměstnavatelů a
mezinárodní organizace zaměstnavatelů a jejich pobočné organizace, nadace,
nadační fond, ústav a obecně prospěšná společnost ve věcech veřejného rejstříku.
Soudní poplatek za zápis spolku do spolkového rejstříku byl zaveden s
účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, jímž byla (mimo jiné) změněna i položka 11 sazebníku. Podle položky 11
písm. b) sazebníku činil soudní poplatek za první zápis spolku do veřejného
rejstříku 1.000 Kč. Podle položky 11 písm. d) sazebníku pak poplatek za změny
nebo doplnění zápisu u spolku činil 1.000 Kč (viz část druhá, článek III., bod
26 zákona č. 293/2013 Sb.).
Zákonem č. 335/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o
soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, bylo s účinností od 29. 12.
2014 doplněno ustanovení § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích o písmeno u)
ve shora citovaném znění. Současně byly z položky 11 sazebníku vypuštěny
všechny pasáže týkající se spolků [v položce 11 byla zrušena písm. b) a d)
sazebníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, a z položky pod písmenem c), nově
označené písmenem b), byla vypuštěna slova „nebo spolku“]. Tato úprava měla být
účinná po dobu 18 měsíců (viz čl. II. zákona č. 335/2014 Sb.).
Důvodová zpráva k zákonu č. 335/2014 Sb. uvádí:
„Aktuální stav, tj. navázání osvobození od soudního poplatku v rejstříkovém
řízení na status veřejné prospěšnosti, který nyní nelze díky absenci zákona o
veřejné prospěšnosti získat, přesahuje finanční možnosti zejména malých
neziskových organizací, stejně tak jako spolků s mnoha pobočnými spolky. To
výrazně zhoršuje současný stav. Ke shodným závěrům, tj. konstatování
negativního dopadu, dospěla i Rada vlády pro NNO na prosincovém zasedání či
její Výbor pro legislativu a financování.
Pro mnohé, zejména spolky a pobočné spolky, které budou muset v souvislosti s
přechodnými ustanoveními NOZ a Rejstříkového zákona nechat zapsat do rejstříku
řadu skutečností, představuje tato situace zvýšenou nejen administrativní, ale
i finanční zátěž oproti dosud platnému stavu.
NNO by měly být od poplatků osvobozeny, neboť tak budou činit v zájmu ochrany
práv třetích osob, resp. státu, který za stav rejstříku vůči těmto osobám
odpovídá a nově tento požadavek zavádí. U spolků s členitou strukturou půjdou
pak jen poplatky za povinnou přeregistraci do statisíců až milionů Kč.
Zpoplatněný je zápis nejen za údaje o spolku, ale i za každý jeden pobočný
spolek.
K odůvodnění uvádíme podpůrně např. Doporučení Rady Evropy CM/Rec(2007)14 on
the legal status of NGOs in Europe v čl. IV./B bod 33, které řeší tuto
problematiku výslovně. Stanoví, že poplatková povinnost je v souvislosti s NGOs
akceptovatelná, pokud neodrazuje od záměru takové subjekty vytvářet. V Rakousku
nebyla zavedena poplatková povinnost ani po přijetí spolčovacího zákona v roce
2002, právě s tímto odůvodněním. Ve Švýcarsku se nemusí malé spolky vůbec do
rejstříku zapisovat, ač jsou samostatnými subjekty práva, v Německu existuje
pro tyto "malé spolky" rovněž zvláštní forma tzv. nicht eingetragene Verein (s
omezenou právní osobností).
Přílišné poplatkové zatížení povede v konečném důsledku k omezení svobody
sdružování, které má v našich zeměpisných šířkách, i s ohledem na historické
souvislosti, tradici a její význam pro společnost je pozitivní.“
S účinností od 1. 5. 2015 bylo zákonem č. 87/2015 Sb., kterým se mění
některé zákony v souvislosti s účinností rekodifikace soukromého práva, vloženo
do § 11 odst. 1 zákona o soudních poplatcích písmeno k), které zní: „zápisu
údajů o spolku, pobočném spolku, odborové organizaci, mezinárodní odborové
organizaci, organizaci zaměstnavatelů a mezinárodní organizaci zaměstnavatelů a
jejich pobočné organizaci, nadaci, nadačním fondu, ústavu a obecně prospěšné
společnosti do veřejného rejstříku nebo jeho změny,“ (část první, čl. I, bod 13
zákona č. 87/2015 Sb.). Současně bylo změněno ustanovení § 11 odst. 2 písmeno
u) zákona o soudních poplatcích tak, že zní: „odborová organizace, mezinárodní
odborová organizace, organizace zaměstnavatelů a mezinárodní organizace
zaměstnavatelů nebo jejich pobočné organizace ve věcech zápisu jejich vzniku,
změny a zániku do veřejného rejstříku.“ (část první, čl. I, bod 15 zákona č.
87/2015 Sb.).
Uvedená změna měla podle odůvodnění pozměňovacího návrhu k návrhu
zákona posléze vyhlášeného pod číslem 87/2015 Sb., předneseného 21. 1. 2015 na
25. schůzi Poslanecké sněmovny, volební období 2013 – 2017, poslancem L. P.
zajistit „odstranění výkladové nejasnosti u spolků, a aby spolky byly
osvobozeny od soudního poplatku i u prvozápisu“ (srov. stenografický zápis z
25. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, volební období 2013
– 2017, 21. 1. 2015, bod 11).
Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že ustanovení § 11 odst. 2 zákona o
soudních poplatcích upravuje tzv. osobní osvobození od soudních poplatků; nejde
tudíž o osvobození věcné (jež je upraveno v § 11 odst. 1), ale o osvobození zde
vypočtených osob (a to buď bez ohledu na to, o jaké řízení jde, či pouze pro
zde uvedená řízení). K rozlišení srov. i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 6030/2016, uveřejněného pod číslem 114/2018
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zakladatelé spolku (jakožto osoby
aktivně legitimované k podání návrhu na zápis založeného spolku – § 226 odst. 2
o. z.) přitom v § 11 odst. 2 písm. u) zákona o soudních poplatcích, v rozhodném
znění, mezi těmito osobami vypočteni nejsou.
Nicméně, jak přiléhavě zdůrazňují dovolatelé, nelze přehlížet, že
zákonem č. 335/2014 Sb. bylo uvedené osvobození zavedeno proto, že dosavadní
poplatek ve výši 1.000 Kč přesahuje finanční možnosti řady spolků a ve svém
důsledku vede k omezení svobody sdružování. Jakkoliv důvodová zpráva výslovně
uvádí náklady spojené se zápisem změn do spolkového rejstříku, které si
vyžádala nová civilní legislativa, nelze z toho usuzovat (jak učinil odvolací
soud), že by zákonodárce měl v úmyslu ulevit spolkům toliko pro tyto případy.
Naopak, s poukazem na přílišné finanční zatížení spolků zákonodárce nejen
začlenil nové ustanovení § 11 odst. 2 písm. u) do zákona o soudních poplatcích,
ale taktéž vypustil z položky 11 sazebníku všechny podpoložky, které upravovaly
výši soudního poplatku v případě zápisu do spolkového rejstříku. Vypuštěna tak
byla nejen podpoložka upravující poplatek za změny nebo doplnění zápisu u
spolku [položka 11 písm. d)], ale taktéž (ze stejných důvodů) i podpoložka
upravující výši soudního poplatku za první zápis spolku do veřejného rejstříku
[položka 11 písm. b)]. Z důvodové zprávy je přitom zjevné, že úmyslem
zákonodárce nebylo zvýšit soudní poplatek za první zápis spolku na 6.000 Kč [k
čemuž vede výklad přijatý odvolacím soudem, v jehož důsledku by se soudní
poplatek za první zápis spolku vybíral podle položky 11 písm. b) sazebníku, ve
znění účinném od 29. 12. 2014], ale naopak v případě zápisů do spolkového
rejstříku zcela od soudních poplatků upustit (byť se tak původně mělo stát
toliko na 18 měsíců – viz čl. II. zákona č. 335/2014 Sb.).
Uvedený záměr zákonodárce potvrdil tím, že zákonem č. 87/2015 Sb.
upravil toto osvobození výslovně jako věcné (tím, že je začlenil do § 11 odst.
1 zákona o soudních poplatcích).
Jak se podává z ustálené judikatury Ústavního soudu, tam, kde je k dispozici
více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit ten, který vůbec, resp. co
nejméně, zasahuje do toho kterého základního práva či svobody. Princip in dubio
pro libertate plyne přímo z ústavního pořádku (článek 1 odst. 1 a článek 2
odst. 4 Ústavy, nebo článek 2 odst. 3 a článek 4 Listiny). Jde o strukturální
princip demokratického právního státu, vyjadřující prioritu jednotlivce a jeho
svobody před státem (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2017, sp.
zn. III. ÚS 3701/15). V projednávané věci odpovídá zásadě in dubio mitius
(jakožto jedné z podob principu in dubio pro libertate) upřednostnit výklad,
který méně omezuje základní právo na sdružování (článek 20 odst. 1 Listiny).
Z řečeného vyplývá, že ustanovení § 11 odst. 2 písm. u) zákona o
soudních poplatcích, ve znění účinném od 29. 12. 2014 do 30. 4. 2015, dopadá i
na první zápis spolku do spolkového rejstříku.
Jelikož napadené rozhodnutí není správné a dosavadní výsledky řízení ukazují,
že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle § 243d písm.
b) o. s. ř. dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 9. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu