27 Cdo 677/2022-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci navrhovatelky V. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Švarcem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 695/24, PSČ 110 00, za účasti Stavebního bytového družstva Praha, se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8a, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 00034592, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Suttnerem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Střelničná 1861/8, PSČ 182 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení navrhovatelky z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 189/2015, o dovolání účastníka Stavebního bytového družstva Praha proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-96,
Řízení o „dovolání“ Stavebního bytového družstva Praha proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-96, se zastavuje.
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2016, č. j. 73 Cm 189/2015-31, vyslovil neplatnost rozhodnutí shromáždění delegátů ze dne 8. 12. 2014 o vyloučení navrhovatelky ze Stavebního bytového družstva Praha (dále jen „družstvo“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-91, k odvolání družstva rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti zamítl (první výrok), a rozhodl o tom, že navrhovatelka je povinna zaplatit družstvu na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 30.520 Kč (druhý výrok).
[3] Následně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením „opravil“ výše uvedený druhý výrok o nákladech řízení tak, že družstvo je povinno zaplatit navrhovatelce na nákladech řízení před soudy všech stupňů částku 30.520 Kč.
[4] Proti posledně označenému usnesení odvolacího soudu podalo družstvo dovolání.
[5] Usnesení, jímž odvolací soud provedl opravu ve smyslu § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se řízení končí, ve smyslu § 237 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3717/2018, či ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2405/2021). Dovolání proti němu pak nepřipouští ani ustanovení § 238a o. s. ř. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí.
[6] Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti (opravnému) usnesení odvolacího soudu ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 Cmo 433/2016-96, podle § 104 odst. 1, § 243b a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu na něj navazující).
[7] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Petr Šuk předseda senátu