27 Cdo 844/2018-307
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce
Ing. Martina Koubka, se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, PSČ 779 00,
jako insolvenčního správce dlužníka Sportovní areály Studénka s. r. o. „v
likvidaci“, se sídlem ve Studénce, Budovatelská 770, PSČ 742 13, identifikační
číslo osoby 26784831, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se
sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, PSČ 779 00, proti žalovanému L. H.,
zastoupenému Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Dolní
nám. 117/3, PSČ 746 01, o zaplacení 3.624.361 Kč s příslušenstvím, vedené u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 1/2015, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2017, č. j. 8 Cmo
154/2017-250, takto:
Vykonatelnost rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. srpna 2017, č. j. 8
Cmo 154/2017-250, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.
srpna 2016, č. j. 29 Cm 1/2015-136, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 9. září 2016, č. j. 29 Cm 1/2015-145, se odkládá až do právní moci
rozhodnutí o dovolání žalovaného podaném v této věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 8. 2016, č. j. 29 Cm
1/2015-136, ve znění usnesení ze dne 9. 9. 2016, č. j. 29 Cm 1/2015-145, uložil
žalovanému povinnost zaplatit žalobci spolu s druhým jednatelem M. K. (dále jen
„M. K.“) společně a nerozdílně 2.878.361 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 %
ročně od 1. 1. 2015 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení co do částky
746.000 Kč s úrokem z prodlení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (výrok
II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o zaplacení soudního poplatku
(výrok IV.).
[2] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání
žalovaného potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III.
(první výrok), změnil je ve výroku IV. ohledně výše soudního poplatku (druhý
výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež
Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje
proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani
podle § 237 o. s. ř. [4] Otázku, zda dovolatel vykonával funkci jednatele společnosti s
ručením omezeným s péčí řádného hospodáře [§ 135 odst. 2 ve spojení s § 194
odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)],
odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z
níž se (mimo jiné) podává, že:
1) Jednatel společnosti s ručením omezeným odpovídá za řádný (v souladu s
požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své
činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti
škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla [srov. zejména rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod
číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem
131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 131/2017“), či
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, a ze
dne 26. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012]. 2) Pro posouzení, zda rozhodnutí, která jednatel společnosti s ručením omezeným
přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného
hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by
byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti
jednatele nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že jednatel postupoval
protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že jednatel společnosti s ručením omezeným
nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat,
zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání
[viz R 131/2017 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo
3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „R 88/2019“)]. 3) Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je jednatel společnosti s
ručením omezeným povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými
znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně
dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě
zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant
podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat
z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které jednateli byly či při
vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a
měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí jednatele nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly
najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské
rozhodnutí učiněno (viz opět R 131/2017 či R 88/2019).
4) Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost jednatele dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy
svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, který jej do funkce
jednatele vahou svých hlasů prosadil (viz např. R 88/2019). 5) Při posuzování, zda určité jednání jednatele společnosti s ručením omezeným
bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné)
přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit
paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s
péčí řádného hospodáře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3235/2016, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo
5279/2016). 6) Jednatel nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi či
dovednostmi, potřebnými pro výkon veškerých činností, spadajících do působnosti
statutárního orgánu. Nicméně nemá-li pro zařízení záležitosti spadající do
výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její
posouzení osobou, která potřebné znalosti má; součástí péče řádného hospodáře
je přitom schopnost rozpoznat, které činnosti již není s to vykonávat či které
potřebné znalosti a dovednosti nemá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011). 7) Pověří-li jednatel výkonem činností spadajících do jeho působnosti jinou
osobu, je jeho povinností nejen prověřit, zda jde o osobu kvalifikovanou, ale
také vytvořit jí podmínky pro výkon svěřené působnosti a efektivně kontrolovat,
zda a jak je svěřená působnost vykonávána (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, uveřejněné pod číslem 18/2006
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 134/2011). [5] V projednávané věci soudy shledaly, že dovolatel porušil své
povinnosti při výkonu funkce jednatele, neboť řízení společnosti zcela
přenechal řediteli M. K., který se s účinností od 1. 1. 2012 stal druhým
jednatelem (ačkoliv neměli rozdělenou působnost), a tím, že nenastavil žádné
kontrolní mechanismy a neprováděl žádnou kontrolu toho, jak je společnost
spravována a řízena, umožnil M. K., aby vybíral z účtu společnosti peněžní
prostředky a tyto používal pro svoji potřebu. Závěru soudů obou stupňů, podle
něhož uvedené jednání odporuje požadavku péče řádného hospodáře, nelze ničeho
vytknout. [6] Jestliže jednatel svoji funkci zastává toliko formálně, tj. ve
skutečnosti funkci nevykonává a plnění povinností statutárního orgánu bez
dalšího přenechává druhému jednateli, popř. zaměstnancům společnosti, a ani
nekontroluje, jak je společnost řízena a jak jsou její záležitosti spravovány,
nelze zpravidla než uzavřít, že nejedná s péčí řádného hospodáře. [7] Pro posouzení věci je pak bez právního významu dovolatelem
zdůrazňovaná skutečnost, že to byl právě on, kdo nakonec odhalil trestnou
činnost páchanou M. K. a podal trestní oznámení. Dovolateli není vytýkáno, že
nakonec jednání M. K.
odhalil, ale že je vůbec umožnil (tím, že se na řízení a
správě společnosti nijak nepodílel a nezajistil žádné kontrolní mechanismy,
které by účinně bránily tomu, aby ke zpronevěře docházelo), popř. že je alespoň
neodhalil ihned, jak. M. K. začal pro svoji potřebu vybírat z účtu společnosti
peníze. [8] Relevantní není ani námitka dovolatele, že vedení účetnictví
nerozuměl a proto zajistil kvalifikované „pracovníky“. K prevenci zpronevěry,
popř. k jejímu včasnému odhalení nebyla nutná znalost účetnictví, nýbrž alespoň
minimální zájem o správu a řízení společnosti ze strany dovolatele (výběry
peněžních prostředků činěné M. K. bylo možné zjistit pouhým nahlédnutím do
výpisu z účtu společnosti, popř. prostřednictvím tzv. internetového
bankovnictví). Dovolatel (jenž byl jednatelem společnosti jmenován „jen proto“,
že v dané době zastával funkci starosty Města XY, jediného společníka
společnosti), však podle zjištění soudů žádnou efektivní kontrolu neprováděl a
na plnění svých povinností fakticky rezignoval. [9] Dovolání není přípustné ani k řešení otázky výkladu ustanovení § 125
odst. 1 písm. b) obch. zák., neboť na jejím posouzení napadené rozhodnutí
(správně) nespočívá. Skutečnost, že Rada Města XY (jediného společníka
společnosti) neměla jakékoliv „nejasnosti ve vedení účetnictví“, a že účetní
závěrky byly jediným společníkem schváleny, je pro posouzení odpovědnosti
dovolatele za škodu způsobenou společnosti bez právního významu. Jednak
dovolatel nebyl shledán odpovědným za nesprávně vedené účetnictví, a jednak
schválení účetní závěrky valnou hromadou (jediným společníkem v její
působnosti) nemá žádný význam pro posouzení, zda dovolatel porušil svoje
povinnosti při výkonu funkce a zda odpovídá za škodu tím způsobenou. [10] Přípustným pak dovolání nečiní ani výklad ustanovení § 135 odst. 1
o. s. ř. Jakkoliv je v tomto směru odůvodnění zejména rozsudku soudu prvního
stupně poněkud nepřesné, soudy ve skutečnosti nevycházely z toho, že jsou v
projednávané věci vázány co do výše škody, za niž dovolatel odpovídá,
rozsudkem, jímž byl M. K. shledán vinným z trestného činu zpronevěry a jímž mu
byla (mimo jiné) uložena povinnost nahradit společnosti škodu ve výši 2.878.361
Kč. Soudy uvedeným rozsudkem provedly důkaz, z něhož zjistily, že M. K. svým
jednáním způsobil společnosti škodu ve výši 2.878.361 Kč, a následně
posuzovaly, zda vznik této škody spoluzpůsobil i dovolatel tím, že nenastavil
kontrolní mechanismy, nezajímal se o řízení a správu společnosti a
nekontroloval výkon působnosti zaměstnanců a druhého jednatele. Ostatně
dovolatel netvrdil (a nečiní tak ani v dovolání), že by škoda způsobená
jednáním M. K. byla nižší. Pouze zpochybňuje svoji odpovědnost za její vznik. [11] Poukazuje-li dovolatel na to, že i kdyby kontrolu prováděl, mohl by
zabránit jen části vzniklé škody, neboť kontrola probíhá vždy až následně a
škodě způsobené před provedením kontroly nezabrání, přehlíží, že se jednatelem
společnosti stal již 1. 1. 2010, přičemž škodné jednání M. K. probíhalo v
letech 2011 a (zejména) 2012.
Kdyby ve společnosti byly nastaveny vhodné
kontrolní mechanismy, k jednání M. K. vůbec nemuselo dojít. Nehledě k tomu byl
shledán odpovědným za škodu v menším rozsahu, než jaká byla jednáním M. K. společnosti způsobena.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§
243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29.
9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu