27 Cdo 851/2021-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka
Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce
P. R., narozeného XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, proti žalované
České republice – Energetickému regulačnímu úřadu, se sídlem v Jihlavě,
Masarykovo náměstí 91/5, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby 70894451, o
zaplacení 210.000 Kč s příslušenstvím, o žalobách pro zmatečnost podaných
žalobcem proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 10. 2018, č. j. 22
C 356/2016-123, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2019, č.
j. 17 Co 218/2018-133, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Co
218/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.
5. 2019, č. j. 17 Co 218/2018-145, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 30. 3. 2020, č. j. 5 Co 7/2020-212, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.
5. 2019, č. j. 17 Co 218/2018-145, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 3.
2020, č. j. 5 Co 7/2020-212, se odmítá.
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 5. 2019, č. j. 17 Co
218/2018-145, vyloučil „řízení o žalobě pro zmatečnost“ podané z důvodů podle §
229 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), k samostatnému řízení (výrok I.), vyzval
účastníky řízení, aby se vyjádřili k záměru Krajského soudu v Brně předložit
vyloučenou věc podle § 104a o. s. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o
věcné a místní příslušnosti (výrok II.), zamítl žádost žalobce o osvobození od
soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost, „pokud má být podávána z
důvodů podle § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř.“ (výrok III.), zamítl návrh žalobce na
odklad právní moci a vykonatelnosti usnesení napadených žalobou pro zmatečnost,
„pokud má být podávána z důvodů podle § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř.“ (výrok IV.),
přerušil řízení o žalobě pro zmatečnost, „pokud má být podávána z důvodů podle
§ 229 odst. 3 a 4 o. s. ř.“ (výrok V.), a vyrozuměl žalobce, že jeho dovolání
ze dne 25. 4. 2019 se zasílá Okresnímu soudu v Jihlavě k provádění úkonů podle
§ 241b o. s. ř. (výrok VI.). [2] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. 3. 2020, č. j. 5 Co
7/2020-212, odmítl odvolání žalobce, „pokud směřovalo“ i do výroků I., II. a
VI. usnesení soudu prvního stupně (první výrok), a ve výrocích III., IV. a V. usnesení soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok). [3] Proti usnesení soudu prvního stupně a proti usnesení odvolacího
soudu podal žalobce dovolání. [4] Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně
je podle § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní
řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání
proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“
proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, podle § 104
odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003,
sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a judikaturu na něj navazující). [5] Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud
odmítl jako objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. i) a j) a § 243c
odst. 1 o. s. ř., aniž se zabýval splněním podmínky povinného zastoupení
dovolatele podle § 241 o. s. ř. (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). [6] Učinil tak proto, že usnesení ze dne 30. 1. 2019, č. j. 17 Co
218/2018-133, jímž Krajský soud v Brně potvrdil usnesení Okresního soudu v
Jihlavě ze dne 10. 10. 2018, č. j. 22 C 356/2016-123 (kterým soud nepřiznal
dovolateli osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a zamítl návrh
dovolatele na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení), je
rozhodnutím o návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti účastníka o
ustanovení zástupce.
Žaloba pro zmatečnost podaná proti takovému usnesení je
(jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o
návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti účastníka o ustanovení
zástupce, takže i rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu o takové
žalobě pro zmatečnost jsou (stále) rozhodnutími o návrhu na osvobození od
soudního poplatku a o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, u nichž
přípustnost dovolání vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř. (srov. obdobný závěr uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019,
sp. zn. 29 ICdo 124/2019). [7] Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení
nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné
být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá. Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo
425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07,
uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když
rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení
nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7.
2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu