27 Cdo 96/2018-153
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobců a) Z. T., a b) A. D., obou zastoupených JUDr. Michalem Vihanem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Školní 349/2, PSČ 415 01, proti žalovanému Mysliveckému spolku Bořislav-Žim, se sídlem v Bořislavi 96, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 47767049, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Trkovským, advokátem, se sídlem v Lounech, Mírové nám. 124, PSČ 440 01, o uložení povinnosti přijmout žalobce za členy žalovaného, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 128/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2017, č. j. 9 Co 201/2017-128, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.089 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného. III. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 1.089 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalovaného.
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 6. března 2017, č. j. 10 C 128/2015-105, uložil žalovanému povinnost přijmout oba žalobce za své členy (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o uložení povinnosti přijmout žalobce za členy žalovaného zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Z ustálené judikatury přijaté Nejvyšším soudem při výkladu § 32 odst. 6 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, se podává:
1) Je věcí příslušného spolku, zda, koho a za jakých podmínek přijme do řad svých členů [viz § 233 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2007, sp. zn. 28 Cdo 364/2005, ze dne 19. července 2007, sp. zn. 28 Cdo 514/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 27 Cdo 484/2017]. 2) Také ze zásady spolkové autonomie - ve vztahu k přijímání členů spolku - však existují (zákonné) výjimky. Jedním z případů modifikace procesu přijímání nových členů je proces přijímání uchazečů o členství v mysliveckých sdruženích (na které se s účinností od 1.
ledna 2014 použije subsidiárně úprava spolků obsažená v § 214 a násl. o. z.; dále proto jen „myslivecké spolky“) [viz opětovně usnesení sp. zn. 27 Cdo 484/2017]. 3) Myslivecké spolky vznikají za účelem nájmu honiteb [§ 32 odst. 3 písm. b) zákona o myslivosti]. Vzhledem k tomu, že bez honitby tvořené souvislými honebními pozemky (§ 17 odst. 2 věta první zákona o myslivosti) nemůže být účel mysliveckých spolků naplňován, stanovil zákonodárce, že je-li honitba mysliveckému spolku pronajata, je myslivecký spolek povinen upřednostnit přihlášky členství podané vlastníky, popřípadě nájemci honebních pozemků (§ 32 odst. 6 zákona o myslivosti).
Toto pravidlo musí být promítnuto do stanov, resp. do realizace přijímání uchazečů o členství, kteří jsou vlastníky či nájemci honebních pozemků honitby, a má přednost před formálními předpisy o hlasování o přijetí za člena (srov. opět rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 364/2005 a sp. zn. 28 Cdo 514/2005 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. 28 Cdo 4899/2009). 4) Přednostní právo vlastníka honebního pozemku na přijetí za člena mysliveckého spolku, jemuž je pronajata honitba, a jemu korespondující povinnost mysliveckého spolku preferovat přihlášku takového uchazeče se aktivují výhradně tehdy, usilují-li o členství- v konkurenci s vlastníky (či nájemci) honebních pozemků - současně osoby, jimž právo přednosti nesvědčí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
srpna 2015, sp. zn. 28 Cdo 2123/2013). 5) Přihlášky si konkurují zejména tehdy, je-li později uplatněná přihláška podána před tím, než dojde k rozhodnutí o dřívější přihlášce; užití § 32 odst. 6 zákona o myslivosti však nelze omezit pouze na tyto případy. Souvztažnost jednotlivých přihlášek je třeba posuzovat komplexněji.
Uchází-li se osoba s
přednostním právem na přijetí opakovaně o členství v mysliveckém spolku za situace, kdy byly v čase mezi uplatněním jednotlivých přihlášek přijaty osoby, kterým přednostní právo nesvědčilo, dopadá na později uplatněnou přihlášku vlastníka (či nájemce) honebního pozemku úprava § 32 odst. 6 zákona o myslivosti. Je tomu tak proto, že později uplatněná přihláška fakticky konkuruje přihláškám osob, které byly do mysliveckého spolku přijaty v mezidobí. 6) K přijetí vlastníka (či nájemce) honebního pozemku nemusí postačovat ani sama konkurence přihlášek, a to například tehdy, byla-li přihláška vlastníka (či nájemce) honebního pozemku zamítnuta proto, že ve zkušební době neplnil členské povinnosti.
Za těchto okolností se při opětovném ucházení se o členství v mysliveckém spolku přednostní právo dříve nepřijatého vlastníka (či nájemce) honebního pozemku neprosadí (a to i kdyby jeho opakovaná přihláška konkurovala přihláškám dříve přijatých osob) [viz opět usnesení sp. zn. 27 Cdo 484/2017]. 7) Ustanovení § 32 odst. 6 zákona o myslivosti nezakládá (samo o sobě a bez dalšího) právo vlastníka honebního pozemku na přijetí za člena mysliveckého spolku, který má pronajatu honitbu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.
února 2018, sp. zn. 29 Cdo 467/2016). Nejvyšší soud nemá důvodu se od citovaných závěrů odchýlit ani v projednávané věci. Uzavřel-li odvolací soud, že se přednostní právo dovolatelů coby vlastníků honebních pozemků v projednávané věci neaktivuje, neboť zde nejsou jiní zájemci o členství v žalovaném, jimž právo přednosti nesvědčí, je jeho rozhodnutí v souladu se shora citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Na uvedeném ničeho nemění ani poukaz dovolatelů na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 364/2005 a usnesení sp. zn. 28 Cdo 4899/2009.
Jak správně zdůraznil již odvolací soud, uvedená rozhodnutí vycházejí z odlišného skutkového stavu. V odkazovaných věcech nastala konkurence přihlášky vlastníka honebního pozemku s přihláškami jiných zájemců o členství v mysliveckém sdružení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 15. března 2018
JUDr. Filip Cileček předseda senátu