27 Nd 210/2023-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně SSK Stavby Ostrava s. r. o., se sídlem v Ostravě, Čujkovova 1714/21, PSČ 700 30, identifikační číslo osoby 03467562, zastoupené Mgr. Václavem Bartkem, advokátem, se sídlem v Brně, Královopolská 874/84, PSČ 616 00, proti žalovanému Ing. Ctiradu Flisníkovi, se sídlem v Praze 8, Ronkova 1832/8, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 44913290, o zaplacení 192.044,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 25/2023, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 25/2023 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
[1] Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne 7. 11. 2022 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení 192.044,85 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení ceny za dílo „spočívající ve stavebních úpravách a změnách užívání části stavby na prádelnu ‘Stavbařská 290/2, Havířov-Město‘“.
[2] Obvodní soud pro Prahu 8 elektronickým platebním rozkazem ze dne 22. 11. 2022, č. j. EPR 305970/2022-9, uložil žalovanému zaplatit 192.044,85 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, nebo aby podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor (výrok I.), poučil ho, že podá-li odpor, je povinen vyjádřit se ve věci samé k žalobě, a jaké následky bude mít nesplnění této
povinnosti (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[3] Usnesením ze dne 19. 12. 2022, č. j. EPR 305970/2022-11, Obvodní soud pro Prahu 8 elektronický platební rozkaz zrušil s odůvodněním, že se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou.
[4] Přípisem ze dne 6. 3. 2023, doručeným žalobkyni téhož dne a žalovanému dne 20. 3. 2023, sdělil Obvodní soud pro Prahu 8 účastníkům řízení, že je „procesně hospodárné a účelné, aby věc byla delegována jinému okresnímu soudu jako soudu prvního stupně. Žalobkyně sídlí v Ostravě, žalovaný má sice evidovanou adresu sídla v obvodu zdejšího soudu, ale s ohledem na dosílku pošty a přebírání i odesílání korespondence i na předložené lékařské zprávy se soudu jeví, že fakticky bydlí ve svém domě na adrese XY. (…) Ze sdělení žalovaného soudu ohledně zdravotního stavu zároveň vyplývá, že pro žalovaného může být zvláště obtížné cestovat k soudu do Prahy, což může vést ke zdržení řízení. (…) Soudu se jeví jako nejúčelnější, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Karviné – pobočka Havířov …“.
[5] Žalobkyně s přikázáním věci Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově souhlasí.
[6] Žalovanému se jeví „zásah do zákonem dané místní příslušnosti nyní jako nevhodný a přikázání jinému soudu jako předčasné“.
[7] Obvodní soud pro Prahu 8 poté předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.
[8] Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
[9] Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 8, u něhož je věc projednávána, a Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově, jemuž má být věc podle návrhu soudu přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), důvod k přikázání jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal.
[10] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. K tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/24 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[11] K přikázání věci jinému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 30 Nd 399/2015).
[12] Obecně platí, že takové situace, kdy některý účastník nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či kdy cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, či ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
[13] Ani zhoršený zdravotní stav účastníka řízení není sám o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Nemůže-li se účastník pro svůj nepříznivý zdravotní stav dostavit k místně příslušnému soudu, nic nebrání tomu, aby byl případně vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu podle § 122 odst. 2 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. 30 Nd 35/2004, ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 22 Nd 23/2014, či ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 25 Nd 349/2014).
[14] V poměrech projednávané věci, když návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově byl odůvodněn pouze vzdáleností mezi místem faktického bydliště žalovaného a sídlem Obvodního soudu pro Prahu 8 a aktuálním zdravotním stavem žalovaného, a s přihlédnutím k nesouhlasnému stanovisku žalovaného, Nejvyšší soud naplnění předpokladů pro přikázání věci označenému soudu neshledal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.