27 Nd 641/2021-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobců a) P. L., narozené XY, bytem XY, b) D. R., narozené XY, bytem XY, c) AAAAA (pseudonym), narozené XY, bytem XY, d) BBBBB (pseudonym), narozeného XY, bytem XY, e) CCCCC (pseudonym), narozeného XY, bytem XY, f) B. L., narozené XY, bytem XY, g) M. L., narozené XY, bytem XY, a h) DDDDD (pseudonym), narozené XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Markem Urbišem, advokátem, se sídlem v Opavě, Partyzánská 1565/18, PSČ 747 05, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 45534306, zastoupené JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7, PSČ 110 00, o zaplacení 6.100.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 327/2021, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 15 C 327/2021 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Bruntále.
[1] Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Pardubicích dne 16. 11. 2021 se žalobci domáhají na žalované zaplacení celkem 6.100.000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy.
[2] Okresní soud v Pardubicích předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci Okresnímu soudu v Bruntále s tím, že „by bylo vhodnější, aby namísto obecného soudu žalované věc projednal obecný soud většiny žalobců. Žalobci c), d), a h) jsou nezletilí. Všichni žalobci, kromě žalobkyně f), bydlí v obvodu Okresního soudu v Bruntále. Projednání věci u tohoto soudu bude vhodnější a hospodárnější, neboť je navržen důkaz výslechem účastníků, který bude mít s ohledem na charakter uplatněného nároku v rámci dokazování své místo. S ohledem na procesní ekonomii bude vhodnější, aby výslechy proběhly u obecného soudu většiny žalobců. Lze předpokládat výslech nezletilých žalobců d) a zřejmě i c), který bude zajisté vhodnější provést nedaleko jejich bydliště. Obecný soud žalobců bude taktéž muset schvalovat podání žaloby za nezletilé žalobce“.
[3] Žalobci s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Bruntále souhlasí.
[4] Žalovaná s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí. Uvádí, že „Okresní soud v Pardubicích je věcně a místně příslušný žalované pojišťovně, a má tedy bohaté zkušenosti s rozhodováním sporů v pojišťovnictví a zároveň je znalý své dosavadní judikatorní praxe. Rozhodování o věci samé u nadepsaného soudu tedy dle právního názoru žalované zaručuje rychlost a odbornost řízení, tudíž je z procesního a ekonomického hlediska vhodnější, aby věc rozhodoval věcně a místně příslušný soud dle sídla žalované tak, jak stanoví občanský soudní řád“. Žalovaná je přesvědčena o tom, že „bydliště účastníků řízení, byť se jedná o nezletilé účastníky, není natolik vážným důvodem, pro nějž by bylo možno zásadu zákonného soudce prolomit, pokud není ani dáno, že v řízení bude muset proběhnout výslech účastníků k tomu, aby bylo možno ve věci rozhodnout“.
[5] Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
[6] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I.
ÚS
144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[7] Obecně platí, že situace, že některý účastník musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015).
[8] V poměrech projednávané věci proto Nejvyšší soud s ohledem na uvedené skutečnosti a s přihlédnutím k nesouhlasnému stanovisku žalované neshledal naplnění předpokladů pro přikázání věci k označenému soudu z důvodu větší vzdálenosti mezi místem bydliště žalobců a sídlem Okresního soudu v Pardubicích. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že jsou žalobci c), d), e) a h) nezletilí.
[9] Naopak Nejvyšší soud souhlasí se žalovanou, že zkušenosti Okresního soudu v Pardubicích s řešením obdobných sporů, v nichž je žalovaná účastnicí, přispějí k hospodárnějšímu a rychlejšímu vyřízení věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 2. 2022 JUDr. Marek Doležal předseda senátu