27 Nd 80/2020-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně ŠKODA JS a. s., se sídlem v Plzni, Orlík 266/15, PSČ 316 00, identifikační číslo osoby 25235753, zastoupené JUDr. Vladimírem Ambruzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Italská 2581/67, PSČ 120 00, proti žalované I&C Energo a. s., se sídlem v Třebíči, Pražská 684/49, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 49433431, zastoupené JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Holečkova 105/6, PSČ 150 00, o zaplacení 611.337.693 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 123/2019, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 123/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Plzeň-město.
[1] Podáním ze dne 17. 1. 2020 žalobkyně navrhla, aby byla v záhlaví označená věc přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Plzeň-město.
[2] Žalobkyně k návrhu uvedla, že u Okresního soudu Plzeň-město je vedeno související řízení (sp. zn. 35 C 214/2016), jehož předmětem je nárok společnosti ČEZ, a. s., uplatněný vůči žalobkyni. Návrh odůvodnila tím, že důkazní materiál v tomto i v souvisejícím řízení je totožný a rozsáhlý; dodala, že „převážení takového spisu v rozsahu stovek až tisíců šanonů z Plzně do Třebíče a zpět by … bylo extrémně neekonomické a zároveň by vedlo k průtahům v rámci obou řízení.“
[3] Žalovaná s návrhem nesouhlasí, majíc jej za obstrukční a účelový.
[4] Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
[5] Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[6] Obecně platí, že situace, kdy v řízeních vedených u různých soudů jsou prováděny obdobné či totožné důkazy, přičemž jde o rozsáhlé dokazování, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
[7] Nejvyšší soud proto naplnění předpokladů pro přikázání věci k označenému soudu, jímž by došlo k prolomení zásady vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon, neshledal.
[8] Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu Plzeň-město z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 3. 2020
JUDr. Filip Cileček předseda senátu