sílání a o změně dalších zákonů Správní orgán musí při trestání správních deliktů respektovat princip uvedený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Vyvození odpo- vědnosti a uložení postihu je proto nutno posoudit podle právní úpravy účinné v době, kdy k jednání došlo, není-li úprava účinná v době rozhod- skutkovou podstatu předmětného deliktu vůbec nepřevzala, zanikla trest- nost jednání a k vyvození odpovědnosti a uložení sankce již nemůže dojít.
sílání a o změně dalších zákonů Správní orgán musí při trestání správních deliktů respektovat princip uvedený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Vyvození odpo- vědnosti a uložení postihu je proto nutno posoudit podle právní úpravy účinné v době, kdy k jednání došlo, není-li úprava účinná v době rozhod- skutkovou podstatu předmětného deliktu vůbec nepřevzala, zanikla trest- nost jednání a k vyvození odpovědnosti a uložení sankce již nemůže dojít.
Pokud jde o „správní trestání“, je ne- sporné, že postih může být vyvozen toli- ko za předpokladu, že jednání je poru- šením zákonem stanovené povinnosti (takto jednat není dovoleno) a že zákon porušení této povinnosti stíhá zákonem stanovenou sankcí. Jak shora uvedeno, soud najisto postavil, že v době, kdy k jednání žalobkyně došlo a kdy bylo za- hájeno řízení o uložení pokuty za správ- ní delikt, bylo toto jednání porušením právní povinnosti a zákon v té době účinný stanovil rozpětí, v němž bylo možno uložit postih.V době vydání na- padeného rozhodnutí, tj. k datu 20. 11. 2001, však již platil zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizní- ho vysílání a o změně dalších zákonů (s účinností od 1. 7. 2001), který již ne- zakazoval jednání, jehož se žalobkyně dopustila, a nepostihoval je sankcí; stano- vil toliko v přechodném ustanovení $ 68 odst. 7, že řízení o uložení pokuty zahá- jená před účinností tohoto zákona se do- končí podle dosavadních předpisů. Toto ustanovení je však přechodným ustano- vením procesní povahy, které umožňuje správnímu orgánu i po účinnosti nového zákona postupovat v řízení zahájeném před jeho účinností podle procesních ustanovení původního zákona (nebýt to- hoto ustanovení, musel by správní orgán v řízení dále postupovat podle nové úpravy). Nemůže se proto týkat ustano- vení upravujících podmínky odpověd- nosti právnických a fyzických osob za správní delikty, tedy ustanovení hmotně- právních; takovýto výklad by byl v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Ustanovení upravující podmínky od- povědnosti za správní delikty (správní ho trestání) jsou vždy ustanoveními hmotného práva; obecně zde proto platí princip zákazu zpětné účinnosti (retro- aktivity) právních norem a dále platí (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.6. 2002, sp. zn. III. ÚS 611/01), že přestože zákaz retroaktivity právních norem je v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod výslovně upraven jen pro ob- last trestního práva (podle uvedeného ustanovení se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdější- ho zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější), je nutno z čl. 1 Ústavy dovodit působení tohoto zákazu i pro další odvětví práva. Pro rozhodová- » | Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2000, čj. 6 A 86/2000-17, bylo zveřejněno pod č. 736/2001 v Soudní judikatuře ve věcech správních. V jebo odůvodnění se mj. konstatuje, že „Dojem „trestní obvinění“ tedy podle Úmluvy zahrnuje z pobledu českého práva jak trestné číny, tak správní delikty“. **) Městský soud v Praze napadené rozbodnutí zrušil pro vadu řízení spočívající v nesouladu mezi výrokem a odůvodněním rozbodnutí. Uveřejněná část odůvodnění, jakož i podle ní vytvořená právní věta, byla vyslovena toliko jako obiter dictum, neboť žalobní bod vztabující s k čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod byl žalobkyní vznesen až po uplynutí lbůty pro podání žaloby (f 71 odst.2 a f 72 odst. I s.řs.). 92 ní v souladu s požadavky, které pro Čes- kou republiku vyplývají z článku 6 odst. 1 Úmluvy, je rozhodné, že pojem „jakékoli trestní obvinění“ zahrnuje z pohledu českého práva jak trestné činy, tak správ- ní delikty (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 6 A 86/2000). Správní trestání zůstává doménou práva veřejného. Pro postup správního úřadu při vyvození odpovědnosti za správní delikt lze proto ústavně kon- formním výkladem dovodit, že i zde bez dalšího platí princip zakotvený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (který předně dopadá na jednání v čes- kém právním řádu vymezeném pojmem „trestný čin“), když nadto ve smyslu čl. 10 Ústavy je součástí právního řádu i Úmluva, jejíž ustanovení mají přednost před zákonem (viz i čl. 7 Úmluvy). Po účinnosti nového zákona zde proto pla- tí, že vyvození odpovědnosti a uložení postihu za správní delikt je nutno po- soudit podle právní úpravy platné v do- bě, kdy k jednání došlo, avšak jen tehdy, není-li právní úprava účinná v době vy- dání rozhodnutí pro postihovanou oso- již původní skutkovou podstatu před- mětného deliktu nepřevzala, zanikla „trestnost“, tj. v terminologii správního trestání povinnost státního orgánu sank- cionovat jednání, které původně bylo porušením povinnosti („postižitelnost jednání“), a k vyvození odpovědnosti a uložení sankce již nemůže dojít. Roz- bor hmotněprávních ustanovení zákona č.468/1991 Sb.,o provozování rozhlaso- vého a televizního vysílání, ve znění po- zdějších předpisů, v době, kdy již nabyl účinnosti zákon č. 231/2001 Sb., o pro- vozování rozhlasového a televizního vy- sílání a o změně dalších zákonů, byl pro- to namístě toliko stran toho, zda jednání bylo v době, kdy k němu došlo, poruše- ním právní povinnosti, které zákon v do- bě, kdy k jednání došlo, postihoval, aby pak mohl být učiněn závěr o tom, zda nová právní úprava není pro delikventa Mave (tbá)
Společnost s ručením omezeným v níž namítala především nesprávné C. v P proti Radě pro rozhlasové © právní posouzení věci správním orgá-