Profesní komora je veřejnoprávní korporací vykonávající veřejnou správu a další činnosti. Vykonává-li veřejnou správu, může ji vykonávat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky). Povinnosti pak mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování zá- kladních práv a svobod (čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Neodpovídají-li předpisy profesních komor této zásadě, soud je zruší.
Zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb. (dále jen „zákon“), upravuje postavení a čin- 113 90 nost auditorů, podmínky, za nichž mo- hou být poskytovány auditorské služby, a vznik, postavení a působnost Komory auditorů České republiky ($ 1 zákona). Komora auditorů České republiky (dále jen „Komora“) zřízená zákonem je sa- mosprávnou profesní organizací všech auditorů a právnickou osobou ($ 28 zá- kona). Auditorské služby podle zákona je oprávněn poskytovat auditor a audi- torská společnost.
Auditorem je ten, kdo je zapsán v seznamu auditorů vedeném Komorou ($ 2 odst. 2 a 3 zákona). Komo- ra mimo jiné dohlíží na řádné poskyto- vání auditorských služeb a vydává pro- fesní předpisy a auditorské směrnice [$ 29 písm. a) a b) zákona]. Zákon obsa- huje ustanovení o orgánech Komory ($ 30 zákona), způsobu jejich zřízení a jejich působnosti a pravomoci ($ 31 - 34 zákona). Zákon rovněž stanoví, že po- drobnosti o organizaci Komory a jejích orgánů stanoví Statut Komory a další profesní předpisy ($ 35 zákona).
Žalovaná jako samosprávná profesní organizace je samosprávnou veřejno- právní korporací vykonávající veřejnou správu; tato její působnost má základ v tom, že auditorské služby je oprávněn poskytovat pouze ten, kdo je zapsán v seznamu auditorů vedeném Komorou, tedy v povinném členství. Vedle záko- nem stanovené působnosti v oblasti ve- řejné správy může Komora jako samo- správný subjekt vykonávat i jiné Činnosti odpovídající zájmovému sdružení. Po- kud však jde o činnost Komory a jejích orgánů v oblasti veřejné správy, platí zá- kladní pravidla, že státní moc lze uplat- ňovat jen v případech a v mezích stano- vených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, a že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování zá- kladních práv a svobod (čl.
2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Ve smyslu shora uvedeného soud po- soudil jednotlivé žalobní body takto: Ustanovení $ 2 písm. d Statutu ko- mory auditorů České republiky (dále jen „Statut“) ve slově „jmenuje““ není v roz- poru se zákonem, který v ustanovení $ 9 odst. 1 stanoví, že členy a předsedy zku- šebních komisí pro dílčí písemné zkouš- ky jmenuje a odvolává Komora, a v usta- novení $ 9 odst. 3 stanoví, že členy a předsedy zkušebních komisí pro ústní část auditorské zkoušky jmenuje a odvo- lává ministr financí.
Podle $ 32 odst. 3 písm. j) zákona předkládá rada Komory ministru financí návrhy na jmenování nebo na odvolání členů zkušebních ko- misí pro auditorské zkoušky a pro audi- torské rozdílové zkoušky. Lze tedy. při- svědčit žalované, že Statut v $ 2 písm. d) obecně formuluje působnost Komory v oblasti auditorských zkoušek, aniž by je rozděloval na písemnou a ústní část. Tato obecná formulace ustanovení $ 2 písm. d) Statutu nedává Komoře opráv- nění nad rámec zákona a je konkretizo- vána v ustanovení $ 15 odst. 2 Statutu, V němž je v souladu se zákonem rozliše- no,kdy rada jako orgán Komory jmenuje a odvolává členy zkušebních komisí a kdy navrhuje ministru financí členy zkušebních komisí.
V ustanovení $ 2 písm.) Statutu soud zrušil slovo „náhrad“, když shledal, že » Ustanovení f 2 písm. d) Statutu uprávuje působnost Komory v oblastí auditorských zkoušek; pou- žívá přitom formulace „navrbuje a jmenuje členy zkušebních komísí“. 114 Statut do působnosti Komory zahrnul v rozporu se zákonem i oprávnění sta- novit výši náhrad. Zákon upravuje náhra- dy pouze v ustanovení $ 30 odst. 2, po- dle nějž jsou funkce v orgánech Komory čestné a při jejich výkonu přísluší audi- torovi náhrada věcných výdajů a náhra- da za ztrátu času.
Zákon nedává Komoře pravomoc výši těchto náhrad stanovit, Což neznamená, že toto ustanovení nel- ze v praxi realizovat. Nedojde-li mezi Ko- morou a auditorem ke shodě o výši věc- ných výdajů či o náhradě za ztrátu Času, rozhodne o výši těchto náhrad na návrh soud, do jehož pravomoci projednání a rozhodnutí takového sporu patří ($ 7 odst. 1 0.s.ř). Žalobní návrh na zrušení celého usta- novení $ 3 odst. 1 písm. e) Statutu ve znění: „e) revizoři účtů“ a zrušení části věty „a e)“ v $ 3 odst. 2 Statutu neshledal soud důvodným.
Je pravda, že v $ 30 odst. 1 zákona, kde jsou uvedeny orgány Komory, revizoři účtů jako orgán Komo- ry uvedeni nejsou. Soud však nesdílí ná- zor žalobce, že ustanovení $ 30 odst. 1 zákona představuje taxativní výčet orgá- nů Komory a že Komora jiné orgány zři- zovat nemůže. Zákon určuje, které orgá- ny Komora musí zřídit, a zároveň stanoví jejich působnost a pravomoc v oblasti veřejné správy, kterou mohou na zákla- dě zákona vykonávat právě jen tyto or- gány. Zákon však nebrání Komoře, aby si jako samosprávná organizace zřídila i ji- né orgány dle svých potřeb, pokud na ty- to orgány nepřenese mocenskou pravo- moc činit vrchnostenské úkony při plnění úkolů veřejné správy.
To se v da- ném případě nestalo: Komora si zřídila revizory účtů jako vnitřní kontrolní or- gán bez rozhodovacích pravomocí a dle názoru soudu tím neporušila zákon. Návrh na zrušení slov „náhradní“, „řádný“ a „mimořádný“ uvedených v $ 4 odst. 1,3,4,5,6,7 Statutu soud nepova- žuje za důvodný. Námitka žalobce, že uvedení těchto přívlastků ke slovu „sněm“ je v rozporu se zákonem, je obecná - žalobce ani netvrdí, které kon- krétní ustanovení zákona bylo poruše- no, pouze dovozuje, že takovýmto rozli- šováním jednotlivých sněmů by mohlo dojít k omezení práv členů Komory v souvislosti se stanovením různých -re- žimů sněmů.
Tuto obavu soud nesdílí, ne- boť z ustanovení $ 4 Statutu je zřejmé, že režimy sněmů zde uvedené jsou v soula- du se zákonnou úpravou. Zákon v $ 31 odst. 1 stanoví radě Komory povinnost nejméně jednou ročně svolat sněm, a to způsobem a ve lhůtách určených Statu- tem. Zároveň však stanoví, že rada Ko- mory svolá sněm kdykoliv, požádá-li o to písemně v průběhu dvou kalendářních měsíců alespoň třetina auditorů nebo požádá-li o to dozorčí komise. Skuteč- nost, že Statut v $ 4 odst. 3 označuje sněm, který nejméně jednou ročně svo- lává rada, jako řádný, a v odst. 4 téhož ustanovení označuje jako mimořádný sněm takový sněm, který byl svolán na žádost alespoň třetiny auditorů nebo na žádost dozorčí komise, není v rozporu se zákonem.
Zákon dále v $ 31 odst. 2 stanoví radě Komory povinnost svolat nejpozději do dvou měsíců sněm v pří- padě, že řádně svolaný sněm nebyl usná- šeníschopný. Tento sněm Statut v usta- novení $ 4 odst.5 nazývá náhradním. Ani v tomto označení nelze spatřovat rozpor se zákonem. V tomto smyslu jsou shora uvedené přívlastky použity i v odst. 1,6,7 ustanovení $ 4 Statutu a ani zde jejich použití nemění režim sněmů v rozporu se zákonem. 115 90 Návrh na zrušení slova „písemně“ v $ 4 odst. 4 písm. b) Statutu“ je důvod- ný, neboť podmínka písemné žádosti o svolání sněmu je v rozporu s ustano- vením $ 31 odst. 1 zákona.
Zákon v cito- vaném ustanovení mimo jiné stanoví, že rada Komory svolá sněm kdykoliv, po- žádá-li o to dozorčí komise. Povinnost dozorčí komise požádat o svolání sněmu písemně je v ustanovení $ 4 odst. 4 písm. b) Statutu nad rámec zákona, tedy v rozporu se zákonem, který nepředepi- suje formu žádosti dozorčí komise o svo- lání sněmu. Návrh na zrušení $ 4 odst. 4 písm. ©) Statutu neshledal soud důvodným. Usta- novení $ 31 odst. 1 zákona mimo jiné sta- noví, že rada Komory svolává sněm nej- méně jednou ročně, a to způsobem a ve lhůtách určených Statutem.
Rada Komo- ry je tedy mimo jiné zákonné důvody po- vinna nejméně jednou ročně sněm svo- lat; tato její povinnost je ve Statutu uvedena v $ 4 odst.
3. Ustanovení $ 4 odst. 4 písm. c) Statutu odráží zákonem stanovenou možnost - nikoliv povinnost - rady svolat sněm více než jednou roč- ně. Způsob, kterým rada tuto možnost re- alizuje, může určit Statut, což Statut učinil právě v ustanovení $ 4 odst. 4 písm. c). Návrh na zrušení části věty „a o výši náhrady nákladů“ v $ 4 odst. 9 písm. ©) Statutu shledal soud důvodným. Zákon nedává Komoře pravomoc rozhodovat o náhradě nákladů. O náhradě nákladů se zmiňuje pouze $ 30 odst. 2 zákona a ani zde nejde o pravomoc Komory o náhra- dě nákladů rozhodovat.
Vysvětlení žalo- vané, že napadené ustanovení se netýká náhrad za výkon funkce, ale náhrad ná- kladů za výkony Komory poskytované ji- ným subjektům než auditorům nebo audi- torským společnostem, není podstatné. Zákon nezmocňuje Komoru k žádnému rozhodování o náhradách, bez ohledu na to, jaké náhrady má Komora na mysli. Návrh na zrušení poslední věty $ 5 odst. 2 Statutu ve znění: , Počet členů ra- dy nesmí být nižší než 9 členů“ shledal soud důvodným. Počet členů rady je sta- noven - na rozdíl od počtu členů dozor- čí a kárné komise - zákonem.
Zákon v $ 32 odst. 2 stanoví, že rada má 17 čle- nů a 5 náhradníků, a upravuje způsob doplňování členů rady z řad náhradníků. Stanoví-li zákon, že rada má 17 členů, ne- může Statut měnit zákonné ustanovení, podle nějž počet členů rady nesmí být nižší než 9 členů. Návrh na zrušení Části věty „a vice- prezidenty Komory, v případě volby ně- kolika viceprezidentů stanoví, který z vi- ceprezidentů zastupuje prezidenta“ v $ 5 odst. 3 písm. c) Statutu shledal soud dů- vodným. Zákon v $ 32 odst. 3 písm. © stanoví, že radě přísluší ze svých členů volit a odvolávat prezidenta a viceprezi- denta Komory.
Jestliže podle zákona ra- dě přísluší ze svých členů volit jednoho viceprezidenta Komory, je ustanovení Statutu, které stanoví, že radě přísluší vo- lit více viceprezidentů Komory, v rozpo- ru se zákonem. Návrh na zrušení celého ustanovení $ 9 odst. 5 Statutu shledal soud důvod- ným. Stanovení minimálního počtu čle- nů orgánů Komory v případě, kdy je počet členů orgánů Komory výslovně stanoven zákonem, je v rozporu se záko- nem, jak soud již konstatoval shora. Po- slední věta ustanovení $ 9 odst. 5 Statutu * Toto ustanovení obsabovalo podmínku písemné žádosti dozorčí komise adresované radě a do- mábající se svolání sněmu.
116 navíc nad rámec zákona ($ 32 odst. 3 a $ 33 odst. 3 zákona) rozšiřuje pravo- moci příslušející radě a dozorčí komisi. Návrh na zrušení ustanovení $ 27 odst. 1 písm. c), d) a e) Statutu“ shledal soud důvodným, neboť zákon nikde ne- stanoví povinnost platit náhrady v těch- to ustanoveních uvedené a nikde neo- pravňuje Komoru výši těchto náhrad stanovit. O výši náhrad věcných nákladů platí obecně to, co soud již uvedl shora. Navíc soud dodává, že v napadeném ustanovení jde z hlediska obsahového spíše než o náhradu nákladů o poplatky, které lze podle čl.
11 odst. 5 Listiny zá- kladních práv a svobod ukládat jen na základě zákona. Zákon však Komoře ne- umožňuje ukládat poplatky za činnosti uvedené v napadeném ustanovení. Návrh na zrušení ustanovení $ 1 odst. 2 a $ 2 odst. 2 Volebního řádu sně- mu Komory auditorů České republiky** (dále jen „Volební řád“) shledal soud dů- vodným. Je třeba plně přisvědčit žalob- ci, že funkce v orgánech Komory jsou podle zákona funkce volené a zákon ni- kde nedává oprávnění Komoře, resp. sněmu, auditora pověřit výkonem funk- ce v orgánu Komory namísto volby.
Usta- novení $ 1 odst. 2 Volebního řádu je pro- to v rozporu se zákonem. V rozporu se zákonem je i ustanovení $ 2 odst. 2 Vo- lebního řádu, neboť zákon neupravuje možnost orgánů Komory po skončení jejich funkčního období činit jakákoliv opatření a ani nezmocňuje sněm k ná- slednému schvalování takovýchto opat- ření. Volební řád tak nemůže nad rámec zákona stanovit orgánům Komory po skončení jejich funkčního období opráv- nění činit jakékoliv opatření a stejně tak nemůže nad rámec zákona pověřit sněm schvalováním takovýchto opatření.
Návrh na zrušení $ 2 odst. 2 Příspěv- kového řádu Komory auditorů České re- publiky (dále jen „Příspěvkový řád“) ve slovech „asistent auditora 3000 Kč“ a ce- lého ustanovení $ 2 odst. 3 a 4 Příspěv- kového řádu shledal soud důvodným. Zákon neumožňuje Komoře vybírat po- platky za zápis asistentů auditora a ne- svěřuje jí pravomoc rozhodovat o ná- hradě nákladů spojených s provedením zápisu asistentů auditora. Neumožňuje Komoře ani stanovit výši náhrady nákla- dů spojených s prověřením žádosti a po- souzením splnění podmínek uchazeče o složení auditorské zkoušky či výši ná- hrady za vrácení, resp. storno, žádosti ne- bo přihlášky.
I v tomto bodě soud odka- zuje na to, co již uvedl shora. Úprava napadená žalobou v tomto žalobním bo- dě je v rozporu se zákonem bez ohledu na skutečnost, zda Komora náhrady zde stanovené chápe jako nevymahatelné a fakultativní. (pec)
Ministr financí proti Komoře audi- torů České republiky o přezkoumá- ní profesních předpisů žalované.