ní zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též „daňový řád“)
I. Zahraniční osobě, která dle $ 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, uplatnila nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, lze daň vrátit pouze tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky zákonem stano- vené, tj. uplatnila-li zahraniční osoba nárok na vrácení daně pouze za vy- brané druhy zboží a služeb nakoupené v České republice a současně je-li splněn princip vzájemnosti. Není-li některá z podmínek naplněna, je třeba žádost zahraniční osoby o vrácení daně zamítnout. Nelze postupovat podle $ 27 odst. 1 písm. h) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a řízení zastavit s poukazem na nepřípustnost takové žádosti.
II. Požadavek vzájemnosti vyplývající z $ 45d zákona ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, je naplněn pouze tehdy, jestliže stát, ve kterém podniká a má sídlo nebo bydliště osoba uplatňující nárok na vrácení daně z přidané hodnoty, českým subjektům daň v obdobných případech skuteč- ně vrací. Nestačí, je-li možnost uplatnit nárok na vrácení daně z přidané 89 hodnoty na základě principu vzájemnosti zakotvena v právních předpi- sech obou dotčených států, ale je zapotřebí, aby oba státy podnikatelům se sídlem v druhé zemi daň v obdobných případech také skutečně vracely.
Ze správního spisu soud zjistil, že ve Finančním zpravodaji č. 6 ze dne 2. 7. 2001 uveřejnilo Ministerstvo financí pod č.46 sdělení k vracení daně z přida- né hodnoty zahraničním osobám. Dle bodu 2 tohoto sdělení bude Česká re- publika vracet daň v rozsahu $ 45d odst. 2 zákona o dani z přidané hodnoty zahraničním osobám států, které na žá- dost Ministerstva financí vzájemnost ne- potvrdily, ale v praxi obvykle podnikate- lům České republiky daň vracejí, nebo států, které vracení daně nepodmiňují splněním principu vzájemnosti.
Vedle ji- ných států se jedná též o Německo, v je- hož případě jsou však z vracení daně vy- loučeny částky daně, které připadají na nákup pohonných hmot. Ve Finančním zpravodaji č. 9-10 ze dne 12.11.2001 zveřejnilo Ministerstvo financí pod č. 58 další sdělení k vracení daně z přidané hodnoty zahraničním oso- bám. Podle bodu 2 tohoto sdělení nebu- de Česká republika s okamžitou platností vracet daň žadatelům z Německa, proto- že německá strana žadatelům z České re- publiky daň nevrací a Česká republika není uvedena v seznamu zemí, kterým Německo daň vrací.
Daň nebude vrácena u žádostí o vrácení počínaje rokem 2001. Pokud do 31. 8. 2001 byla některým ža- datelům z Německa daň vrácena, nebude vyžadováno její zpětné vrácení.Tento po- stup, tj. zastavení vracení daně Německu, potrvá až do doby, kdy příslušný orgán 111 89 z německé strany písemně potvrdí, že českým žadatelům bude daň vracena. Soud v rozsahu žalobních bodů, jimiž je vázán, přezkoumal zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a dospěl k závě- ru, že žaloba je důvodná. Podle $ 45d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty může osoba, která podniká a má sídlo nebo bydliště v za- hraničí a není oprávněna podnikat na území České republiky, uplatnit nárok na vrácení daně za vybrané druhy zboží a služeb nakoupené v České republice na základě principu vzájemnosti.
Podle $ 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu platí, že není-li v tomto nebo zvlášt- ním zákoně stanoveno jinak, daňové ří- zení se zastaví, jestliže jde o nepřípustné podání. Podle $ 2 odst.1 daňového řádu jed- nají správci daně při správě daně v říze- ní o daních v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, chrání zájmy státu a dbají přitom na za- chování práv a právem chráněných zá- jmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných na daňovém řízení. Soud se ztotožnil se žalobní námit- kou vytýkající žalovanému (jakož i správ- nímu orgánu I.
stupně) aplikaci ustano- vení $ 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu při rozhodování o žádosti žalobkyně o vrácení daně. Dle náhledu soudu nelze z ustanovení $ 45d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty dovodit, že v přípa- dech, kdy není naplněn princip vzájem- nosti mezi Českou republikou a zemí, v níž má sídlo či bydliště zahraniční oso- ba uplatňující nárok na vrácení daně dle tohoto ustanovení, je zapotřebí postu- pem dle $ 27 odst. 1 písm. h) daňového 112 řádu žádost takové zahraniční osoby po- važovat za nepřípustné podání a daňové řízení zastavit.
Soud má za to, že slova „na základě principu vzájemnosti“ v $ 45d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty znamenají, že zahraniční osobě, která uplátnila nárok na vrácení daně podá- ním žádosti u Finančního úřadu pro Pra- hu I podle tohoto ustanovení, lze daň vrátit pouze za zákonem stanovených podmínek, tj. uplatňovala-li zahraniční osoba nárok na vrácení daně pouze za vybrané druhy zboží a služeb nakoupe- né v České republice a současně je-li spl- něn princip vzájemnosti (mezi Českou republikou a zemí, v níž má zahraniční osoba sídlo nebo bydliště).V případech, kdy tyto podmínky pro vrácení daně za- hraniční osobě splněny nejsou, je na místě takto podanou žádost zamítnout, nikoliv označit ji za nepřípustné podání ve smyslu $ 27 odst. 1 písm. h) daňového řádu.
Opačný postup, k němuž došlo i v posuzované věci, pokládá soud za zá- važnou vadu v řízení, pro kterou je třeba žalobou napadené rozhodnutí a rovněž rozhodnutí správního orgánu L. stupně zrušit.V dalším řízení o žádosti žalobky- ně o vrácení daně bude úkolem správ- ních orgánů o řádně podané žádosti ža- lobkyně věcně rozhodnout. Pro úplnost je však třeba uvést, že soud se neztotožnil s druhou žalobní ná- mitkou, vytýkající žalovanému porušení ustanovení $ 45d odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.
Žalovaný toto usta- novení vykládal tak, že princip vzájem- nosti je splněn pouze v případě, kdy SRN českým subjektům daň v obdob- ných případech skutečně vrací. Soud se ztotožňuje s výkladem tohoto ustanove- ní provedeným žalovaným, podle které- ho nestačí, je-li možnost uplatnit nárok na vrácení DPH na základě principu vzá- jemnosti zakotvena v právních předpi- sech obou dotčených států, ale je zapo- třebí, aby oba státy podnikatelům se síd- lem v druhé zemi daň v obdobných pří- padech také skutečně vracely.
Konečně i ze znění německého zákona o dani z přidané hodnoty, které citovala v žalo- bě sama žalobkyně, je zřejmé, že i SRN podmiňuje vracení daně podnikatelům se sídlem mimo území Evropské unie tím, aby země, kde má tento podnikatel sídlo, podnikatelům se sídlem v Němec- ku daň vracela. Mezi účastníky není spo- ru o tom, že v době rozhodování správ- ních orgánů o žádosti žalobkyně SRN daň z přidané hodnoty českým subjek- tům nevracela. O této skutečnosti se zmínila sama žalobkyně v odvolání po- daném proti rozhodnutí správního orgá- nu I stupně a označila ji za obecně zná- mou.
Konstatování žalobkyně, že tento stav je mimo jiné v rozporu s právními předpisy obou dotčených zemí, nic ne- mění na situaci, že princip vzájemnosti mezi oběma zeměmi naplněn není. Není tak splněna jedna z podmínek, za kte- rých lze žalobkyni jakožto zahraniční osobě daň z přidané hodnoty na základě její žádosti vrátit. (říž)
Obchodní společnost P se sídlem v H.(Spolková republika Německo) proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o vrácení daně z přidané hodnoty.