28 Cdo 1000/2001
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky,
CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o
dovolání J. K., zast. advokátko podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem – pobočka v Liberci z 2. 3. 2001, sp.zn. 30 Co 23/2001 (v právní věci
žalobce J. K., zast. advokátkou, proti žalovaným 1) V. L. a 2) A. L., oba
zastoupeni advokátem, o uložení povinnosti zajistit bydlení v bytě vedené u
Okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. 11 C 879/2000), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Okresní soud v České Lípě uznal rozsudkem ze dne 15. listopadu 2000, čj. 11 C
879/2000–67 žalované povinnými zajistit žalobci nerušené bydlení v bytě
specifikovaném ve výroku tohoto rozhodnutí, a to do okamžiku, kdy mu bude
zajištěn náhradní byt přiměřený tomuto bytu, do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku. Žalovaní byli rovněž zavázáni uhradit žalobci do 15ti dnů od právní
moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 11.600,- Kč k rukám jeho právní
zástupkyně a zaplatit ve stejné lhůtě pokladně okresního soudu náklady řízení
zálohované státem ve výši 86,- Kč.
Soud I. instance vzal po provedení obsáhlého důkazního řízení za prokázané, že
žalobce byl ve smyslu § 115 občanského zákoníku příslušníkem domácnosti jeho
dědečka F. J. Po smrti dědečka – který byl nájemcem sporného bytu – dne 17. 3.
2000 však na žalobce nájem bytu nepřešel, protože v řízení 9 C 2439/95 u téhož
soudu bylo rozsudkem, který nabyl právní moci dne 19. 4. 1996, přivoleno k
výpovědi z nájmu bytu F. J. s tím, že musí byt vyklidit do 15ti poté, co mu
bude zajištěn přiměřený byt náhradní. Vzhledem k tomu, že k přestěhování do
náhradního bytu za života jeho dědečka nedošlo, má žalobce právo v bytě bydlet
do doby, než mu bude zajištěna bytová náhrada. Toto jeho právo je odvozeno od
práv původního nájemce, neboť příslušníci domácnosti nájemce bytu sdílejí jeho
práva.
K odvolání žalovaných se věcí zabýval Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci, který rozsudkem ze dne 2. března 2001 pod čj. 30 Co 23/2001-88
rozhodnutí nalézacího soudu tak změnil, že zamítl žalobu na uložení povinnosti
zajistit žalobci bydlení ve sporném bytě. Žalobce byl uznán povinným nahradit
žalovaným náklady řízení před soudy obou instancí a to do tří dnů od právní
moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce. Ve výroku o náhradě nákladů
vzniklých státu byl rozsudek okresního soudu zrušen a v tomto rozsahu mu byl
vrácen k dalšímu řízení.
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě, čj. 9 C 2439/95-14 ze dne 14. 3. 1996
bylo přivoleno k výpovědi z nájmu předmětného bytu mezi žalovanými jako
pronajimateli a F. J. jako nájemcem bytu. Nájemní poměr F. J. k tomuto bytu
zanikl v souladu s § 710 odst. 1, odst. 3 občanského zákoníku ke dni 31. 7.
1996. Úmrtní list vystavený Městským úřadem v D. osvědčuje, že dědeček žalobce
zemřel dne 17. 3. 2000. Z těchto – mezi stranami nesporných – skutečností
vyplývá, že panu J. v době jeho smrti nesvědčilo již právo nájmu k předmětnému
bytu, nýbrž pouze právo bydlení do doby, než mu bude zajištěna odpovídající
bytová náhrada. Jednalo se tedy o zvláštní, nepojmenovaný občansko právní
vztah, tzv. právo na bydlení, který má základ v hmotněprávním ustanovení § 712
odst. 6 obč. zákoníku. Pro bližší vymezení práv a povinností plynoucích z
tohoto právního vztahu, je nutno použít ust. § 712a obč. zák., který vymezuje
rozsah práv a povinností pronajímatele a osoby, jejíž nájemní poměr skončil, s
odkazem pouze na ust. § 687 až § 699 a přiměřeně § 700 až § 702 odst. 1 obč.
zákoníku, vztahující se k nájmu bytu. Pokud se ve vztahu k osobám, jejichž
nájemní poměr skončil, výslovně vymezuje použitelnost pouze některých
ustanovení o nájmu bytu, vylučuje to úvahy o analogickém užití jiných
ustanovení. V důsledku smrti pana J. proto nemohlo jemu svědčící právo na
bydlení přejít na žalobce, byť by s ním žil ve společné domácnosti v den jeho
smrti ve smyslu § 706 odst. 1 obč. zákoníku, neboť toto ustanovení nelze
analogicky na ust. § 712a obč. zákoníku použít. Žalobci svědčilo pouze právo
odvozené od práva dědečka, které jeho smrtí zaniklo.
Z výše uvedených důvodů krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu
zcela zamítl. Z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (§ 221 odst. 1
písm. c/ obč. soudního řádu) byl zrušen výrok o náhradě nákladů vzniklých státu
a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, ve kterém nesouhlasí s
právním posouzením věci ze strany krajského soudu. Podle dovolatele je takovýto
výklad práva v rozporu s dobrými mravy. V době, kdy jeho dědeček jako nájemník
bytu dostal výpověď z nájmu bytu, byl již dovolatel členem jeho domácnosti, a
tudíž právo bydlení v bytě svědčilo nejen panu J., ale i jeho vnukovi. Žalobce
je toho názoru, že jeho právo v bytě bydlet do okamžiku zajištění náhradního
bytu mu svědčí dále a nezaniklo smrtí jeho dědečka, jak mylně uvádí odvolací
soud.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení
části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se
projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto se dále
uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou
zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou,
řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. l o.s.ř., § 24l odst. l o.s.ř.), je
přípustné (§ 238 odst. l o.s.ř.) a opírá se o zákonem stanovený dovolací důvod
(§ 24l odst. 3, písm. d/ o.s.ř.). Přezkoumal proto napadené rozhodnutí v
rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§ 242 odst. l, 3 o.s.ř.), když nezjistil
žádné takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly postup podle § 237
odst. l o.s.ř.
Po projednání věci Nejvyšší soud ČR dospěl k přesvědčení, že dovolání není
důvodné.
V souladu s ustanovením § 712a odst. 6 občanského zákoníku není nájemce, který
má právo na bytovou náhradu, povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit, dokud
pro něj není odpovídající bytová náhrada zajištěna. V období mezi skončením
nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu má osoba, jejíž
nájemní poměr skončil „právo na bydlení“, jehož obsah byl novelou provedenou s
účinností od 1. 1. 1995 zákonem č. 267/94 Sb. zpřesněn ustanovením § 712a
občanského zákoníku. V tomto ustanovení je výslovně uvedeno, že osoba jejíž
nájemní poměr skončil – v daném případě dědeček dovolatele -, požívá práv a
povinností v rozsahu odpovídajícím ustanovením § 687 až 699 a přiměřeně § 700
až 702 odst. 1. V posuzované věci se zánikem nájemního poměru F. J. k
předmětnému bytu ke dni 31. 7. 1996 změnilo rovněž postavení dovolatele,
jakožto osoby odvozující svá práva k bytu od práv původního nájemce. Jelikož po
soudně přivolené výpovědi byla práva a povinnosti F. J. k předmětnému bytu
upravena pouze výše vyjmenovanými ustanoveními, nemohlo toto právo na bydlení
na dovolatele přejít z důvodu nemožnosti analogického použití ustanovení § 706
obč. zák. Smrtí dědečka tak odpadl právní důvod k bydlení dovolatele v bytě.
Dovolací soud proto přisvědčil vývodům odvolacího soudu, když neshledal ani
namítanou rozpornost napadeného rozhodnutí s dobrými mravy. Protože bylo
rozhodnutí odvolacího soudu posouzeno jako správné (§ 243b odst. l o.s.ř.);
nezbylo, než podle citovaného ustanovení dovolání žalobců zamítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za
použití § 224 odst. l o.s.ř., protože dovolatel nebyl v dovolacím řízení
úspěšný a žalovaným náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 26.července 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.
r. předseda senátu