28 Cdo 1001/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce města A. proti žalovanému M. K., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 12 C 40/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4.12.2001, č.j. 11 Co 93/2001-122, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou podanou u Okresního soudu v Chebu dne 24.6.1997 domáhal se žalobce uložení povinnosti žalovanému vyklidit a vyklizený odevzdat byt blíže popsaný v žalobě.
Okresní soud v Chebu jako soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 29.8.2000, č.j. 12 C 40/97-54 žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že na žalovaného nepřešlo podle § 706 odst. 2 věta druhá o.z. právo nájmu po nájemkyni M. F. Uzavřel, že žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil zákonné předpoklady pro přechod práva nájmu podle § 706 o.z. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 18.1.2002.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 15.3.2002 dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a § 237 odst. 3 o.s.ř. Tvrdil existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2, písm. a), b) o.s.ř. Namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.
Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 24.7.1997, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 29.8.2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle § 243 odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst.1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 150 o.s.ř. Žalovaný sice neměl se svým dovoláním úspěch, žalobci však v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady nevznikly, když vyjádření k dovolání nebylo možno zohlednit jako úkon právní služby ve smyslu ustanovení 11 odst. 1 až 3 vyhl. č.177/1996 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. června 2002
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu