28 Cdo 1026/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání 1. A. Z., zastoupeného advokátkou, 2. O. P.,
a 3. H. Z.,zastoupených JUDr. J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze z
29.11. 2000, sp.zn. 26 Co 360, 361/2000, vydanému v právní věci vedené u
Okresního soudu v Berouně pod sp.zn. 6 C 71/93 / žalobců: 1. A. Z.,
zastoupeného advokátkou, 2. O. P. a 3. H. Z., zastoupených advokátem, proti
žalovaným : A. E. P., B. M. P., C. B. J., D. J. K., zastoupených advokátem, a
E. J. P., o vydání nemovitostí /, takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
III. Věc se vrací Okresnímu soudu v Berouně vzhledem k výroku /
označenému II./ rozsudku tohoto soudu z 8. 12. 1995, čj. 6 C 71/93-137, o
vyloučení dílčího žalobního nároku žalobců k samostatnému projednání, tedy
výroku nedotčenému výrokem rozsudku Krajského soudu v Praze z 29. 11. 2000,
sp.zn. 26 Co 360, 361/2000.
Žalobou, podanou u soudu 22. 3. 1993 /v průběhu řízení upravovanou/, se žalobci
domáhali, aby žalovaným bylo uloženo vydat jim každému ze žalobců jednou
ideální osmnáctinou nemovitosti v katastrálních územích V. Ch., V., P., H. p.
B., B. a L.
Okresní soud v Berouně rozsudkem z 8. 12. 1995, čj. 6 C 71/93-137,
uložil žalovaným E. P. a Z. P., aby vydali do 3 dnů od právní moci rozsudku
každému ze žalobců jednu ideální osmnáctinu ve výroku rozsudku konkrétně
uvedených nemovitostí v katastrálním území V. Ch., v katastrálním území V., v
katastrálním území P., v katastrálním území H. p. B., v katastrálním zemí B. a
v katastrálním území L. Dalším výrokem téhož rozsudku bylo rozhodnuto, že k
samostatnému projednání vylučuje žalobní návrh žalobců o vydání podílů ještě i
jiných pozemků / ve výroku rozsudku konkrétně uvedených / v katastrálním území
N., v katastrálním území O., v katastrálním území H. p. B., v katastrálním
území L, v katastrálním území S. a v katastrálním území V. Ch. Žalovaným bylo
uloženo zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení společně a nerozdílně 1.
840 Kč a 1. 520 Kč. Výrokem tohoto rozsudku byl také zamítnut návrh na vydání
předběžného opatření, týkající se nakládání s majetkem po V. P. / zemřelém 14.
12. 1964 /.
Dne 6. 10. 1997 byl Okresním soudem v Berouně vydán / pod čj. 6 C
71/93-190 / ještě doplňující rozsudek, jímž bylo jednak upřesněno označení
vydávaných pozemků v katastrálním území V. Ch. a v katastrálním území H. a
jednak byla uložena žalovaným i povinnost k vydání části i pozemku parc. č. 217
v katastrálním území P., neboť tato povinnost nebyla v doplňovaném rozsudku z
8.12. 1995, čj. 6 C 71/93-137, uložena, třebaže se toho žalobci svým žalobním
návrhem domáhali.
Usnesením Krajského soudu v Praze z 26. 3. 1998, sp.zn. 27 Co 75/98,
byl uvedený doplňující rozsudek Okresního soudu v Berouně ze 6. 10. 1997, č.j.
6 C 71/93-248, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším průběhu řízení vydal Okresní soud v Berouně dne 9. 12. 1999 /
pod čj. 4 C 71/93-248 / nový doplňující rozsudek, týkající se jednak vydání
dalšího pozemku parc. č. 217 v katastrálním území P. a jednak opravy označení
pozemků v katastrálním území V. Ch. a v katastrálním území H. p. B.,
vydávaných žalobcům podle rozsudku z 8. 12. 1995, čj. 6 C 71/93-137.
O odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Berouně z 8. 12.
1995, čj. 6 C 71/93-136, a proti doplňujícímu rozsudku Okresního soudu v
Berouně z 9. 12. 1999, čj. 6 C 71/93-248, rozhodl Krajský soud v Praze
rozsudkem z 29. 11. 2000, sp.zn. 26 Co 360, 361/2000. Tímto rozsudkem
odvolacího soudu byl uvedený rozsudek prvního stupně z 8.12. 1995, ve znění
uvedeného doplňujícího rozsudku z 9. 12. 1999, změněn tak, že byla zamítnuta
žaloba žalobců o vydání nemovitostí v katastrálním území V. Ch., V., P., H. p.
B., B. a L., jak tyto nemovitosti byly specifikovány ve výroku I. rozsudku z
8. 12. 1995 a ve výroku I. doplňujícího rozsudku z 9. 12. 1999. Žalobcům bylo
uloženo zaplatit žalovaným E. P., M. P., B. J. a J. K. na náhradu nákladů
řízení před soudem prvního stupně 1. 318 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a
na náhradu nákladů řízení odvolacího 3. 350 Kč rovněž do 3 dnů od právní moci
rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobci a žalovaným J. P.
nemá žádný z těchto účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení před soudy
obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátům, kteří žalobce v
řízení zastupovali, dne 22. 1. 2001 a 30. 1. 2001. Dovolání všech žalobců bylo
předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Berouně dne 27. 3. 2001.
Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby
věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovali
dovolatelé na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu. Jako
dovolací důvod uplatňovali, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném
právním posouzení věci.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení
dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož se
dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti
uvedeného zákona, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních
předpisů /tj. podle ustanovení občanského soudního řádu - zákona č. 99/1963 Sb.
ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb./.
Dovolání bylo v občanském soudním řádu /ve znění před novelizací
zákonem č. 30/2000 Sb./ upraveno v ustanoveních § 236 až § 243d, týkajících se
přípustnosti dovolání, podání dovolání a řízení o dovolání.
Při posuzování dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému v
daném případě přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. / tj. před 1. 1.
2001/, podle dosavadní úpravy obsažené v občanském soudním řádu / ve znění
před účinností zákona č. 30/2000 Sb./, bylo nepochybně nutno přihlížet i k
úpravě týkající se podání dovolání, obsažené v ustanoveních § 240 a § 241
občanského soudního řádu /v již citovaném znění/, zabývajících se náležitostmi
podání dovolání.
Pode ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu /v již
citovaném znění / mohl účastník řízení podat dovolání /pokud zákon podání
dovolání připouštěl / do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího
soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; zmeškání této lhůty
nebylo možné prominout /§ 240 odst. 2 občanského soudního řádu v citovaném
znění/.
V této zákonem stanovené jednoměsíční lhůtě /z níž bylo nutno v daném
případě vycházet ve smyslu ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17
zákona č. 30/2000 Sb./, nebylo dovolání dovolatelů v tomto případě podáno proti
rozsudku odvolacího soud, který nabyl právní moci doručením účastníkům řízení
dne 30. 1. 2001, když dovolání dovolatelů bylo předáno na poště k doručení
Okresnímu soudu v Berouně dne 27. 3. 2001. Šlo tedy o dovolání podané opožděně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než toto dovolání odmítnout svým
usnesením podle ustanovení § 243b odst. 4 a 5 a § 218 odst. 1 písm. a/
občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. /
jako dovolání nepřípustné pro jeho opožděné podání.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a ohledně nákladů,
vynaložených žalovanými E. P., M. P., B. J. a J. K. na vyjádření k dovolání
žalobců, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení § 243b a § 224 odst. 1
občanského soudního řádu / ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. /
ustanovení § 150 téhož právního předpisu o možnosti nepřiznání náhrady nákladů
řízení i účastníku, který byl v řízení úspěšný; dovolací soud tu přihlížel k
povaze projednávané věci i k obsahu vyjádření uvedených žalovaných k dovolání
žalobců, které stručně rekapitulovalo procesní stanoviska a vyjádření těchto
žalovaných, učiněná již v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 14. srpna 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý, CSc., v.r.
předseda senátu