28 Cdo 1091/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha
Jehličky, CSc., JUDr. Josefa Rakovskéhoa JUDr. Milana Pokorného o dovolání
Města N., zast. starostou města, právně zast. advokátem, podaném proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni z 24.1.2001, sp. zn. 14 Co 4/2001 (v právní
věci žalobce Města N., zast. starostou města, právně zast. advokátem proti
žalovaným 1. P. B., 2. P. B., zast. advokátem, o vyklizení bytu, vedené u
Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 184/2000), takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech řízení o dovolání 950,-
Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Soud prvního stupně uznal oba žalované povinnými vyklidit a vyklizený
předat žalobci byt č. 2 I. kategorie, sestávající z kuchyně, dvou pokojů a
příslušenství v I. patře domu čp. 1142 v N. do tří dnů od právní moci
rozsudku. Současně soud prvního stupně (Okresní soud v Karlových Varech
rozsudkem ze dne 20. října 2000 č.j. 17 C 184/2000-6) uznal oba žalované
povinnými, aby zaplatili společně a nerozdílně žalobci na úhradě nákladů řízení
2.725,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce.
Toto rozhodnutí soudu prvního stupně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze
dne 24. ledna 2001 pod č.j. 14 Co 4/2001-22 tak změnil, že žalobu na vyklizení
uvedeného bytu zamítl, a dále o nákladech řízení tak rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že
žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech odvolacího řízení 3.850,- Kč
do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalovaných.
Toto rozhodnutí odvolací soud tak zdůvodnil, že v daném případě smlouva
o nájmu bytu dohodnutá na dobu trvání pracovního poměru, který byl sjednán na
dobu neurčitou, není nájemní smlouvou na dobu určitou, když nelze usoudit, kdy,
tedy ke kterému časovému momentu událost k níž by měl nájem bytu zaniknout,
nastane. Ani dohoda ze dne 10.12.1998, kterou se žalovaný zavázal k určitému
datu byt vyklidit, není dohodou o skončení nájmu bytu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Setrval
na původním tvrzení, že uzavřel se žalovaným 1. nájemní smlouvu na dobu
určitou, když trvání nájmu bylo smlouvou vázáno na trvání pracovního poměru
žalovaného 1. k žalobci. Navrhl proto - pro nesprávné právní posouzení věci
odvolacím soudem - rozsudek soudu druhého stupně zrušit.
Žalovaní ve svém písemném vyjádření navrhli dovolání žalobce zamítnout,
protože nájem žalovaných se nezakládal na platné nájemní smlouvě na dobu
určitou a pokud jde o dohodu ze dne 10.12.1998 byl žalovaný 1. uveden v omyl
jejím zněním, když se domníval, že nájemní poměr již zanikl. Úmysl žalovaného v
žádném případě nesměřoval k ukončení nájemního poměru.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podání včas a osobou k tomu
oprávněnou (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem, je
přípustné (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a opírá se o zákonem stanovený
dovolací důvod (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Přezkoumal proto napadené
rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§ 242 odst. 1,3 o.s.ř.),
když nezjistil žádné takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly
postup podle § 242 odst. 3 o.s.ř. s poukazem na tam uvedená ustanovení obsažená
v § 229 o.s.ř. Protože dovolání bylo podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu
vydaného po dni účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., bylo dovolání projednáno podle
všech ustanovení tohoto nyní účinného zákona.
Po přezkoumání věci došel dovolací soud k závěru, že dovolání není
důvodné.
Podle obsahu nájemní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 1.,
pronajímatel přenechal předmětný byt uvedený v nájemní smlouvě žalovanému 1. k
užívání, s tím, že bere na vědomí, že ukončením pracovního poměru nájemní
smlouva zaniká a k termínu ukončení pracovního poměru předá uvolněný a
vyklizený byt odboru správy majetku města (srov. bod I. a II. nájemní smlouvy,
která tvoří přílohu A. spisu).
Dovolací soud shodně se soudem odvolacím je toho názoru, že takto
definovaná nájemní smlouva nemůže být bez důvodných pochybností k její
určitosti a srozumitelnosti (§ 37 odst. 1 o.s.) považována za nájemní smlouvu,
podle níž by měl nájem skončit uplynutím doby, na kterou byl sjednán (§ 676
odst. 1 o.z. ve vztahu k ustanovení § 710 odst. 1 o.z.). I když v otázce doby,
na kterou byl nájem bytu sjednán lze v zásadě připustit, že kromě doby sjednané
k určitému datu by obecně, tedy zásadně bylo možno připustit i ujednání
určitelným způsobem vázané k některé právní skutečnosti nebo k některé
události, zůstává základním požadavkem, aby smlouva, tedy právní úkon byly
učiněny určitě a srozumitelně. Zda se tak stalo, záleží na konkrétních
okolnostech případu a z tohoto pohledu je potřebné hodnotit dosah rozsudku
Nejvyššího sudu ze dne 30.9.1998, sp. zn. 2 Cdon 1574/96, který byl, jak se na
jeho znění odvolávali žalovaní, uveřejněn (nikoli ve Sbírce rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu), ale v publikaci Soudní judikatura č. 10/1999 na
str. 363 pod č. 99. V souzené věci je už se zřetelem na znění nájemní smlouvy,
jakož i se zřetelem ke znění dohody ze dne 10.12.1998 nepochybné, že ani
výkladem těchto právních úkonů podle § 35 odst. 2 o.z. nelze dojít k
jednoznačnému závěru, že by nájemní smlouva byla smlouvou splňující požadavky
na smlouvu uzavřenou na dobu určitou a že by dohoda, uzavřená mezi
pronajímatelem a žalovaným 1: mohla být hodnocena jako ukončení nájemního
vztahu mezi účastníky. Proto, ve světle těchto dalších právních vývodů,
navazujících na odůvodnění odvolacího soudu nezbylo, než dojít k závěru, že
rozhodnutí odvolacího soudu je ve výslednici správné a proto nezbylo, než
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. zamítnout.
O náhradě nákladů řízení o dovolání bylo rozhodnuto se zřetelem k ustanovení §
243b odst. 5 o.s.ř., § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaným,
kteří měli v řízení o dovolání úspěch byly přiznány k náhradě proti žalobci
náklady spočívající v odměně na zastupování dvou osob, za jeden úkon právní
služby snížené v tomto případě o 20% (z odměny 500,- Kč u jedné osoby tedy z
odměny po 400,- Kč u obou zastoupených osob + režijní paušál 2x po 75,- Kč, na
základě ustanovení § 12 a § 13 vyhl. č. 177/96 Sb.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. června 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a, CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová
28 Cdo 1091/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha
Jehličky, CSc., JUDr. Josefa Rakovskéhoa JUDr. Milana Pokorného o dovolání
Města N., zast. starostou města, právně zast. advokátem, podaném proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni z 24.1.2001, sp. zn. 14 Co 4/2001 (v právní věci
žalobce Města N., zast. starostou města, právně zast. advokátem proti žalovaným
1. P. B., 2. P. B., zast. advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu
v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 184/2000), takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech řízení o dovolání 950,-
Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Soud prvního stupně uznal oba žalované povinnými vyklidit a vyklizený
předat žalobci byt č. 2 I. kategorie, sestávající z kuchyně, dvou pokojů a
příslušenství v I. patře domu čp. 1142 v N. do tří dnů od právní moci
rozsudku. Současně soud prvního stupně (Okresní soud v Karlových Varech
rozsudkem ze dne 20. října 2000 č.j. 17 C 184/2000-6) uznal oba žalované
povinnými, aby zaplatili společně a nerozdílně žalobci na úhradě nákladů řízení
2.725,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalobce.
Toto rozhodnutí soudu prvního stupně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze
dne 24. ledna 2001 pod č.j. 14 Co 4/2001-22 tak změnil, že žalobu na vyklizení
uvedeného bytu zamítl, a dále o nákladech řízení tak rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že
žalobce je povinen zaplatit žalovaným na nákladech odvolacího řízení 3.850,- Kč
do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalovaných.
Toto rozhodnutí odvolací soud tak zdůvodnil, že v daném případě smlouva
o nájmu bytu dohodnutá na dobu trvání pracovního poměru, který byl sjednán na
dobu neurčitou, není nájemní smlouvou na dobu určitou, když nelze usoudit, kdy,
tedy ke kterému časovému momentu událost k níž by měl nájem bytu zaniknout,
nastane. Ani dohoda ze dne 10.12.1998, kterou se žalovaný zavázal k určitému
datu byt vyklidit, není dohodou o skončení nájmu bytu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Setrval
na původním tvrzení, že uzavřel se žalovaným 1. nájemní smlouvu na dobu
určitou, když trvání nájmu bylo smlouvou vázáno na trvání pracovního poměru
žalovaného 1. k žalobci. Navrhl proto - pro nesprávné právní posouzení věci
odvolacím soudem - rozsudek soudu druhého stupně zrušit.
Žalovaní ve svém písemném vyjádření navrhli dovolání žalobce zamítnout,
protože nájem žalovaných se nezakládal na platné nájemní smlouvě na dobu
určitou a pokud jde o dohodu ze dne 10.12.1998 byl žalovaný 1. uveden v omyl
jejím zněním, když se domníval, že nájemní poměr již zanikl. Úmysl žalovaného v
žádném případě nesměřoval k ukončení nájemního poměru.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podání včas a osobou k tomu
oprávněnou (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem, je
přípustné (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a opírá se o zákonem stanovený
dovolací důvod (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Přezkoumal proto napadené
rozhodnutí v rozsahu plynoucím z podaného dovolání (§ 242 odst. 1,3 o.s.ř.),
když nezjistil žádné takové vady předchozího řízení, které by odůvodňovaly
postup podle § 242 odst. 3 o.s.ř. s poukazem na tam uvedená ustanovení obsažená
v § 229 o.s.ř. Protože dovolání bylo podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu
vydaného po dni účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., bylo dovolání projednáno podle
všech ustanovení tohoto nyní účinného zákona.
Po přezkoumání věci došel dovolací soud k závěru, že dovolání není
důvodné.
Podle obsahu nájemní smlouvy, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 1.,
pronajímatel přenechal předmětný byt uvedený v nájemní smlouvě žalovanému 1. k
užívání, s tím, že bere na vědomí, že ukončením pracovního poměru nájemní
smlouva zaniká a k termínu ukončení pracovního poměru předá uvolněný a
vyklizený byt odboru správy majetku města (srov. bod I. a II. nájemní smlouvy,
která tvoří přílohu A. spisu).
Dovolací soud shodně se soudem odvolacím je toho názoru, že takto
definovaná nájemní smlouva nemůže být bez důvodných pochybností k její
určitosti a srozumitelnosti (§ 37 odst. 1 o.s.) považována za nájemní smlouvu,
podle níž by měl nájem skončit uplynutím doby, na kterou byl sjednán (§ 676
odst. 1 o.z. ve vztahu k ustanovení § 710 odst. 1 o.z.). I když v otázce doby,
na kterou byl nájem bytu sjednán lze v zásadě připustit, že kromě doby sjednané
k určitému datu by obecně, tedy zásadně bylo možno připustit i ujednání
určitelným způsobem vázané k některé právní skutečnosti nebo k některé
události, zůstává základním požadavkem, aby smlouva, tedy právní úkon byly
učiněny určitě a srozumitelně. Zda se tak stalo, záleží na konkrétních
okolnostech případu a z tohoto pohledu je potřebné hodnotit dosah rozsudku
Nejvyššího sudu ze dne 30.9.1998, sp. zn. 2 Cdon 1574/96, který byl, jak se na
jeho znění odvolávali žalovaní, uveřejněn (nikoli ve Sbírce rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu), ale v publikaci Soudní judikatura č. 10/1999 na
str. 363 pod č. 99. V souzené věci je už se zřetelem na znění nájemní smlouvy,
jakož i se zřetelem ke znění dohody ze dne 10.12.1998 nepochybné, že ani
výkladem těchto právních úkonů podle § 35 odst. 2 o.z. nelze dojít k
jednoznačnému závěru, že by nájemní smlouva byla smlouvou splňující požadavky
na smlouvu uzavřenou na dobu určitou a že by dohoda, uzavřená mezi
pronajímatelem a žalovaným 1: mohla být hodnocena jako ukončení nájemního
vztahu mezi účastníky. Proto, ve světle těchto dalších právních vývodů,
navazujících na odůvodnění odvolacího soudu nezbylo, než dojít k závěru, že
rozhodnutí odvolacího soudu je ve výslednici správné a proto nezbylo, než
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 o.s.ř. zamítnout.
O náhradě nákladů řízení o dovolání bylo rozhodnuto se zřetelem k ustanovení §
243b odst. 5 o.s.ř., § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaným,
kteří měli v řízení o dovolání úspěch byly přiznány k náhradě proti žalobci
náklady spočívající v odměně na zastupování dvou osob, za jeden úkon právní
služby snížené v tomto případě o 20% (z odměny 500,- Kč u jedné osoby tedy z
odměny po 400,- Kč u obou zastoupených osob + režijní paušál 2x po 75,- Kč, na
základě ustanovení § 12 a § 13 vyhl. č. 177/96 Sb.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. června 2001
JUDr. Oldřich J e h l i č k a, CSc., v.r.
předseda senátu