28 Cdo 1164/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání J. P., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 12.12.2001, sp.zn. 28 Ca 382/2000, vydanému v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Okresního úřadu P. – pozemkového úřadu z 19.9.2000, PÚ 2004-b/92, které bylo vydáno v řízení podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., takto:
I. Řízení o dovolání se zastavuje.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení u dovolacího soudu.
Městský soud v Praze rozhodoval svým rozsudkem z 12.12.2001, čj. 28 Ca 382/2000-42, o opravném prostředku, který podal J. P. proti rozhodnutí Okresního úřadu P. – pozemkového úřadu, vydanému podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že J. P. není vlastníkem nemovitostí, zapsaných v knihovní vložce č. 540 zemských desek pro katastrální území K., B., D., L., M., M., M., M., N., N. V., N., S., S., S., T., T., V., Z., Z. a Ž., původně patřících do vlastnictví K. a M. P., jímž náleželo „panství Z. H. a P.“.
Městský soud v Praze citovaným rozsudkem potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu P. – pozemkového úřadu z 19.9.2000, zn. PÚ 2004-b/92. Bylo také rozhodnuto, že navrhovatel J. P. nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění svého rozsudku uvedl soud svůj výsledný právní závěr, že navrhovatel není v daném případě oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 229/1991 Sb.
Citovaný rozsudek byl doručen navrhovateli J. P. dne 20.2.2002 a z jeho strany bylo dne 11.4.2002 předáno na poště k doručení Městskému soudu v Praze podání, označené jako dovolání proti uvedenému rozsudku. V tomto podání bylo navrženo, aby dovolací soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a aby věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že tímto rozsudkem byla řešena otázka zásadního právního významu, která však byla v soudním řízení posouzena nesprávně po právní stránce.
Při posuzování uvedeného podání navrhovatele J. P., označeného jako dovolání, postupoval dovolací soud podle bodu 1 hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., v němž je stanoveno, že tento zákon (jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád – zákon č. 99/1963 Sb.) platí i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1.1.2001), pokud zákon č. 30/2000 Sb. nestanoví jinak (jako např. v bodu 15 a v bodu 17 týchž přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb.).
V daném případě šlo o řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu, vydanému podle ustanovení § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb.; přípustnost tohoto opravného prostředku je zakotvena v ustanovení § 9 odst. 5 téhož zákona.
Pro rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím správních orgánů platí ustanovení § 250s odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, že totiž proti rozhodnutím soudu, vydaným v těchto případech, nejsou přípustné opravné prostředky s výjimkou odvolání a dovolání ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení.
Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 31/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že Nejvyšší soud není (s výjimkou věci uvedených v § 250s odst. 2 občanského soudního řádu) funkčně příslušný k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu; řízení o takovém podání se zastaví.
Proto i v daném případě musel dovolací soud přikročit k zastavení řízení o podání navrhovatele, označeném jako dovolání, a to ve smyslu ustanovení § 243b odst. 6, § 243c odst. 1 a § 246c i § 104 odst. 1 občanského soudního řádu.
Navrhovatel nebyl úspěšný v řízení o svém podání, označeném jako dovolání, a žádnému z ostatních účastníků řízení podle ustanovení § 2501-§ 250s občanského soudního řádu náklady řízení v souvislosti s řízením u dovolacího soudu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 2. července 2002
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu