28 Cdo 1187/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, PhD., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, zastoupeného JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem v Praze 1, Těšnov 1, proti žalovanému Pozemkovému fondu České republiky, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované E. A., o uložení povinnosti převést vlastnické právo k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 551/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008, č. j. 29 Co 176/2008-94, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 8. 10. 2007 rozhodl tak, že uložil ve výroku I. žalovanému povinnost do devadesáti dnů od nabytí právní moci rozsudku převést podle podmínek stanovených zákonem č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění platném a účinném ke dni 18. 4. 2006, do vlastnictví žalobce pozemek parc.č. 721/1 v k.ú. Jinonice, obec Praha, který je dílem pozemku parc.č. 721 o výměře 1859m2, zapsaného na LV č. 10002 u Katastrálního úřadu a pracoviště Praha. Dále ve výroku II. zamítl žalobu v části, týkající se převodu pozemku parc.č. 721/2 v k.ú. J., obec P., který je dílem pozemku parc. č. 721 o výměře 1176m2, zapsaného na LV č. 10002 též u katastrálního pracoviště Praha. Městský soud v Praze pak k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 v napadených výrocích II., III. a nezavázal žádného z účastníků k náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které směřovalo do potvrzujícího výroku odvolacího instance o zamítnutí žaloby o převodu pozemku parc. č. 721/2. Jeho důvodnost spatřoval v tom, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázku pro věc určujícího právního významu vymezil v tom, zda právo obce domáhat se vůči Pozemkovému fondu uzavření smlouvy o úplatném převodu zemědělského pozemku (§ 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb.) na základě řádně podané písemné žádosti je či není právem majetkovým, které se podle § 100 obč. zák. promlčuje. Na tuto právní otázku navazovaly další. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, též rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání vyjádřil. Souhlasil s právním posouzením odvolacího soudu, že nárok žalobce na převod sporného pozemku je promlčen a takto promlčené právo již nelze žalobci přiznat. Navrhl, aby dovolací soud dovolání bud´zamítl nebo odmítl.
Žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Povinnost uzavřít smlouvu podle zákona č. 95/1999 Sb., se odvíjí ve vztahu k žalobci od ustanovení § 5 a návazných téhož zákona, stanovících podmínky pro převod; právo na uzavření smlouvy je - již vzhledem k předmětu smlouvy - právem majetkovým, pro něž platí, při nedostatku speciální zákonné úpravy, obecná tříletá promlčecí doba podle § 100 a § 101 obč. zák.
Uplatnil-li žalobce výzvou žalovanému dne 11. 7. 2001 svůj nárok, pak bylo-li žalováno s účinky podání u soudu dne 12. 12. 2005, stalo se tak po marném uplynutí obecné tříleté promlčecí lhůty. Nelze dovodit ani rozpor námitky promlčení vznesené žalovaným s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.
Odvolací soud posoudil pro věc určující právní otázku z hlediska hmotného práva správně. Podmínky přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku nejsou splněny, nebyla nalezena žádná judikatorní kontradikce či mezera a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítá (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). Žalovanému nevznikly žádné náklady spojené s vyjádřením k dovolání. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 24. února 2010
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu