28 Cdo 1209/2004
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida,
CSc., v právní věci žalobců A) B. F., B) K. D., a C) D. V., zastoupených
advokátkou, proti žalovaným 1) S. s. h.m. P. v likvidaci, zastoupeného
advokátem, a 2) P. f. Č. r., o určení domnělé oprávněné osoby,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 25 C 257/99, o
dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.10.2003, čj.
35 Co 206/2003-77, takto :
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 28.8.2002,čj. 25 C
257/99-48, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve
smyslu § 4a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a
jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen \"zákon o
půdě\"), k vydání pozemku označenému přídělové listině jako pozemek č. 65/45
v B. Soud vyšel ze zjištění, že v rámci přídělového řízení právní předchůdci
žalobců sice užívali pozemek, který byl takto předběžně označen, a to od
10.10.1948 do 30.9.1949, poté jej přestali užívat a vzdali se práva na jeho
přidělení. Pozemek nebyl pak vůbec vytvořen ani v polohopisném nástinu, ani v
geometrickém plánu. Přídělová listina vydaná na takový pozemek v prosinci 1949
byla vydána omylem a z rozhodnutí knihovního soudu o rozdělení původní parcely
č. 65 v B. je zřejmé, že pozemek byl rozdělen na parcely č. 65/1 až 65/43; z
nich byl přidělen právním předchůdcům žalobců pozemek č. 65/33.
K odvolání žalobců rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne
17.10.2003 tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry o aktivní legitimaci
žalobců a nedostatku pasivní legitimace druhého žalovaného v řízení. Z hlediska
hmotného práva přejal závěr soudu prvního stupně, že žalobci neprokázali
některou ze skutkových podstat uvedených v § 4a odst. 3 zákona o půdě. Svůj
nárok opírají o přídělovou listinu z 28.12.1949, v níž je uveden jednak pozemek
č. 65/45 a dále pozemek č. 65/33, přičemž téhož dne byla vydána přídělová
listina jen na pozemek č. 65/33. Při vydání přídělových listin tak došlo k
chybě, protože přídělci k datu jejich vydání již pozemek č. 65/45 neužívali.
Podle dalších písemných dokladů se tohoto přídělu vzdali; dle geometrických
plánů z července 1949 pozemek č. 65/45 neexistoval a při rozdělení původního
pozemku č. 65 nebyl vůbec vytvořen, což se projevilo i v knihovním zápisu
nových parcel z roku 1951. Žalobci proto neprokázali postavení oprávněných osob.
Žalobci podali proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu dovolání,
jehož přípustnost dovodili z § 237 odst. 1 písm.c) OSŘ – zásadní právní význam
napadeného rozsudku spatřují dle obsahu dovolání v tom, že odvolací soud
nedovodil vznik vlastnického práva právních předchůdců žalobců k předmětnému
pozemku, ač byla vydána na tento pozemek přídělová listina, vydaná kompetentním
orgánem a obsahující všechny potřebné formální náležitosti, a neposoudil ji
jako veřejnou listinu ve smyslu § 234 ObčZák.Nedostatek zápisu parcely do
pozemkové knihy není od 1.1.1951 rozhodující, protože k tomuto dni přestal
platit intabulační systém. Pokud nebyl pozemek zakreslen do polohopisného
nástinu, měl soud aplikovat ustanovení § 11 odst.1 písm. f) zákona o půdě o
vydání náhradních pozemků. Žalobci navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly
zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
K dovolání se vyjádřil pouze druhý žalovaný, a to tak, že navrhuje, aby
dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v § 241 a § 241a OSŘ. Dovolací
soud dospěl k závěru, že je přípustné, i když napadeným rozsudkem odvolacího
soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci; rozsudek
odvolacího soudu shledal totiž za zásadně významný po právní stránce k
posouzení otázky, zda za situace, kdy žalobci předložili formálně bezvadnou
přídělovou listinu, týkající se pozemku č.65/45 v B. (pochybnosti vzbuzuje z
formálního hlediska zápis pozemku č. 65/33 tamtéž, který byl zřejmě připsán do
této listiny dodatečně, ten však není předmětem sporu), lze přijmout závěr, že
přídělci nezískali k tomuto pozemku vlastnictví. Touto otázkou se dovolací soud
prozatím nezabýval, takže dospěl k závěru, že k posouzení uvedené otázky je
dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Rozsudek odvolacího soudu lze přezkoumat v případě, že dovolání je
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, jen z hlediska jeho právních
závěrů, nikoli z hlediska skutkových zjištění. Dovolací soud proto vyšel ze
zjištění soudu, že v rámci přídělového řízení, jež se týkalo původního pozemku
č. 65 v B., došlo k jeho rozdělení na více pozemků, přičemž se původně počítalo
i s vytvořením pozemku č. 65/45, a tomu odpovídající díl původního pozemku
užívali právní předchůdci žalobců od 1.10.1948 do 30.9.1949. Ještě předtím však
došlo k jinému dělení pozemku v geometrických podkladech, v nichž pozemek č.
65/45 nebyl vytvořen. Dne 28.12.1949 byly ve prospěch právních předchůdců
žalobců vydány dvě přídělové listiny, jedna na pozemek č. 65/33, s nímž
geometrický plán počítal, a jedna na neexistující pozemek č.65/45. Následně
došlo k zaknihování nových, rozdělením vzniklých pozemků dle geometrických
plánů, pozemek č. 65/45 v pozemkové knize vyznačen nebyl, a právním předchůdcům
žalobců bylo zapsáno vlastnictví k pozemku č. 65/33. Je sice pravda, že od roku
1951 již vlastnické právo vznikalo na základě právního úkonu (smlouvy), bez
ohledu na to, zda došlo k jeho zápisu do pozemkové knihy, uvedená skutečnost má
však vliv na rozhodnutí odvolacího soudu z jiného hlediska. Soud totiž hodnotil
význam přídělové listiny týkající se pozemku č. 65/45 v B. v souvislosti s
dalšími skutečnostmi hlediska účinnosti přídělové listiny, tj. zda byla vůbec
právním úkonem, který měl za následek vznik vlastnického práva. Dovolací soud
shledal, že právní závěry odvolacího soudu jsou správné, protože listina o
převodu vlastnictví (přídělová listina) mohla založit vlastnické právo jen v
případě, že věc, které se týká, skutečně existovala. Ze skutkových zjištění, z
nichž vycházely oba soudy, totiž plyne, že v době vydání přídělové listiny
pozemek č. 65/45 v B. neexistoval, a nelze než uzavřít, že listina, kterou byl
přidělen neexistující pozemek, byla tzv. paaktem, který nemohl vlastnické právo
v důsledku přídělu založit.
Rovněž právní závěry odvolacího soudu, týkající se možnosti aplikovat
ustanovení § 11 zákona o půdě, jsou správné. Toto ustanovení lze totiž použít
jen v případě, kdy byl zjištěn nárok oprávněných osob na vydání nemovitosti, tu
však nelze vydat. V daném případě, tomu tak není, protože žalobci nejsou
oprávněnými osobami ve vztahu k fiktivnímu pozemku, jenž do vlastnictví jejich
právních předchůdců nepřešel.
Dovolání bylo proto jako nedůvodné zamítnuto (§ 243b odst. 2 věta před
středníkem OSŘ).
Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že žalovaným, kteří byli v
dovolacím řízení úspěšní, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly (§ 243b
odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2004
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu