28 Cdo 1217/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A) H. K. a B) M. P., proti žalovanému Z. d. v B. n. L., o převod vlastnictví ke stavbě, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 209/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11.1.2001, čj. 27 Co 509/2000-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním na nákladech dovolacího řízení každé 750 Kč k rukám jejich právního zástupce, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Okresní soud v Praze-východ rozsudkem ze dne 14. 12. 1995, čj. 6 C 209/94-39, uložil žalovanému povinnost převést na žalobkyně vlastnictví ke stavbám – dvěma halám naklíčoven brambor, kotelně s uhelnou a kanceláří, postaveným na pozemku žalobkyň č. kat. 217, v katastrálním území Z., obec Z., okres P.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11.1.2001, čj. 27 Co 509/2000-103, vázán právním názorem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího v procesní otázce, shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, který dovodil, že v dané věci jsou splněny podmínky ustanovení § 22 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „zákon o půdě“) a rozhodl tedy o povinnosti žalovaného převést na žalobkyně předmětnou zemědělskou stavbu.
Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 19.2.2001, napadl žalovaný v plném rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, a jehož důvody založil na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. (V případě obou citovaných ustanovení OSŘ vychází zřejmě z jeho znění účinného od 1.1.2001). Odmítl závěr odvolacího soudu, podle něhož o původní žalobě ze dne 20. prosince 1993 nebylo dosud rozhodnuto, a tak námitka žalovaného, že došlo k prekluzi uplatněného nároku, není dle jeho názoru důvodná. Podle žalovaného je závěr odvolacího soudu v rozporu se skutečným stavem a současně odporuje právnímu názoru Nejvyššího soudu, obsaženému v jeho zrušovacím usnesení ze dne 16.8.2000, čj. 24 Cdo 879/2000. Poukazuje na to, že řízení před odvolacím soudem je stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu žalovaný spatřuje v tom, že ačkoliv žaloba ze dne 20. prosince 1993 byla vzata zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno, odvolací soud k tomu nepřihlédl, a na základě této žaloby rozhodl; přitom tomuto rozhodnutí nepochybně bránila překážka věci rozsouzené. Žalovaný má současně zato, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soud nevzal v úvahu námitku žalovaného týkající se prekluze nároku žalobkyň, uplatněného žalobou ze dne 22. června 1994, když v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o půdě a konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR, bylo třeba uplatnit nárok žalobou u soudu nejpozději do 31. prosince 1993. Žalovaný současně žádal dovolací soud o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Navrhl zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřily prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 8.6.2001. V něm poukazují na přechodné ustanovení k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, obsažené v části dvanácté, hlavě I bod 17, podle něhož v dané věci musí být v dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, včetně podání dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo dovolání podáno opožděně, navrhují, aby bylo odmítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále též jen \"OSŘ\").
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat. Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ ve znění platném do 31.12.2000, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení § 240 odst. 2 věta první OSŘ prominout.
V daném případě byl rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů ( občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000), které se proto aplikují i v dovolacím řízení, včetně ustanovení o lhůtě k podání dovolání. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 19.2.2001, a lhůta k podání dovolání tedy skončila dne 19.3.2001. Dovolání proti tomuto rozsudku, datované dnem 12.4.2001 bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 12.4.2001, tedy zjevně opožděně. Nezbylo proto, než je odmítnout jako opožděné podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaný procesně zavinil, že řízení muselo být odmítnuto, takže nárok na náhradu dovolacího řízení mají žalobkyně ( § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 OSŘ- per analogiam). Náklady žalobkyň spočívají v odměně za právní zastoupení za jeden úkon, (tj. vyjádření k dovolání) podle § 8 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování
účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, činí sazba odměna při jednom úkonu polovinu z částky 4.500 Kč, zvýšené o 20% při zastoupení dvou účastníků (§ 17 advokátního tarifu) celkem 5.400 Kč, tedy 2.700 Kč; tato částka je pak snížena na polovinu v důsledku toho, že dovolání bylo odmítnuto (§ 14, § 15, § 18 téže vyhlášky). K výsledné odměně v částce 1.350 Kč je připočten paušální poplatek ve výši 75 Kč pro každou žalobkyni, stanovený v § 13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15.října 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á , v. r.
předsedkyně senátu