28 Cdo 1260/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy
Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci
žalobce I.R, zastoupeného JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze
2, Karlovo náměstí 28/559, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky
29.986.012,60,-- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod
sp. zn. 14 C 23/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 18. 2. 2008, č.j. 39 Co 293/2007-132, takto:
I. Dovolání s e o d m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 domáhal zaplacení částky
29.986.012,60 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené nezákonným
rozhodnutím a nesprávným úředním postupem. Žalobce uvedl, že došlo k omezení
jeho ústavního práva na spravedlivý proces a právní ochranu, protože mu nebylo
garantováno právo na přidělení advokáta pro podání ústavní stížnosti, zatímco
byl ve výkonu trestu odnětí svobody a neměl přístup k právní pomoci.
Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního
soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 10. 2006, č.j. 14 C 23/2005 - 94, kterým byla
žaloba zamítnuta. Odvolací soud uvedl, že nesprávný úřední postup nelze
spatřovat v nečinnosti České advokátní komory, neboť komora žalobci ustanovila
postupně několik zástupců, kteří postupně zastoupení žalobce odmítali. Usnesení
Ústavního soudu, kterým Ústavní soud odmítl podání žalobce pro nedostatek
právního zastoupení, nelze ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
považovat za nezákonné, neboť nebylo předepsaným postupem zrušeno. Dále
odvolací soud uvedl, že odpovědnost za nesprávný úřední postup se nespojuje s
činností zákonodárných orgánů, které nevydaly právní předpis garantující právo
na spravedlivý proces, ale s činností orgánů soudních a výkonných.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, ve kterém namítal porušení
článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
(dále jen „Úmluva“), podle něhož má každý obviněný z trestného činu, nemá-li
prostředky na zaplacení obhájce, právo, aby mu byl poskytnut bezplatně. Podle
žalobce spočívá nesprávný přední postup žalované v absenci zákonodárné
iniciativy v tom směru, aby bylo žalobci zajištěno právo na právní pomoc v
řízení před Ústavním soudem ve smyslu cit. článku Úmluvy. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem
účinnosti zákona č. 7/2009 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 12
cit. zákona projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 7. 2009. Za situace, kdy odvolací soud potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně v
projednávané věci, může být dovolání shledáno přípustným jen při splnění
předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy když má napadené
rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3
má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Žalobce vychází ve svém dovolání z předpokladu, že mu pro účely podání
ústavních stížností v souvislosti s trestním řízením, které proti němu bylo
vedeno, nebylo v rozporu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
(dále jen „Listina“), resp. s čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy žalovanou zajištěno
právo na bezplatnou právní pomoc. Uvedený předpoklad se však neshoduje se
skutkovým stavem zjištěným ve věci odvolacím soudem. V projednávané věci totiž
Česká advokátní komora žalobci na jeho žádost ustanovila advokáta, dokonce
několik advokátů za sebou, protože někteří ustanovení advokáti zastoupení ze
zákonem stanovených důvodů odmítli. Odmítnutí zastoupení advokáty nelze
považovat za nesprávný úřední postup na straně České advokátní komory, potažmo
státu, zejména když komora po každém odmítnutí ustanovila žalobci advokáta
jiného. České advokátní komoře proto rovněž nelze vytknout nečinnost. Odmítnutí
zastupovat žalobce by ostatně nebylo možno vyloučit ani za situace, kdy by
(podle představ žalobce) ustanovoval advokáta soud. K otázce zajištění bezplatné právní pomoci v řízení před Ústavním soudem se
navíc vyjádřil i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 17. 3. 1998, sp. zn. III. ÚS 296/97, v němž uvedl, že „povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného
práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) je
dostatečně - i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení před Ústavním
soudem - zabezpečena zákonem stanoveným způsobem (zák. č. 85/1996 Sb.), byť by
tento způsob přinášel pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti,
osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.).
Je totiž věcí státu, a nikoli
subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým
způsobem je i nemovitým žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno;
posuzováno ústavními aspekty nelze současné úpravě poskytování právní pomoci
nic vytknout, zejména je-li na místě se vší rozhodností odmítnout i příkré
výhrady navrhovatele vůči České advokátní komoře; ta totiž není "jakousi
samosprávnou stavovskou organizací všech advokátů", ale v uvažovaných
souvislostech je subjektem k poskytování právní pomoci ex lege povolaným, a to
i v případech nemajetných žadatelů o právní pomoc.“
Z uvedeného plyne, že žalobci bylo jeho právo na bezplatnou právní pomoc ve
smyslu č.l. 37 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy zajištěno
dostatečně. Vznesené dovolací námitky, založené na předpokladu nedostatečného
zajištění práva na bezplatnou právní pomoc, proto nemohou založit závěr o
zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí. Dovolací soud proto
podané dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že ve věci úspěšné
žalované prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 26. dubna 2011
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu