28 Cdo 1283/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr.
Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci
žalobkyně J. H., K., zastoupené Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem se sídlem v
Českých Budějovicích, Radniční 489/7a, proti žalovanému Honebnímu společenstvu
Dolní Dvořiště – Všeměřice, IČO: 71175351, se sídlem v Českých Budějovicích,
Jírovcova 1635/18, zastoupenému Mgr. Pavlem Oriniakem, advokátem se sídlem v
Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí
honebního společenstva, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.
zn. 36 C 12/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 22. října 2013, č. j. 19 Co 2052/2013-108, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Odvolací soud vyšel z těchže skutkových zjištění jako soud prvního stupně, že
dne 31. 10. 2012 byl honebním místostarostou předložen členům žalovaného návrh
rozhodnutí k přijetí mimo valnou hromadu ve smyslu § 22 odst. 7 zákona č.
449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
myslivosti“), shodným postupem, jakým je ve stanovách žalovaného (čl. 6 bod 3)
upraven postup vyrozumívání členů o konání valné hromady (vyvěšením na úřední
desce Obecního úřadu obce D. D.); lhůta, v níž mají členové žalovaného učinit
písemného vyjádření, byla stanovena na patnáct dnů od předložení návrhu. S
návrhem rozhodnutí (o novém obsazení orgánů honebního společenstva, přenesení
působnosti valné hromady na honební výbor, změně sídla žalovaného a přijetí
zprávy o jeho finančním hospodaření) ke dni uplynutí lhůty k vyjádření
vyslovilo souhlas 91,96% z celkového počtu hlasů příslušejících všem členům
žalovaného. Tento výsledek hlasování oznámil předkladatel návrhu členům
žalovaného dne 19. 11. 2012, vyvěšením výsledků na úřední desce Obecního úřadu
obce D. D. K návrhu rozhodnutí se před uplynutím lhůty, dne 7. 11. 2012,
písemně vyjádřila (a to záporně) i žalobkyně coby členka žalovaného honebního
společenstva. Dne 1. 3. 2013 napadla rozhodnutí žalobou o vyslovení neplatnosti
rozhodnutí pro jeho rozpor se zákonem a stanovami.
Stejně jako soud prvního stupně, dospěl i odvolací soud k závěru, že žaloba
byla podána opožděně, po uplynutí tříměsíční objektivní prekluzívní lhůty (§ 22
odst. 8 zákona o myslivosti), jíž počátek – v případě rozhodnutí přijatého mimo
valnou hromadu honebního společenstva – spojil s oznámením výsledků hlasování
jednotlivým členům (v daném případě hromadně dne 19. 11. 2012, kdy tříměsíční
lhůta k podání žaloby měla pak marně uplynout dne 19. 2. 2013). K samotné
zákonnosti rozhodnutí přijatého mimo valnou hromadu honebního společenstva –
procesu jeho přijímání a zveřejnění – vedle ustanovení § 22 odst. 7 zákona –
odvolací soud poukázal i na stanovy žalovaného (čl. 6 odst. 10), které takový
postup připouštějí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež pokládá za
přípustné (§ 237 o. s. ř.) pro řešení právních otázek v rozhodovací praxi
dovolacího soudu dosud nevyřešených, a jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné
právní posouzení věci odvolacím soudem (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Za ně
označuje závěr odvolacího soudu o opožděnosti podané žaloby, ve vazbě na
posouzení počátku běhu tříměsíční objektivní lhůty k jejímu podání. Dovozuje,
že tento počátek, jež v případě přijímání rozhodnutí mimo valnou hromadu nelze
z ustanovení § 22 odst. 8 zákona o myslivosti bez pochybností dovodit, lze
spojovat až s okamžikem, kdy jsou členovi honebního společenstva oznámeny
výsledky hlasování mimo valnou hromadu. V jiném případě – pokračuje dovolatelka
– mohla by nastat situace, kdy se člen honebního společenstva o přijetí
rozhodnutí dozví až po uplynutí této objektivní lhůty. Oznámení o výsledcích
hlasování členů honebního společenstva mimo valnou hromadu však musí být podle
názoru dovolatelky písemné a adresné – zaslané na adresy jednotlivých členů
společenstva. Nebyly-li žalobkyni výsledky hlasování mimo valnou hromadu takto
oznámeny, dle jejího názoru jí tříměsíční objektivní lhůta nezačala běžet. Za
nezákonný, nemající oporu ani ve stanovách žalovaného, pak pokládá i v daném
případě realizovaný způsob předkládání návrhu rozhodnutí členů honebního
společenstva mimo valnou hromadu, nastolujíc současně otázku, zda nesprávný
postup žalovaného způsobuje neplatnost takto přijatého rozhodnutí jen v
případě, že je včas napadeno podle ustanovení § 22 odst. 8 zákona o myslivosti,
anebo zda je takové rozhodnutí nulitní. Navrhla, aby byl napadený rozsudek
zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal
dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od
1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je – se zřetelem na data zahájení řízení a
vydání dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012
Sb., a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)
– rozhodující pro dovolacím přezkum. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo
podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a ve
lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., shledal Nejvyšší soud dovolání
přípustným podle ustanovení § 237 o. s. ř. pro řešení právní otázky počátku
tříměsíční objektivní lhůty k podání žaloby na neplatnost rozhodnutí členů
honebního společenstva přijatého mimo valnou hromadu podle § 22 odst. 7 zákona
o myslivosti, kterou se ve své rozhodovací praxi dovolací soud dosud nezabýval. Vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti
úřední (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou v dovolání namítány a z obsahu spisu se
nepodávají. Proto se Nejvyšší soud zabýval dále tím, zda je dán v dovolání
vymezený důvod, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím
soudem v hranicích otázek vymezených dovoláním. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s.
ř.)
jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný
skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně
vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 22 odst. 7 zákona o myslivosti členové honebního společenstva mohou
přijímat rozhodnutí i mimo valnou hromadu. V takovém případě osoba, která je
jinak oprávněna svolat valnou hromadu, předloží návrh rozhodnutí členům k
vyjádření s oznámením lhůty, ve které mají učinit písemné vyjádření. Nevyjádří-
li se člen ve lhůtě, platí, že souhlasí. Osoba, která předložila návrh
rozhodnutí, pak oznámí výsledky hlasování jednotlivým členům. Většina se počítá
z celkového počtu hlasů příslušejících všem členům. Podle § 22 odst. 8 zákona o myslivosti považuje-li člen honebního společenstva
rozhodnutí valné hromady za nezákonné nebo odporující stanovám, může se do 15
dnů ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl, nejpozději však do 3 měsíců od
konání valné hromady, domáhat, aby soud vyslovil neplatnost rozhodnutí valné
hromady, jinak jeho právo zaniká; toto platí obdobně i pro rozhodnutí přijaté
podle odstavce 7. Již v rozsudku ze dne 22. listopadu 2006, sp. zn. 28 Cdo 1579/2005, Nejvyšší
soud vyložil, že právo člena honebního společenství domáhat se vyslovení
neplatnosti rozhodnutí přijatého valnou hromadou zanikne uplynutím té z lhůt
uvedených v § 22 odst. 8 zákona o myslivosti, která proběhne dříve. Tříměsíční
lhůta je lhůtou objektivní, neboť se váže k objektivně zjistitelnému termínu
konání valné hromady, přičemž ustanovení o objektivní lhůtě je konstruováno v
zájmu právní jistoty, a to s tím důsledkem, že po marném uplynutí této lhůty
člen honebního společenství již nemůže zpochybnit či zvrátit závěry valné
hromady. Naproti tomu je patnáctidenní lhůta subjektivní lhůtou a úvaha soudu
se zde odvíjí od náležitého zjištění subjektivního prvku vědomosti člena o
konání valné hromady, byť zákon jinak výslovně nestanoví, jakou formou této
vědomosti člen nabyl. Přitom však nelze přehlédnout vnitřní spojitost mezi
způsobem, jakým byla valná hromada svolávána, případnými vadami, jimiž byl její
termín členům oznámen a eventuálním úmyslným jednáním svolavatele valné
hromady, které mělo za účel, případně jehož výsledkem bylo vyloučení možnosti
účasti člena na valné hromadě. Takové okolnosti nelze ponechat stranou při
posuzování počátku běhu patnáctidenní lhůty počínající nabytím vědomosti člena
o konání valné hromady. Z uvedeného plyne, a to i ve vztahu k rozhodování honebního společenstva mimo
valnou hromadu (§ 22 odst. 7 zákona o myslivosti), že okolnost řádného oznámení
výsledků hlasování může být relevantní toliko pro počátek subjektivní lhůty k
podání žaloby na vyslovení neplatnosti valné hromady (§ 22 odst. 8 zákona o
myslivosti), nikoliv však pro počátek lhůty objektivní. Jinak řečeno, oznámení
výsledku hlasování členů honebního společenstva mimo valnou hromadu není pro
počátek běhu tříměsíční objektivní lhůty určující, stejně jako není pro její
běh určující vědomost člena honebního společenstva o výsledku hlasování valné
hromady.
Z hlediska běhu objektivní lhůty je relevantní pouze určení dne, který
v případě hlasování členů mimo valnou hromadu odpovídá dni konání valné
hromady, od něhož se odvíjí počátek objektivní lhůty k napadení rozhodnutí
přijatého valnou hromadou. Přitom v případě rozhodnutí přijatého na valné
hromadě je pro začátek běhu objektivní lhůty rozhodný den konání valné hromady
proto, že v den valné hromady bylo rozhodnutí přijato a objektivní lhůta, která
je v zákoně obsažena v zájmu právní jistoty a určuje nejzazší okamžik, kdy člen
honebního společenstva může uplatnit své právo napadnout rozhodnutí valné
hromady, se proto logicky odvíjí ode dne přijetí rozhodnutí. I v případě přijetí rozhodnutí mimo valnou hromadu se proto běh objektivní
lhůty musí odvíjet ode dne přijetí rozhodnutí. Z logiky věci plyne, že den
přijetí rozhodnutí je den, kdy hlasovací právo vykonali všichni členové
honebního společenstva. Tedy pokud se k návrhu rozhodnutí vyjádřili všichni
členové, je dnem přijetí rozhodnutí den, kdy honebnímu společenstvu
(kompetentní osobě, jež rozhodování per rollam iniciovala) bylo doručeno
vyjádření posledního z nich, resp. pokud někteří z členů svá vyjádření ve lhůtě
k tomu určené nedoručili, je dnem přijetí rozhodnutí den následující po marném
uplynutí lhůty všem členům. Tento den je pak relevantní i pro počátek
tříměsíční lhůty pro podání návrhu na vyslovení neplatnosti přijatého
rozhodnutí (srov. též interpretaci analogické úpravy hlasování per rollam dle
zákona o obchodních korporacích – in Štenglová, I., Havel, B., Cileček, F.,
Kuhn, P., Šuk, P.: Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 1. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2013, s. 339 a 656). K argumentaci žalobkyně, dle níž by přijatá interpretace mohla vést k
důsledkům, že se člen honebního společenstva o přijetí rozhodnutí dozví až po
uplynutí objektivní této lhůty, sluší se dodat, že takový důsledek může nastat
i v případě rozhodování valné hromady, kdy se člen honebního společenstva
nedozvěděl o jejím svolání. Z okolností posuzované věci sluší se též připomenout, že přijímání rozhodnutí
mimo valnou hromadu (předpokládané ust. 22 odst. 7 zákona o myslivosti)
připouštěly i stanovy žalovaného (viz čl. 6 bod 10), a že žalobkyně se procesu
přijímání rozhodnutí aktivně účastnila (jsouc tedy seznámena s návrhem
rozhodnutí, včetně v něm uvedené lhůty k písemnému vyjádření). Byl-li návrh rozhodnutí předložen členům honebního společenstva dne 31. 10. 2012, s patnáctidenní lhůtou k podání písemného vyjádření, uplynula zmíněná
lhůta dne 15. 11. 2012 a s jejím uplynutím je zde spjat okamžik přijatí
rozhodnutí. Tento den je současně počátkem tříměsíční (objektivní) lhůty k
uplatnění práva na vyslovení neplatnosti rozhodnutí pro jeho nezákonnost nebo
rozpor se stanovami žalovaného (§ 22 odst. 8 zákona o myslivosti). Jelikož
žaloba byla podána teprve dne 1. 3. 2013, stalo se tak až po uplynutí
tříměsíční objektivní lhůty, která je hmotněprávní lhůtou propadnou
(prekluzívní) a jejíž marné uplynutí vede nevyhnutelně k zamítnutí později
podané žaloby o vyslovení neplatnosti rozhodnutí.
V takovém případě je nezávažná i ostatní argumentace dovolatelky vztahující k
posouzení zákonnosti přijatého rozhodnutí či jeho souladu se stanovami
žalovaného (nejenom z pohledu jeho obsahu, ale zejména co do dodržení procedury
přijímání rozhodnutí), stejně tak jako argumentace o možné nicotnosti tohoto
rozhodnutí. Z uvedeného pak vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu (byť nikoliv z důvodů
zcela přiléhavých) je věcně správný, byla-li jím zamítnuta žaloba právě pro
nedodržení objektivní lhůty k uplatnění práva. Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobkyně zamítl (§ 243d písm. a/ o. s. ř.). Právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nebylo přiznáno žádnému z účastníků,
neboť žalobkyně v dovolacím řízení neuspěla a žalovanému, jenž by na náhradu
nákladů tohoto řízení měl jinak zásadně právo (srov. § 243c odst. 3, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.), v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.