28 Cdo 1308/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání žalobce JUDr. T. S. proti usnesení Městského soudu v Praze z 28.12.1999 sp.zn. 13 Co 449/99 vydanému v právní věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp.zn. 13 C 99/99 ( žalobce JUDr. T. S.) proti žalovanému B. p. P. s.p. v likvidaci, o vydání listin ) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Žalobce po tom, když mu v restituci byla vydána žalovaným nemovitost, uplatnil proti žalovanému nárok na vydání souboru listin, týkajících se správy a držby domu.
Protože žalobce jednotlivé listiny, tvořící žalovaný soubor označil pouze obecně ( např. veškerou stavební dokumentaci, pasporty domu, korespondenci stavebního úřadu apod ), vyzval ho Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 10.května 1999 pod č.j. 13 C 99/99-5, aby do dvou měsíců od doručení výzvy doplnil žalobu vyjmenováním a popsáním jednotlivých dokladů, které požaduje vydat.
Žalovaný této výzvě nevyhověl ; v podání, které je vyjádřením ke zmíněnému usnesení obvodního soudu uvedl, že žádná specifikace není v jeho možnostech a nemůže být proto vůči němu spravedlivě požadováno, aby údaje upřesnil. Uvedl však, že žádá listiny týkající se jednotlivých bytů a nebytových prostor v domě, které blíže z hlediska složení popsal.
Obvodní soud pro Prahu 1 však usnesením ze dne 1.září 1999 pod č.j. 13 C 99/99-23 řízení zastavil a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náklady řízení.
Toto usnesení, napadené žalobcem, Městský soud v Praze usnesením ze dne 28.prosince 1999 pod č.j. 13 Co 449/99-38 potvrdil a návrh žalobce, aby proti němu bylo připuštěno dovolání, zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Uvedl, že k zastavení řízení došlo z formalistických příčin, čímž došlo k tomu, že soud znemožnil žalobci domoci se svého práva právním postupem.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo sice podáno včas, osobami k tomu oprávněnými ( § 240 odst. 1 o.s.ř.., § 241 odst. 1 o.s.ř. ), avšak přesto nezbylo, než konstatovat, že dovolání není přípustné.
Podle § 239 odst. 1 o.s.ř., jde-li o případ, kde usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno, je dovolání přípustné jen tehdy, jestliže odvolací soud
ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Podle § 239 odst. 2 o.s.ř., nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Se zřetelem k výslovnému znění ustanovení § 239 odst. 1 věty první o.s.ř. o tom však lze uvažoval jen tehdy, jde-li o usnesení ( rozsudek) odvolacího soudu ve věci samé. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však jen potvrdilo usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení z toho důvodu, že nebyly odstraněny vady podání ve smyslu ustanovení § 43 o.s.ř. Napadené usnesení má tedy procesní charakter a nejde o usnesení, vydané ve věci samé, t.j. o uplatněném nároku.
Protože přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z ustanovení § 238a o.s.ř. , a ani z ustanovení § 239 os..ř. a protože nejde též o žádný z případů, kde by soud musel z úřední povinnosti považovat dovolání za přípustné podle § 237 o.s.ř., nezbylo, než dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
Žalovanému náklady řízení o dovolání nevznikly, žalobce neměl v řízení úspěch. Proto bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. července 2000
JUDr. Oldřich J e h l i č k a CSc., v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová