28 Cdo 1336/2006-189
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a soudců JUDr.Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v
právní věci žalobce U. a.s., zastoupeného advokátem, za účasti účastníků 1/
J. M., 2/ H. K., 3/ M. .B., 4/ V. S., zastoupených advokátem, 5/ J.
M., 6/ P. f. Č.R., a 7/ S. H., M. a s., v. o. s., jako správce konkursní
podstaty úpadce A., a.s., o určení vlastnictví k nemovitostem, v řízení o
žalobě na určení vlastnictví podle páté části o.s.ř., vedeném u Okresního soudu
v Mělníku pod sp.zn. 11 C 48/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 10.1.2006, čj. 28 Co 562/2005-162, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10.ledna 2006, čj. 28 Co
562/2005-162, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobou, podanou podle páté části občanského soudního řádu (o.s.ř.),
napadl žalobce správnost rozhodnutí Ministerstva zemědělství, P. ú. M. ze dne
8.1.2004, čj. 1325/PÚ /2003-914/ARN+UNIP. Jím bylo rozhodnuto podle § 9 zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku, (dále jen „zákon o půdě“), že oprávněné osoby - shora uvedení
účastníci ad 1/ až ad 5/ - jsou spoluvlastníky pozemků č. 624/1, 624/51 a
624/56 v Kralupech nad Vltavou. Žalobce se naopak domáhal rozsudku soudu, že
tito účastníci nejsou vlastníky uvedených pozemků.
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 19.8.2005, čj. 11 C
48/2004-138, žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce není v řízení věcně
legitimován, protože nebyl v době rozhodnutí pozemkového úřadu vlastníkem
uvedených pozemků. Ke dni účinnosti zákona o půdě byl totiž povinnou osobou k
vydání pozemků podnik A. a.s., který je převedl na právního předchůdce žalobce
v rozporu s ustanovením § 5 odst. 3 zákona o půdě. Převod byl proto absolutně
neplatný. Žalobce nezískal vlastnictví ani vydržením s ohledem na to, že
neuplynula desetiletá vydržecí lhůta ode dne, kdy byla uzavřena kupní smlouva.
Krajský soud v Praze, který o věci rozhodoval na základě odvolání
žalobce rozsudkem ze dne 10.1.2006, čj. 28 Co 562/2005-162, jímž rozsudek soudu
prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s právním názorem soudu prvního stupně,
že smlouva ze dne 16.1.1997, kterou bylo vlastnictví k pozemkům převedeno na
právního předchůdce žalobce, o. s. K. G., a.s., byla absolutně neplatná pro
rozpor s ustanovením § 5 odst. 3 zákona o půdě, takže žalobce se vlastníkem
pozemků nestal a nesvědčí mu právo, které by mělo být napadeným rozhodnutím
správního orgánu dotčeno. Soud se proto nezabýval již tvrzeními žalobce, že
pozemky jsou zastavěny, i když připomenul, že existence podzemních staveb
nebrání vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm.c) zákona o půdě.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž napadá
správnost jeho právních závěrů. Dle jeho názoru je důležitá okolnost, že
povinnou osobou měla být akciová společnost, která vznikla v důsledku
privatizace státního majetku, a nemohl vůči ní uplatněn restituční nárok,
poněvadž tato právnická osoba nebyla omezena povinností s nemovitostmi
nenakládat podle § 5 odst. 3 zákona o půdě. Za předpokladu, že tento názor by
nebyl shledán správným, stal se žalobce vlastníkem pozemků jejich vydržením.
Vlastníkem pozemků se totiž stala ke dni 1.1.1991 společnost A. a.s., jejíž
vlastnické právo nebylo zpochybněno a nikdo, ani oprávněné osoby, ji
neinformoval o uplatnění restitučního nároku. S. K. G., a.s., která pozemky od
ní koupila, oprávněně předpokládala, že na ni vlastnictví přešlo a nemovitost
užívala v dobré víře jako vlastník. Všichni vlastníci tak od 1.1.1991 užívali
předmětné pozemky v dobré víře o svém vlastnictví. Soud měl proto při
posuzování vlastnictví žalobce vycházet i s přihlédnutím k § 134 odst. 1 a 3
obč. zák. Oprávněné osoby nevyzvaly nikoho z uvedených společností k vydání
pozemku, ani pozemkový úřad do roku 2003 s nimi o uplatněném nároku nejednal.
Sankce neplatnosti tak nemůže být uplatňována vůči účastníkovi, jenž jednal v
omylu, který sám nevyvolal. Neplatnost kupní smlouvy by proto mohla být jen
relativní, přičemž oprávněné osoby se jí nemohou dovolávat, a to i z důvodu
rozporu s dobrými mravy. Otázkou přípustností dovolání se žalobce nezabýval.
Dovolání splňuje formální náležitosti určené zákonem. Při posuzování jeho
přípustnosti vyšel dovolací soud z toho, že otázkou zásadního právního významu
není právní závěr odvolacího soudu, že smlouva o převodu majetku, k němuž mohl
být, a také byl uplatněn restituční nárok, byla absolutně neplatná pro rozpor
se zákonem, tj. s § 5 odst. 3 zákona o půdě, a že tedy nemohlo platně na jejím
základě přejít vlastnictví na právního předchůdce žalobce. Jde o standardní
rozhodnutí, opírající se nejen o znění zákona, ale i běžnou judikaturu.
Dovolací soud se však ve své judikatuře dosud nezabýval posouzením otázky
možného vydržení vlastnického práva za situace, kdy nárok na vydání nemovitosti
byl řádně uplatněn u p. ú., a považuje proto z tohoto důvodu dovolání za
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o.s.ř.
Věcnému rozhodnutí dovolacího soudu o této otázce však brání
skutečnost, že odvolací soud se jí nezabýval. Právní názor k ní vyslovil ve
svém rozsudku soud prvního stupně, a žalobce v odvolání proti němu na ně
reagoval v části, v níž uplatňoval okolnost, že jeho právní předchůdci byli v
dobré víře, že jsou vlastníci předmětných pozemků, a byli tedy jejich
oprávněnými držiteli, a považoval proto za nesprávný názor soudu prvního
stupně, že nedošlo k vydržení jeho vlastnického práva s ohledem na § 134 odst.
1 a 3 obč. zák.
Dovolací soud považuje skutečnost, že odvolací soud se nezabýval tímto
argumentem odvolatele, za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci ( § 241a odst. 2 písm.a) o.s.ř.). Jeho rozsudek proto z
tohoto důvodu zrušil a věc mu vrátil k novému řízení a rozhodnutí (243b odst.2,
§ 243d odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí bude třeba tuto vadu odstranit; nově
v něm bude rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d
odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. ledna 2007
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu