28 Cdo 1360/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalobkyň a/ J. F. a b/ J. Š.,
obě zast. advokátkou, které bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 25. října 2000, sp. zn. 39 Co 140/2000 (v právní věci žalobkyň a/ J. F.
a b/ J. Š., zast. advokátkou, proti žalovaným 1/ J. K. a 2/ J. K., oba zast.
advokátem, o určení podmínek vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu
5 pod sp.zn. 5 C 90/95) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. listopadu 1999, pod č.j. 5 C
90/95–111 (opraveným usnesením ze dne 30. prosince 1999, pod č.j. 5 C
90/95-117) byla zamítnuta žaloba se žádostí, aby bylo určeno, že povinnost
žalovaných vyklidit byt specifikovaný v petitu tohoto rozhodnutí stanovená
rozhodnutím ONV v P. odboru bytového hospodářství ze dne 20.10.1988, není
vázána na přidělení náhradního bytu. Žalobkyně byly shledány povinnými zaplatit
žalovaným společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení částku 12.775,- Kč, a
to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaných.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2000, pod č.j. 39 Co
140/2000-142 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrzen.
Ve výroku o nákladech řízení byl rozsudek I. stupně změněn tak, že žalovaným
nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Posledním výrokem nebyla žalovaným
přiznána ani náhrada nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, ve kterém se
domáhají zrušení rozsudků městského, popř. i obvodního soudu a vrácení věci k
dalšímu řízení. Přípustnost dovolání je opřena o ustanovení § 238 odst. 1 písm.
b/ občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) a dovolací důvody jsou spatřovány
ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
K tomuto dovolání podali žalovaní vyjádření, ve kterém navrhují odmítnutí
podání žalobkyň.
Nejvyšší soud jako soud dovolací vycházel při posuzování dovolání z ustanovení
části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se
projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. O takový případ jde
v posuzované věci, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne
25.10.2000. Proto se dále uvádějí ustanovení občanského soudního řádu ve znění
před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je
upravena v ustanoveních § 237 odst. 1 až § 239 odst. 2 o.s.ř.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve
smyslu bodu 17., hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí též
posuzování včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně
srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále usnesení Ústavního soudu ČR ze dne
23.7.2002, sp. zn. II. ÚS 154/02). Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném
před 1. lednem 2001 může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní
moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle odstavce druhého § 240 o.s.ř. zmeškání lhůty k podání dovolání nelze
prominout.
Dovolací soud tedy sice nepochyboval o tom, čeho se žalobkyně v dovolacím
řízení domáhají (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nemohl pominout základní zjištění,
že dovolání bylo podáno opožděně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci
dne 5.1.2001, lhůta k podání daného mimořádného opravného prostředku tedy - v
souladu s ustanovením § 57 o.s.ř. - skončila 5.2.2001. Dovolání žalobkyň ze dne
5.2.2001 však bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 5 osobně (viz. předkládací zpráva
č.l. 170) doručeno až dne 6.2.2001.
Nejvyššímu soudu proto vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než dovolání
podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. jako opožděné odmítnout.
Žalobkyně procesně zavinily (tím, že podaly opožděné dovolání), že dovolání
bylo odmítnuto. Žalovaní sice k tomuto dovolání sepsali vyjádření, ale náhrada
nákladů dovolacího řízení přiznána nebyla, když dovolací soud – stejně jako
soud odvolací – shledal na straně žalovaných důvody (spočívající v dlouhodobém
zneužívání práva bydlet) opravňující ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř. k
odepření práva na náhradu nákladů řízení. Této procesní situaci odpovídá výrok
o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. § 142 odst. 1, § 150, § 151, §
224 odst. 1 a § 243 b odst. 4 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 28. ledna 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu