28 Cdo 1379/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň A/ M. Š. a B/ J. Š., proti žalovanému Zemědělskému družstvu O., o vydání náhrad za mrtvý inventář, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod. sp.zn. 3 C 451/98, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9.4.2001, čj. 23 Co 151/2000-75, takto :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 11.11.1999, čj. 3 C 451/98-55, ve věci samé, změněn výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a rozhodnuto o nákladech řízení odvolacího. Odvolací soud přitom postupoval - v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č.30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony - podle dosavadních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000, neboť přezkoumával rozhodnutí vydané dne 11.11.1999, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb.
Oba soudy dospěly k závěru, že nárok žalobkyň je promlčen.
Žalobkyně napadly rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 19.5.2001, dovoláním, jehož přípustnost opřely o ustanovení § 237 odst.1 písm.c) OSŘ
(přičemž měly zřejmě na mysli znění OSŘ účinné od 1. 1.2001), a jehož důvody spatřují v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem pokud jde o promlčení jejich nároku. Dovolatelky formulují otázky, které dle jejich názoru mají zásadní právní význam, a v tomto směru předkládají svůj právní názor. V
dodatku k dovolání polemizují s rozhodnutím odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000, kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (OSŘ), a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle OSŘ ve znění účinném před 1.1.2001. Rozhodoval-li odvolací soud (v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb.) podle dosavadních předpisů, musel i Nejvyšší soud projednat dovolání a rozhodnout o něm podle OSŘ ve znění účinném do 31.12.2000. Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů se přitom rozumí i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001, sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bude uveřejněno pod pořadovým číslem 70 v sešitu 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 240 OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Zmeškání lhůty k podání dovolání nelze podle výslovného ustanovení § 240 odst. 2 OSŘ prominout.
Rozsudek odvolacího soudu, proti němuž v dané věci dovolání směřuje, nabyl právní moci dne 19.5.2001, takže lhůta k podání dovolání skončila 19.6.2001. Dovolání, datované dne 21.6.2001, bylo podáno na poště dne 27.6.2001, tedy zjevně opožděně. Dovolací soud proto dopěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat pro opožděnost a z tohoto důvodu je musel odmítnout ( § 243b odst.4, § 218 odst. 1 písm.a) OSŘ).
Podle výsledku dovolacího řízení by měl nárok na náhradu nákladů v něm vzniklých žalovaný, tomu však prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení nebyla proto uložena žádnému z účastníků (§ 243b odst.4, § 224 odst. 1, § 146 odst.2 věta první per analog. OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2001
JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.
předsedkyně senátu