28 Cdo 1443/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce: DRUŽBA, stavební bytové družstvo, IČ: 000 47 708, se sídlem v Brně, Kapucínské nám. 6, zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalovanému: statutární město Brno, IČ: 449 92 785, se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, o zaplacení částky 34.900,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 111/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2014, č. j. 15 Co 350/2013-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaný podal dovolání proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž tento soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. června 2013, č. j. 115 C 111/2012-69, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 34.900,- Kč „oproti odevzdání id. 21948/23394 pozemku parc. č. 2000 v katastrálním území S. L.“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se řízení končí, stanoví § 237 o. s. ř. Dovolání podle § 237 o. s. ř. není ovšem přípustné, mimo jiné, „proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží“ (srov. § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění v částce 34.900,- Kč, jež nepřesahuje zákonem stanovený limit 50.000,- Kč, ve věci, v níž očividně nejde o vztah mezi spotřebiteli ani o vztah pracovněprávní. Okolnost, že dovolateli rozsudkem uložená povinnost je případně podmíněna vzájemným plněním druhé strany, při posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ust. § 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. významná není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2006, sp. zn. 33 Odo 1495/2006, uveřejněné pod č. 68/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; shodně též usnesení ze dne 3. dubna 2014, sp. zn. 28 Cdo 355/2014). Proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl na jejich náhradu řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. května 2014
Mgr. Petr Kraus předseda senátu