U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce M. M., bytem P., zastoupeného JUDr. Zdenkou Čížkovou, advokátkou v Praze 2, Korunní 1030/32, proti žalované České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, o zaplacení částky 29.138,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 161/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2011, č. j. 11 Co 210/2011-103, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 2. 2011, č. j. 15 C 161/2010-72, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 29.138,- Kč se zákonným úrokem z prodlení (z titulu náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci). Odvolacím soudem bylo dále rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila. Napadené rozhodnutí odvolací instance považovala za věcně správné a navrhla, aby bylo dovolání žalobce zamítnuto.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátkou, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání není přípustné.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. však vylučuje přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, kterými bylo v dotčeném výroku rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč. Při posuzování přípustnosti dovolání se v tomto směru nepřihlíží k příslušenství pohledávky, o níž bylo rozhodováno. V dané věci byl dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo ve věci samé rozhodnuto o nepřiznaném nároku žalobce ve výši 29.138,- Kč, tedy o peněžitém plnění, jež nepřevyšuje 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky – úrokům z prodlení – se zde nepřihlíží. Proti takovému rozsudku tedy dovolání objektivně přípustné není. Z výše řečených důvodů proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 3 a § 243b odst. 5 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 13. června 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. předseda senátu