28 Cdo 1449/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání a) E. H., b) A. H. a c) Ing. J. H., všichni zast. advokátkou, které bylo podáno proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. ledna 2003, sp. zn. 25 Co 6/2003 (v právní věci žalobců a) E. H., b) A. H. a c) Ing. J. H., proti žalovaným 1) Městu S., zast. advokátkou a 2) České republice – Městskému úřadu v Jičíně, o uzavření dohody o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp.zn. 5 C 3/2001)
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (za sebe a v zastoupení spolužalobkyň) dovolání, ve kterém se domáhá zrušení usnesení krajského i nalézacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
K tomuto dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování podaného dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto jsou v tomto rozsudku uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání nelze věcně projednat.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních § 237 odst. 1 až § 239 odst. 3 o.s.ř.
Podle § 240 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném po 1. lednu 2001 může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Skutečnost, že v dané věci byla pro případ dovolání rozhodnutím odvolacího soudu založena dvouměsíční lhůta, je navíc explicitně vyjádřena v poučení uvedeném na závěr rozhodnutí krajského soudu. Podle odstavce druhého § 240 o.s.ř. zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout.
Dovolací soud tedy sice nepochyboval o tom, čeho se žalobce v dovolacím řízení domáhá (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), avšak nemohl pominout základní zjištění, že dovolání bylo podáno opožděně. Usnesení odvolacího soudu bylo žalobci Ing. J. H., který v řízení vystupoval i v zastoupení zbývajících žalobkyň, doručeno dne 19.2. 2003. Tuto skutečnost žalobce ostatně sám výslovně potvrdil ve svém dovolání. Den 19.2. 2003 byl rozhodujícím dnem pro počátek běhu dovolací lhůty. Dvouměsíční lhůta k podání daného mimořádného opravného prostředku tedy - v souladu s ustanovením § 57 o.s.ř. - skončila dne 20.4. 2003. Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o.s.ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost jej doručit. Dovolání žalobce – byť datované 19.4. 2003 - však bylo Okresnímu soudu v Jičíně doručeno faxovým podáním až dne 22.4. 2003, které bylo doplněno osobním podáním dne 24.4. 2003.
Nejvyššímu soudu proto vzhledem k výše uvedenému nezbylo, než dovolání podle § 243b odst. 5 a § 218a o. s. ř. jako opožděné odmítnout.
Žalobci procesně zavinili (tím, že podali opožděné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto. Žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. § 142 odst. 1, § 151, § 224 odst. 1 a § 243 b odst. 4 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo rozhodnuto v nejkratším možném termínu, stalo se nadbytečným rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti (§ 243 o.s.ř.), který podali žalobci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. srpna 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu