28 Cdo 1455/2002
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky,
CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání
Obce B., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z
31.1.2002, sp.zn. 13 Co 901/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního
soudu v Klatovech pod sp.zn. 8 C 104/2001 (žalobce Obce B., zastoupené
advokátem, okres Klatovy, zastoupené advokátem, o určení vlastnictví, takto:
I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Plzni z 31.1.2002, sp.zn. 13 Co
901/2001, i rozsudek Okresního soudu v Klatovech z 8.8.2001, čj. 8 C
104/2001-31.
II. Věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.
Žalující obec se domáhala žalobou, podanou u soudu 26.4.2001, aby soud
rozsudkem určil, že pozemek parc. č. 384/4-lesní pozemek v katastrálním území
H., zapsaný na listu vlastnictví č. 1001 v katastru nemovitostí pro B., vedeném
u Katastrálního úřadu v K. V žalobě bylo uvedeno, že součástí Obce B. je
někdejší obec H.; státem byl Obci B. vrácen majetek v katastrálním území H.,
ale lesní majetek byl Obci B. později odebrán a činí si na něj nárok žalovaná
obec Č., ačkoli na jejím území tento majetek není a nemá k němu žádný vztah.
Přitom jde v podstatě o jediný majetek, který by Obci B. přinášel nějaký
užitek. Žalující obec má proto naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Žalovaná obec se k obsahu žaloby vyjádřila tak, že ke dni 31.12.1949 je
ve vložce č. 2 pozemkové knihy pro katastrální území H. zapsána jako vlastník
pozemku parc. č. 384/4-lesního pozemku Obec Č. Žalovaná obec považuje tento
zápis za konečný a naopak tomuto právnímu stavu odporuje znění protokolu o
předání uvedeného pozemku, sepsaný mezi žalující obcí a L. Č. r.
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech z 8.8.2001, čj. 8 C 104/2001-31,
bylo určeno, že pozemková parcela č. 384/4-lesní pozemek v katastrálním území
H., zapsaná na listu vlastnictví č. 1001 v katastru nemovitostí pro obec B. u
Katastrálního úřadu v K., je majetkem Obce B. Bylo také rozhodnuto, že se
žalobci nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Soud prvního stupně poukazoval na to, že žalovaná Obec Č. je zapsána v
katastru nemovitostí jako vlastník lesního pozemku parc. č. 384/4, o výměře
156.771 m2, a to na základě zákona č. 172/1991 Sb. Pokud jde o Obec B. jsou na
listu vlastnictví č. 1 pro katastrální území H. – obec B. zapsány pro tuto obec
pouze takové pozemky, které jsou ostatními plochami, využitelnými v podstatě
pouze jako komunikace. Z archivních listinných důkazů, které se žalující obci
podařilo vyhledat, vyplývá, že uvedený pozemek byl majetkem H. již v době, kdy
tato nynější osada žalobce byla samostatnou obcí. Poté, kdy H. ztratil statut
samostatné obce, byl osadou žalované obce, a to až do počátku šedesátých let
minulého století, kdy se pak stal součástí žalující obce. Při úvaze o aplikaci
ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. měl soud prvního stupně za to, že cílem
tohoto zákona je umožnit obcím hospodařit s tím nemovitým majetkem, který je na
jejich území a který byl dříve vlastnictvím státu. Soud prvního stupně
pokládal za přirozené, aby veškeré nemovitosti téhož katastrálního území
tvořily jeden funkční, vzájemně propojený celek, zahrnující jak majetek
přinášející potřebný finanční prospěch, tak i majetek, s jehož vlastnictvím
jsou spojeny de facto pouze náklady, které je obec nucena vynakládat na jeho
údržbu. Proto soud prvního stupně dospěl k výslednému závěru, že stala-li se
osada H. i s celým svým katastrálním územím součástí žalující obce (třebaže k
tomu došlo po datu uváděném v zákoně č. 172/1991 Sb. – tedy po 31.12.1949),
potom je důvodný požadavek žalující obce na určení, že je lesní pozemek, sporný
mezi účastníky tohoto řízení, majetkem žalující obce. O lesní pozemky v
katastrálním území H. pečuje Obec B. a hospodaří na nich od roku 1994, když do
uvedené doby na nich hospodařily L. Č. r.
O odvolání žalované obce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně
rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem z 31.1.2002, sp.zn. 13 Co 901/2001.
Odvolací soud svým rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že
žalobu žalující obce zamítl; odvolací soud také rozhodl, že žádný z účastníků
tohoto řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně
správně zjistil skutkový stav, který posoudil také podle správního předpisu,
avšak dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Odvolací soud byl rovněž toho
názoru, že na straně žalující obce je dán naléhavý právní zájem na požadovaném
určení, když se žalobce jinak nemůže domoci změny zápisu vlastnického práva v
katastru nemovitostí. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud
zdůrazňoval nutnost posoudit věc podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č.
172/1991 Sb., podle něhož přešly ze státu na obce nemovitosti uvedené v tomto
ustanovení, které obce vlastnily ke dni 31.12.1949, pokud jsou ve vlastnictví
České republiky. Byl proto odvolací soud toho názoru, že žalující obcí uváděný
pozemek je historickým majetkem žalované Obce Č., když vlastnictví k tomuto
pozemku svědčilo podle zápisu v pozemkové knize této obci. Tento pozemek náleží
do katastrálního území H., což byla původně samostatná obec, ale statut
samostatné obce ztratila v roce 1869 a od té doby až do roku 1960 se H. stal
součástí Obce Č.; od roku 1960 se H. jako osada stal součástí Obce B.
Vlastnické právo ke spornému pozemku je nyní zapsáno na listu vlastnictví č.
1001 pro obec B. a katastrální území H. u Katastrálního úřadu v K. a podle
názoru odvolacího soudu to odpovídá ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. Tento
zákon stanoví, že do vlastnictví obcí přechází zpět majetek, který obce ke dni
31.12.1949 vlastnily; v daném případě sporný pozemek k uvedenému datu vlastnila
žalovaná obec podle zákona č. 172/1991 Sb. a přešel dnem 24.5.1991 opět zpět do
vlastnictví žalované obce.
Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu
žalující obce zamítl; o nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na
ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalující obec v
řízení zastupoval, dne 11.3.2002 a dovolání této obce bylo podáno dne 9.5.2002
u Okresního soudu v Klatovech, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1
občanského soudního řádu.
Dovolávající se obec navrhovala ve svém dovolání, aby dovolací soud
zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do
přípustnosti dovolání bylo v dovolání poukazováno na to, že směřuje proti
rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve
věci samé. Jako dovolací důvod bylo uplatňováno, že rozsudek odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka zdůrazňovala, že celý tento spor se týká aplikace a výkladu
ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. Od 31.12.1949 došlo k zásadní změně v tom, že
osada H. spolu se svým katastrálním územím přestala být součástí žalované Obce
Č., takže tu nejde o situaci navrácení majetku tomu, jenž by s tímto majetkem
hospodařil; naopak v tomto případě žalovaná obec pro reorganizaci území obce
neměla nic společného s majetkem, jehož součástí je i pozemek uváděný žalující
obcí. Dovolatelka výslovně poukazovala na to, že „nikdo nezpochybňuje naše
vlastnické právo k veškerému ostatnímu obecnímu majetku v katastrálním území H.
např. k návsi, komunikacím apod.“, takže je absurdní, aby další majetek na
tomto území, který má být k prospěchu obyvatelů osady H., spravovala cizí obec,
do níž osada H. není začleněna. Proto se obrátila žalující obec na soud, když
dosáhla i toho, že Katastrální úřad v K. připsal sporný pozemek v katastru
nemovitostí vlastnicky žalující obci. Nemělo by být v daném případě rozlišováno
mezi jednotlivými druhy majetku v katastrálním území H. a jednotlivým obecním
nemovitostem by neměl být přikládán různý vlastnický režim; něco takového neměl
zákon č. 172/1991 Sb., podle názoru dovolatelky, na zřeteli.
Dovolání dovolatelky je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
a/ občanského soudního řádu, protože toto dovolání směřuje proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatelka uplatňovala jako dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího
soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci s poukazem na ustanovení §
241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud
použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo si použitý
právní předpis nesprávně vyloží (srov. z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).
V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc podle
ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z
majetku České republiky do vlastnictví obcí, které se na projednávanou právní
věc nepochybně vztahovalo a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení
poukazovali. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda odvolací soud
uváděné ustanovení správně na projednávanou právní věc aplikoval a zda si je
správně vyložil.
Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb. přecházejí
do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona nezastavěné pozemky, které
obce vlastnily ke dni 31.12.1949, pokud jsou ve vlastnictví České republiky a
nepřecházejí do vlastnictví obcí podle ustanovení § 1 zákona č. 172/1991 Sb.
Na obce přecházejí tedy, jak odvolací soud dovozoval, nezastavěné
pozemky, dále pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, které
stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek a pozemky zastavěné
stavbami přecházejícími do vlastnictví podle § 2 odst. 4 a 5 zákona č. 172/1991
Sb., které obce vlastnily ke dni 31.12.1949, pokud jsou ve vlastnictví České
republiky a nepřecházejí do vlastnictví obcí podle ustanovení § 1 zákona č.
172/1991 Sb.
V daném případě odvolací soud ve svém rozsudku z 31.1.2002 uváděl, že
pozemek uvedený v žalobě žalující obce „je historickým majetkem obce Č.
(žalované obce), když jí vlastnictví k tomuto pozemku ke dni 31.12.1949
svědčilo podle zápisu v pozemkové knize žalované“; bližší údaje o druhu pozemku
v rozhodnutí odvolacího soudu uvedeny nebyly. Soud prvního stupně ve svém
rozsudku z 8.8.2001 uváděl o pozemku sporném mezi účastníky tohoto řízení pouze
to, že jde o „lesní majetek“ či „lesní pozemky“. Podle pozemkové knihy pro
katastrální obec H. (číslo knihovní vložky 2) byl pozemek č. 384/4 zapsán v
pozemkové knize jako les. Podle výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální
území H., obec B., okres K., je na listu vlastnictví č. 1001 zapsán pozemek
parc. č. 384/4 jako lesní pozemek; v tomto výpisu jsou jednotlivé pozemky
zapsány jako „lesní pozemek“, „ostatní plocha“, „ostatní plocha neplodná“,
„manipulační plocha“ a „ostatní komunikace“. V protokolu o předání a převzetí
nemovitostí mezi L. Č. r. (l. s. Ž. R.) a Obcí B. ze 17.6.1994 je uveden (v
příloze č. 1 protokolu) pozemek parc. č. 384/4 v katastrálním území H. jako les
a jako jeden z pozemků (nemovitostí), jejichž „fyzické předání se uskutečnilo
dne 9.3.1994“.
Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozsudků poukazovaly v daném
případě na zákon č. 172/1991 Sb. a odvolací soud pak jmenovitě na ustanovení §
2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb. uvádějící výslovně „nezastavěné
pozemky“.
Otázkou, zda tu lze bez dalšího vycházet z toho, že sporný pozemek
parc. č. 384/4 v H. je zcela anebo s výjimkou své určité části „nezastavěným
pozemkem“ se soudy obou stupňů již nezabývaly. Nezabývaly se také výkladem
pojmu „nezastavěný pozemek“, když tu nešlo samozřejmě o nezastavěný stavební
pozemek, jak takový pozemek byl naproti tomu v uveřejněné judikatuře soudů
vykládán (srov. např. č. 42/1966 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů a č. V/1967
Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů); pojem nezastavěnosti je ovšem zpravidla
blízce spjat s pozemky, u nichž je dána eventuální možnost pozdějšího zastavění
obvykle v zastavěné části obce (v tzv. intravilánu). Protože v daném případě
šlo o rozhodnutí o určení vlastnictví k pozemku, bylo potřebné, aby předmět
určení vlastnictví byl určen přesně (v celém jeho rozsahu jako celku i jeho
případných rozdílných částí), a to na základě úplných zjištění o povaze a druhu
takového pozemku ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 172/1991
Sb., zvláště když tu k přechodu vlastnictví ze státu na obec mělo dojít přímo
ze zákona bez ohledu na to, zda subjekt obhospodařující a spravující
přecházející státní pozemek učinil k realizaci tohoto přechodu nějaký úkon či
opatření, a to v souladu či v rozporu se zápisy v katastru nemovitostí
(případně dříve v pozemkové knize či v evidenci nemovitostí). Toto zjištění a
posouzení neprováděl ani odvolací soud, třebaže svým rozhodnutím přikročil bez
dalšího dokazování nebo bez opakování důkazů ke změně rozsudku soudu prvního
stupně ve věci samé, aniž by bylo bezpečně doloženo, že na sporném pozemku
nejsou nějaké stavby sloužící ke správě pozemku, k těžbě dřeva z něj apod.
Nemohl proto dovolací soud přesvědčivě přisvědčit názoru, že tu jsou
postačující podklady pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu, opírající se
výslovně o ustanovení § 2 odst. 1 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb., je správné,
jak to má na zřeteli ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu.
Přikročil tedy dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle téhož
ustanovení.
Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu,
platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek
soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně závazný (§
243d odst. 1 a § 226 občanského soudního řádu).
V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech
řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá,
občanského soudního řádu).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 29. dubna 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu