28 Cdo 1485/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) J. H., a B) V. D., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému V. L., o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 15/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2001, č.j. 22 Co 486/2000-108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
5. 2001 dovolání, jehož přípustnost blíže nezdůvodnili. Tvrdili, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a tím došlo k nesprávnému právnímu posouzení. Poukazovali přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 1998, č.j. 3 Cdon 59/96. Navrhli zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájené za účinnosti dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací posuzoval přípustnost dovolání podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31.12.2000.
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti podání dovolání.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl žalovanému doručen dne 9. 4. 2001, a tohoto dne tedy nabyl právní moci (§ 159 odst. 1 o.s.ř. ). V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 9. 4. 2001, a skončila dne 9. 5. 2001 (středa). Dovolání bylo podáno na poštu Praha 1 dne 28. 5. 2001 a na Obvodní soud pro Prahu 2 došlo 29. 5. 2001.
Protože dovolatel své podání podal u soudu prvního stupně po uplynutí zákonné lhůty, stalo se tak opožděně. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady řízení zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. září 2001
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu