28 Cdo 1496/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc.,
ve věci žalobkyně D. Č., zastoupené advokátem, proti žalované P. s. – S. Praha
s.r.o., zastoupené advokátem, o určení trvání nájemního vztahu založeného
smlouvou o nájmu nebytových prostor, vedené Obvodním soudem pro Prahu 10 pod
sp. zn. 26 C 125/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 20. 4. 2006, č.j. 22 Co 40/2006-60, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2006, č.j. 22 Co
40/2006-60, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 10. 2005, č.j.
26 C 125/2005-43, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 4. 2006, č.j. 22 Co
40/2006-60, změnil odvoláním napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10
(soud prvního stupně) ze dne 19. 10. 2005, č.j. 26 C 125/2005-43, tak, „že se
žaloba s návrhem na určení, že nájemní vztah založený mezi účastníky smlouvou o
pronájmu nebytových prostor ze dne 15. dubna 1999 nadále trvá, zamítá;“
současně rozhodl
o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Soud prvního stupně vyšel ze
zjištění, že účastníci uzavřeli dne 15. 4. 1999 smlouvu o nájmu v rozsudku
specifikovaných nebytových prostor, zabýval se především platností výpovědi
nájmu těchto prostor, kterou dal žalovaný žalobkyni dne 19. 1. 2005, dospěl k
závěru, že tato výpověď je neplatná, a proto žalobě na určení, že nájemní vztah
založený uvedenou smlouvou trvá, vyhověl. Odvolací soud vyšel ze skutkových
zjištění učiněných soudem prvního stupně a dokazování doplnil rozhodnutím
Obvodního úřadu městské části P. 10 ze dne
19. 4. 1999, zn. ŽO/012957/99/967/k, jímž byl žalované udělen souhlas k
pronájmu nebytových prostor. Uvedl, že byl-li souhlas s pronájmem nebytových
prostor udělen dne 19. 4. 1999, tedy čtyři dny po uzavření předmětné nájemní
smlouvy, je taková smlouva právě pro absenci předchozího souhlasu správního
orgánu podle § 3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových
prostor, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 302/1999 Sb. (dále jen
„zák. č. 116/1990 Sb.“) absolutně neplatná pro rozpor se zákonem [§ 39 zákona
č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč.
zák.“)]. Za této situace odvolací soud shledal, že požadavek žalobkyně na
určení, že nájemní vztah založený touto smlouvou nadále trvá, je neopodstatněný
pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení. „Je-li totiž,“
podle odvolacího soudu, „předmětná nájemní smlouva absolutně neplatná ze zákona
(ex lege) a již od počátku (ex tunc), nemohly z ní vzniknout žádná subjektivní
práva ani povinnosti (jde o právní úkon contra legem) a žalobkyně tak nemá – a
ani v žádném případě nemůže mít – naléhavý právní zájem na určení trvání
nájemního vztahu touto smlouvou založeného.“
Pravomocný rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož
přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a jako
dovolací důvod – posuzováno dle obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – uvádí, že
řízení, jež napadenému rozhodnutí předcházelo, je postiženo vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a
že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu
spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelka uvádí, že předmětná nájemní smlouva se v článku II.3 na udělený
předchozí souhlas Obvodního úřadu městské části P. 10 výslovně odvolává a
dokonce jej zmiňuje jako přílohu č. 5 smlouvy. Namítá, že odvolací soud
nedostatečně posoudil dikci ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 116/1990 Sb.
platného v době uzavření smlouvy a vycházel pouze ze skutečnosti, že souhlas
správního orgánu byl datován po podpisu nájemní smlouvy. Nezabýval se již (v
duchu ustanovení § 3 odst. 2 věty třetí citovaného zákona) okamžikem, kdy
žádost o souhlas s pronájmem byla žalovanou podána, protože „pokud by tato
žádost byla podána u Obvodního úřadu městské části P. 10 dříve než 15 dnů před
podpisem nájemní smlouvy, platila by zákonná domněnka a pozdější souhlas
Obvodního úřadu městské části P. 10 by byl právně irelevantní.“ Dovolatelka
spatřuje vadu napadeného rozhodnutí i v tom, že „soud nerozhodl v rozporu s
o.s.ř. o uvolnění jistoty ve výši 100.000,- Kč složené žalobkyní v souvislosti
s návrhem na předběžné opatření, který byl podán současně se žalobou a kterému
soud I. stupně vyhověl.“ Z těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud
rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení;
současně v souladu s ustanovením § 243 o.s.ř. žádá o odklad vykonatelnosti
napadeného rozhodnutí.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle § 240 odst. 1, § 241 a § 241a odst. 1
o.s.ř. a shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje
stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání
též sepsáno.
Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dovolací soud
neshledal důvodným a v souladu se svou ustálenou praxí o něm nerozhodoval
samostatným usnesením.
V posuzovaném případě je dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
přípustné, neboť napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu
prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 věty první o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. K vadám uvedeným v § 229 odst.
1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostní vady),
popř. k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve
věci, je dovolací soud, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, i když
nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Dovolací soud nejprve přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska případných vad
řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. V posuzované věci odvolací soud
doplnil dokazování rozhodnutím Obvodního úřadu městské části P. 10 ze dne 19.
4. 1999, zn. ŽO/012957/99/967/k, na jehož základě dospěl ke skutkovému
zjištění, že souhlas správního orgánu s pronájmem předmětných nebytových
prostor byl žalované udělen dne 19.4.1999 (tj. čtyři dny po uzavření nájemní
smlouvy), z čehož vyvodil, že předchozí souhlas příslušného orgánu nebyl dán a
taková nájemní smlouva je podle § 39 obč. zák. ve spojení s § 3 odst. 4 zák. č.
116/1990 Sb. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 302/1999 Sb. absolutně
neplatná.
Podle § 118a odst. 2 o.s.ř. má-li předseda senátu za to, že věc je možné po
právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve
účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností;
postupuje přitom obdobně podle odstavce 1.
Podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. odvolací soud rozhodnutí (soudu prvního
stupně) zruší, jestliže (mimo jiné) tu jsou takové vady, že řízení nemělo
proběhnout pro nedostatek podmínek řízení nebo rozhodoval věcně nepříslušný
soud nebo vyloučený soudce anebo soud nebyl správně obsazen, ledaže místo
samosoudce rozhodoval senát, popřípadě i jiné vady, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána
náprava.
Jinou vadou řízení ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. představuje rovněž
nesplnění poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3
o.s.ř., avšak jen tehdy jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy
vyplynula z odlišného právního názoru odvolacího soudu (srov. § 213b odst. 2
o.s.ř.). Při splnění těchto předpokladů odvolací soud k této vadě přihlédne, i
když nebyla uvedena v odvolání, neboť vždy měla za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci a zákon odvolacímu soudu nedovoluje, aby sám zjednal
nápravu, neboť by to v rozporu s § 213b odst. 1 vedlo k uplatnění nových
skutečností nebo nových důkazů, ačkoliv to § 205a o.s.ř. neumožňuje. Protože
poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. je založena na objektivním principu, a
není tedy významný důvod, proč ji soud prvního stupně nesplnil, došlo za řízení
před soudem prvního stupně – objektivně vzato – k porušení
§ 118a o.s.ř., a uvedená vada řízení musí mít proto v tomto případě za následek
zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 o.s.ř. (srov.
Občanský soudní řád. Komentář. 7. vydání, Praha C.H.Beck, 2006, II. díl, s.
1141 a 1166).
Jestliže tedy soud prvního stupně nepokládal za právně významnou otázku, zda
příslušný orgán ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. udělil předchozí
souhlas k předmětné nájemní smlouvě a v důsledku tohoto svého právního názoru
nevyzval žalobkyni podle § 118a odst. 2 o.s.ř., aby tvrdila a prokázala v
dovolání namítanou skutečnost, že žádost o souhlas s pronájmem byla podána více
než patnáct dní před uzavřením smlouvy (tedy skutečnost významnou z hlediska
uplatnění zákonné domněnky udělení souhlasu dle § 3 odst. 2 věty třetí zák. č.
116/1990 Sb.) a nepoučil ji o následcích nesplnění takové výzvy, a jestliže
odvolací soud pokládal toto zjištění z hlediska svého právního názoru za
významné, avšak nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a neodstranil tak
vadu, jíž bylo řízení postiženo, sám rovněž zatížil řízení vadou, jež mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Za této situace dovolací soud (aniž by se zabýval ostatními námitkami
podřaditelnými dovolacím důvodům podle § 241a odst. 2 písm. a/, resp. § 241a
odst. 3 o.s.ř.) rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně
podle § 243b odst. 2 věty za středníkem a § 243b odst. 3 věty druhé o.s.ř.
zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci
nového rozhodnutí o věci (§ 243 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2007
JUDr. Robert W a l t r, v. r.
předseda senátu