28 Cdo 1518/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa
Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D, v
právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P. f.
České republiky, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o převodu pozemků, vedené
u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 2023/98, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 12. 2006, č. j. 35 Co
409/2006-425, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou, podanou u Okresního soudu v České Lípě dne 11. 11. 1998, se
žalobce domáhal převodu náhradních pozemků podle § 11 odst. 2 zákona č.
229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku
(dále jen „zákon o půdě“). V průběhu řízení byl návrh upravován pokud jde o
specifikaci požadovaných pozemků. Okresní soud, Krajský soud v Ústí nad Labem i
Nejvyšší soud rozhodovaly ve věci již několikrát a v průběhu řízení byly
vyjasněny právní otázky, týkající se možnosti uplatnění nároku na náhradní
pozemek u soudu. Nesporným byl rovněž samotný nárok žalobce, jemuž jako
oprávněné osobě podle § 4 zákona nebyly vydány původní pozemky, jež byly po
přechodu na stát zastavěny. Sporná byla nadále jen cena původních pozemků.
Naposledy rozhodl Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 15. 2.
2006, č. j. 12 C 2023/98-404, jímž uložil žalovanému uzavřít s žalobcem dohodu
o převodu jím požadovaného pozemku č. 20 a části pozemku č. 116/1 v
katastrálním území L. V části, kterou žalobce požadoval převod dalších pozemků,
žalobu zamítl. Vyšel ze znaleckého posudku, podle něhož původní pozemky žalobce
měly podle cenových předpisů platných ke dni 24. 6. 1991, cenu 159.261 Kč,
takže nárok na náhradní pozemky je pokryt převodem dvou pozemků v ceně 158.232
Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 12. 2006, č. j. 35 Co
409/2006-425, k odvolání žalobce potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního
stupně a konstatoval, že výrok, jímž bylo žalobě vyhověno, zůstal nedotčen.
Dospěl k závěru, že při stanovení ceny původního pozemku se vychází ze stavu ke
dni jeho přechodu na stát, nikoli ze stavu ke dni účinnosti zákona o půdě, kdy
pozemek byl již zastavěn. Vyložil, že restituční předpisy jsou založeny na
zásadě, že oprávněné osoby mají nárok na vrácení toho, co jim bylo odňato, a
mohou tedy dostat zpět jen hodnoty, které pozbyly. Skutkové změny, k nimž došlo
na odňatých nemovitostech následně, nemají žádný právní význam, neboť byly
způsobeny jiným subjektem v době, kdy s ním nakládal jako s vlastním. Cena
odňatých pozemků, které byly pozemky zemědělskými, podle cenového právního
předpisu platného ke dni 24. 6. 1991, činí částku 159.261 Kč, nikoli 2.505.230
Kč, na kterou se zvýšila změnou charakteru jako pozemky stavební. Nárok žalobce
je proto pokryt převodem dvou pozemků, jak rozhodl soud prvního stupně.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce
dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a
odůvodňuje jej nesprávným právním posouzením věci podle § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. V dovolání uvádí, že podstatou sporu je právní názor na to, v jaké
ceně resp. jakým způsobem má být vypočtena cena náhradních pozemků za pozemky,
které nebyly vydány. Podle § 11 odst. 2 zákona má být oprávněné osobě převeden
pozemek v ceně přiměřené ceně a kvalitě původního pozemku, vše v cenách ke dni
24. 6. 1991. Tato cena dle znaleckého posudku činila dne 24. 6. 1991 částku
2.505.230 Kč a cena všech pozemků, jejichž vydání se domáhal, činila 1.022.009
Kč. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k
dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolání, odpovídající po formální stránce požadavkům zákona, je
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Soud prvního stupně totiž
dřívějšími rozsudky rozhodl ve prospěch žalobce o pozemcích, ohledně nichž
dalším rozsudkem žalobu zamítl, a zamítavý výrok učinil poté, co se řídil
právním názorem odvolacího soudu, jenž jeho předchozí rozsudek ze dne 1. 10.
2004, č. j. 12 C 2023/98-338 zrušil. Dovolací soud proto přezkoumal napadený
rozsudek z věcného důvodu. Jím je posouzení správnosti výkladu ustanovení § 11
odst. 2 zákona o půdě v otázce stanovení ceny pozemku, za nějž má být vydán
náhradní pozemek.
Dovolací soud plně sdílí právní názor odvolacího soudu, podle něhož má
být cena náhradního pozemku ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné
osobě odebrán, a odkazuje na podrobné zdůvodnění obsažené v odůvodnění rozsudku
odvolacího soudu. Zastává shodný názor, že pokud byl odebrán zemědělský
pozemek, jakým je pole, louka, pastvina a pod., náleží náhrada odpovídající
jeho tehdejšímu charakteru, který měl v době přechodu na stát, i když se cena
vypočítává podle cenového předpisu platného ke dni účinnosti zákona o půdě (§
28a zákona o půdě). Ve prospěch oprávněné osoby proto nelze počítat s cenovým
navýšením pozemku, k němuž došlo po změně jeho charakteru v důsledku jeho
zastavění po přechodu na stát nebo právnickou osobu, bez přičinění původního
vlastníka.
Tato zásada byla ostatně pregnantně vyjádřena v zákoně v době jeho
přijetí až do 14. 4. 2006, kdy byla zákonem č. 131/2006 Sb. přijata nová
koncepce pro převody náhradních pozemků, jež je dnes obsažena v § 11a zákona o
půdě. V době rozhodování soudu prvního stupně, jehož správnost byla
přezkoumávána rozsudkem odvolacího soudu, jenž je napaden dovoláním, byla
rozhodujícím hlediskem pro poskytnutí náhradního pozemku mj. kvalita původního
pozemku. Tato zásada navazovala na znění § 11 odst. 2 platného v době přijetí
zákona o půdě, podle něhož oprávněné osobě náleželo právo bezúplatného převodu
pozemků ve vlastnictví státu v přiměřené výměře a kvalitě, jako byly její
původní pozemky. Původním pozemkem oprávněné osoby pak nesporně je míněn
pozemek v době, kdy přešel na stát nebo právnickou osobu. Pokud dnes, ve znění
platném od 14. 4. 2006, není toto hledisko výslovně zdůrazněno v § 11a odst. 1
zákona o půdě, jde zřejmě o zažitou praxi, podle níž na tomto základě se běžně
a dlouhodobě postupuje při oceňování původních pozemků oprávněných osob pro
účely převodů náhradních pozemků.
Dovolací soud proto shledal, že právní závěr, obsažený v rozsudku
odvolacího soudu je správný a dovolání podle § 243b odst. 2 věta před
středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že žalovanému, který měl v
dovolacím řízení úspěch, nevznikly prokazatelné náklady tohoto řízení (§ 243b
odst. 5, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu