28 Cdo 1523/2001
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného,
CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského, o dovolání
akciové společnosti Z. V., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové z 19.4.2001, sp.zn. 19 Co 316/2000, vydanému v právní věci
vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.zn. 5 C 175/98 (žalobce J.
Z., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1. JUDr. Mgr. V. S., správci
konkursní podstaty úpadce družstva V., a 2. Z. V., akciové společnosti, jež
byla v řízení před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem zastoupena
advokátem, o určení vlastnictví), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 20.10.1998, aby bylo rozsudkem
soudu určeno, že smlouva z 10.1.1996, uzavřená mezi družstvem V., a akciovou
společností Z., V., o převodu pozemku parc. č. 2617 s předčističkou, pozemku
parc. č. 2628/3 se skladem posklizňové linky travních semen, pozemku parc. č.
2617/3 s akumulačním skladem obilí a pozemku parc. č. 2628/9 s administrativní
budovou v katastrálním území V., je neplatná, a to pro neurčitost a
nesrozumitelnost uvedené smlouvy.
Žalovaná akciová společnost Z. V. navrhla zamítnutí žaloby s tím, že žalobce
nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, dále proto, že při převodu
nemovitostí smlouvou z 10.1.1996 neexistovalo žádné omezení, které by bránilo
převodu nemovitostí; nešlo o smlouvu uzavřenou podle ustanovení zákona č.
229/1991 Sb. a také nešlo o smlouvu neurčitou a nesrozumitelnou.
Žalované družstvo V. navrhovalo rovněž zamítnutí žaloby žalobce, a to z týchž
důvodů.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem z 26.11.1998, čj. 5 C 175/98-10,
žalobu žalobce zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na
náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalobce byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením
Krajského soudu v Hradci Králové ze 7.3.2000, sp.zn. 19 Co 60/99, a věc byla
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytýkal soudu
prvního stupně, že se nezabýval posouzením uplatněného žalobního návrhu
(vzhledem k účastníky uváděným skutkovým okolnostem) podle ustanovení § 524 a
násl. občanského zákoníku (o postoupení pohledávky) a podle ustanovení § 33a
zákona č. 229/1991 Sb., a to z toho hlediska, zda tu skutečně došlo k převodu
podle smlouvy z 10.1.1996 včetně jejího dodatku, nazvaného „opravná doložka\" z
29.4.1998. Odvolací soud poukazoval i na možnost poskytnutí poučení žalobci
podle ustanovení § 5 občanského soudního řádu o případné změně žalobního návrhu
žalobce.
V dalším průběhu řízení žalobce změnil svůj žalobní návrh tak, že se domáhal
určení, že žalované družstvo ve V. je vlastníkem předčističky na pozemku parc.
č. 2617/7, skladu posklizňové linky travních semen na pozemku parc. č. 2628/3,
posklizňové linky travních semen na pozemku parc. č. 2628/8, akumulačního
skladu obilí na pozemku parc. č. 2617/5 a administrativní budovy na pozemku
parc. č. 2628/9 i s těmito pozemky v katastrálním území V.
O tomto žalobním návrhu rozhodl Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem z
3.5.2000, čj. 5 C 175/98-34, a to tak, že žaloba byla zamítnuta. Bylo také
rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění svého rozsudku uváděl soud prvního stupně především to, že shledal
na straně žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení (ve smyslu
ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu), neboť bez tohoto určení by
mohlo být ohroženo právo žalobce na uspokojení jeho nároku na poskytnutí náhrad
podle zákona č. 229/1991 Sb. vydáním nemovitostí, které byly předmětem smlouvy
mezi žalovanými z 10.1.1996.
Při posuzování toho, zda tu došlo k tvrzenému převodu pohledávek, měl soud
prvního stupně za to, že tu „předmětem smlouvy o postoupení pohledávek jsou
majetkové podíly, souhrn majetkových podílů z transformace a podle zákona č.
229/1991 Sb.; výše těchto podílů vychází z majetkových listů jednotlivých osob
v družstvu; nepřeváděla se celá pohledávka, nýbrž pouze část pohledávky\". Soud
prvního stupně v této souvislosti poukazoval na to, že mu byly předloženy
originály smluv o postoupení pohledávek fyzických osob u družstva ve V. Byl
proto soud prvního stupně toho názoru, že tu došlo k platnému postoupení
pohledávek, a to v souladu s ustanovením § 524 a násl. občanského zákoníku a
podle ustanovení § 33a zákona č. 229/1991 Sb. Postoupením pohledávek došlo ke
změně závazku na straně postupujících subjektů a novým věřitelem se stala
žalovaná akciová společnost Z. V., která získala postavení oprávněné osoby
podle zákona č. 229/1991 Sb. i podle zákona č. 42/1992 Sb., a tím jí vzniklo
právo na vydání příslušného majetkového podílu vůči družstvu ve V. Dospěl proto
soud prvního stupně k závěru, že smlouva o převodu nemovitostí z 10.1.1996
(včetně jejího dodatku z 29.4.1998) není neplatná (jak namítal žalobce), když
také bylo rozhodnuto o jejím vkladu do katastru nemovitostí.
Soud prvního stupně žalobcův návrh na určení vlastnického práva družstva V.
zamítl; výrok o nákladech řízení byl soudem prvního stupně odůvodněn
ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.
O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 19.4.2001, sp.zn. 19 Co 316/2000.
Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak,
že bylo určeno, že vlastníkem předčističky na stavební parcele č. 2617/7,
skladu posklizňové linky travních semen na stavební parcele č. 2628/3,
posklizňové linky travních semen na stavební parcele č. 2628/8, akumulačního
skladu obilí na stavební parcele č. 2617/5 a administrativní budovy na stavební
parcele č. 2628/9 v katastrálním území V. je družstvo ve V. Změněn byl také
výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a to tak, že
žalovaným bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení částkou 10.695,- Kč do
tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Na náhradu nákladů odvolacího řízení
bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci 3.160,- Kč do tří dnů od právní moci
rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud se
ztotožnil s názorem soudu prvního stupně jen v tom, že žalobce má naléhavý
právní zájem na požadovaném určení vlastnictví k zemědělským objektům uváděným
žalobcem, a to i poté, co byl prohlášen konkurs na majetek družstva ve V.,
takže tu takto dochází k rozšíření majetkové podstaty uvedeného úpadce, z níž
mají být uspokojeny nároky žalobce.
Odvolací soud však rozdílně hodnotil obsah smluv o postoupení pohledávek, které
žalovaná akciová společnost Z. V. dne 29.12.1995 uzavřela s fyzickými osobami
podle zákona č. 229/1991 Sb. a podle zákona č. 42/1992 Sb., jejichž nároky bylo
povinno uspokojit družstvo V. Šlo o pohledávky, které byly převoditelné ve
smyslu ustanovení § 524 občanského zákoníku i podle ustanovení § 33a zákona č.
229/1991 Sb.
Po posouzení platnosti smluv o postoupení pohledávek z 29.12.1995, které
žalovaná akciová společnost uzavřela s fyzickými osobami, jež byly oprávněnými
osobami podle zákona č. 229/1991 Sb. a podle zákona č. 42/1992 Sb., dospěl
odvolací soud k závěru, že tyto smlouvy jsou neplatné. Odvolací soud poukazoval
na to, že v článku II. smluv o postoupení pohledávek je uvedeno, že postupitelé
postupují cca 90 % svých pohledávek, ale není ve smlouvách konkrétně uvedeno o
jakou výši pohledávek jde. Odvolací soud dále poukazoval na to, že ve smlouvě z
10.1.1996, uzavřené mezi oběma žalovanými, bylo družstvo V. neurčitě označeno,
a tato závada nebyla odstraněna ani dodatkem ke smlouvě z 29.4.1998. Shledal
proto odvolací soud i smlouvu o převodu zemědělských objektů, uzavřenou mezi
žalovanou akciovou společností Z. V. a žalovaným družstvem V. rovněž neplatnou,
a to podle ustanovení § 39 občanského zákoníku.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 220
odst. 2 občanského soudního řádu změnil tak, že žalobě žalobce bylo vyhověno.
Výroky o nákladech řízení byly odvolacím soudem odůvodněny ustanoveními § 224
odst. 2 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu i ustanoveními vyhlášky č.
177/1996 Sb.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovanou akciovou
společnost v řízení zastupoval, dne 24.5.2001 a dovolání ze strany této
žalované bylo podáno dne 19.6.2001, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1
občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
V dovolání uvedeného dovolatele bylo navrženo, aby dovolací soud zrušil
rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přípustnost
dovolání byla spatřována v tom, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího
soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Jako
dovolací důvody bylo uplatňováno, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel vytýkal, že odvolací soud na jedné straně se zabýval platností smluv
o postoupení pohledávek a dospěl k závěru, že jde o smlouvy neplatné, ale na
druhé straně připouštěl možnost považovat tyto smlouvy za platné, i když zase
zároveň usuzoval, že je neplatná smlouva o převodu zemědělských objektů z
10.1.1996, uzavřená mezi oběma žalovanými.V těchto otázkách posouzení platnosti
či neplatnosti uváděných smluv pak rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci.
Dovolávající se akciová společnost zdůrazňovala, že smlouvy o postoupení
pohledávek byly platné, protože odpovídaly ustanovení § 33a zákona č. 229/1991
Sb. a byly také dostatečně určité i srozumitelné. Podle jejího názoru byl sice
v článku II. těchto smluv sjednán převod cca 90 % celkového majetkového podílu,
ale velikost tohoto majetkového podílu byla určitě a nepochybně vyjádřena v
článku III. těchto smluv.
Podle názoru dovolávající se akciové společnosti odvolací soud pochybil i v
hodnocení právních důsledků vkladu vlastnického práva k nemovitostem do
katastru nemovitostí podle zákona č. 265/1992 Sb. na základě smlouvy, uzavřené
mezi oběma žalovanými 10.1.1996. Návrh na vklad do katastru nemovitostí byl
podán 12.1.1996. Katastrální úřad v Ú. svým rozhodnutím z 25.4.1997 návrh na
vklad zamítl. Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí katastrálního úřadu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; katastrální úřad svým rozhodnutím
řízení přerušil a uložil družstvu ve V., aby do 30 dnů předložil potřebné
listinné doklady. Potom katastrální úřad po předložení listin, k němuž došlo
11.5.1998, povolil vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí dne
21.5.1998 s věcně právními účinky ke dni 12.1.1996. Listinami předloženými v
uvedeném řízení, jakož i výpisem z obchodního rejstříku, bylo zcela
prokazatelné určení právnické osoby; samotná psací chyba, kdy při přepisu
smlouvy bylo uvedeno při označení žalovaného družstva jen zkratka „RVOD V.\"
nemůže být důvodem, z něhož by se dala dovozovat neplatnost smlouvy. Žalobce po
prohlášení konkursu na majetek žalovaného družstva ve V. je nyní jen věřitelem
vůči uvedenému družstvu jako desítky dalších věřitelů tohoto žalovaného
družstva.
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté
části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož se dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného
zákona (tj. před 1.1.2001) anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních
právních předpisů, projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních procesních
předpisů (tj. podle ustanovení občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb.
ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Také v bodu 15 uváděných přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. je
odvolacím soudům uloženo projednat odvolání proti rozsudkům soudů prvního
stupně, vydaným přede dnem účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. podle dosavadních
právních předpisů. Takto také odvolací soud v daném případě postupoval při
projednávání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z
3.5.2000 a odvolací soud rovněž na citované přechodné ustanovení zákona č.
30/2000 Sb. správně poukazoval.
Dovolání je tu přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ občanského
soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), pokud dovolání
dovolávající se akciové společnosti směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího
soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Z dovolacích důvodů uplatňovala dovolávající se akciová společnost jednak to,
že došlo v řízení k vadě, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
a jednak to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci.
O vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, bylo
již v rozhodnutích uveřejněných pod č. 25/1993 a pod č. 49/1998 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, vyloženo, že o takovou vadu
jde tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli až v
rozhodnutí, a byl-li tento postup v řízení nesprávný. V daném případě však z
obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp.zn. 5 C 175/98, ani z obsahu
dovolání neshledal dovolací soud žádné takové vady v postupu odvolacího soudu v
řízení (např. odnětí možnosti jednat před soudem), které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci. Nedospěl proto dovolací soud k závěru, že by tu
byl dán dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/ nebo b/
občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Pokud šlo o další dovolatelem Z. V. uplatněný dovolací důvod, že totiž
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci,
vycházel dovolací soud z toho, že nesprávné právní posouzení věci může spočívat
buď v tom, že soud použije na posouzení projednávané právní věci nesprávný
právní předpis nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz z
rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
text na str. 13 /45/).
V daném případě posuzoval odvolací soud projednávanou právní věc podle
ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu, dále podle ustanovení § 524
a násl. občanského zákoníku, také podle ustanovení § 33a zákona č. 229/1991 Sb.
i ustanovení § 5 odst. 5 zákona č. 265/1992 Sb., jakož i podle ustanovení § 14
odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb. Tato ustanovení se projednávané právní
věci týkala a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali. V
řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda si odvolací soud tato
ustanovení správně vyložil.
Naléhavý právní zájem na určení ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ občanského
soudního řádu je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo
žalobce anebo kde by bez tohoto určení se jeho právní postavení stalo nejistým.
Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního
řádu nemůže být zpravidla opodstatněno tam, kde lze žalovat na splnění
povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b/ občanského soudního řádu (viz
rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
vydávané Nejvyšším soudem).
Podle ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku musí být právní úkon učiněn
svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle ustanovení § 524 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel svou pohledávku
i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postupem
pohledávky přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.
Podle ustanovení § 33a zákona č. 229/1991 Sb. veškeré nároky na poskytnutí
náhrad podle zákona č. 229/1991 Sb. a nároky na vydání podílu podle zákona č.
42/1992 Sb. jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby;
nabyvatel má postavení oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb.
Zákonný předpoklad „provozuje zemědělskou výrobu\" (§ 13 odst. 2 zákona č.
42/1992 Sb.) musí být splněn v době, kdy oprávněná osoba požádala o vydání
majetkového podílu v družstvu. Splatná pohledávka, převáděná pak oprávněnou
osobou na jinou osobu, musela tedy nejdříve se všemi zákonnými předpoklady
platně vzniknout, aby mohla být dále převedena. Chybějící zákonné předpoklady
ke vzniku převedené pohledávky nemohou být splněny teprve po jejím převodu (viz
č. 16/1996, str. 57 /135/ Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Postoupením pohledávky podle ustanovení § 33a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.
dochází ke změně závazku na straně věřitele. Jde o singulární sukcesi, kdy
nedochází ke změně obsahu závazku, rozsahu ani obsahu povinnosti dlužníka;
pouze se mění subjekt na straně věřitele, který zcela vstupuje do práva
původního věřitele. Postoupením pohledávky přechází na postupníka pohledávka
včetně příslušenství a veškerých práv s ní spojených; na druhé straně však na
nového věřitele nemohou přejít ta práva, která s původní pohledávkou původního
věřitele spojena nebyla.
Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí
zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru nemovitostí
zapsáno z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č.
265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů); platnost právního úkonu, na
základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného
právního úkonu, katastrální úřad nezkoumá (viz č. 44/2000-II. Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem řízení o
nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, ani
způsobilost procesní. Dispoziční oprávnění k majetku z konkursní podstaty
přešlo ovšem na správce konkursní podstaty (viz č. 52/1998-XXIII. Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z těchto uvedených ustanovení právních předpisů a z citovaných právních závěrů
z rozhodnutí uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, které
shledává dovolací soud použitelnými i na projednávanou právní věc, vycházel v
podstatě i odvolací soud, proti jehož rozsudku směřovalo dovolání dovolávající
se žalované akciové společnosti. Nemohl tedy dovolací soud dospět přesvědčivě k
závěru, že by rozhodnutí odvolacího soudu v daném případě spočívalo na
nesprávném právním posouzení věci. Přikročil proto dovolací soud k zamítnutí
dovolání podle ustanovení § 243b odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (ve znění
před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Dovolávající se akciová společnost nebyla v dovolacím řízení úspěšná a ohledně
nákladů řízení vynaložených žalobcem na vyjádření k tomuto dovolání použil
dovolací soud ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4 a § 224 odst. 1 občanského
soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) ustanovení §
150 téhož právního předpisu o možnosti nepřiznání náhrady nákladů řízení i
účastníku, který byl v řízení úspěšný; dovolací soud tu přihlížel k povaze
projednávané právní věci i k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání,
rekapitulujícímu stručně procesní vyjádření učiněná žalobcem již v průběhu
řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 23. října 2001
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.
předseda senátu