28 Cdo 1638/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Janem Eliášem, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. B., K., zastoupené JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 181, proti žalovaným: 1) PRAGOCHEMA spol. s r. o., IČ 496 86 089, se sídlem v Praze 10 – Uhříněvsi, Přátelství 550, zastoupená JUDr. Emilem Jančou, advokátem se sídlem v Praze 6 – Břevnově, Sartoriova 60/12, 2) Státní pozemkový úřad, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, 3) O. B., K., a 4) Plzeňské městské dopravní podniky, a. s., IČ 252 20 683, se sídlem v Plzni, Denisovo nábřeží 920/12, zastoupené Mgr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 5, o žalobě podle ustanovení § 91a o. s. ř., vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 451/2009, o návrhu žalobkyně na opravu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2014, č. j. 28 Cdo 1638/2014-535, ve znění opravného usnesení ze dne 8. srpna 2014, č. j. 28 Cdo 1638/2014-51, a opravného usnesení ze dne 6. listopadu 2014, č. j. 28 Cdo 1638/2014-557, takto:
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2014, č. j. 28 Cdo 1638/2014-535, ve znění opravného usnesení ze dne 8. srpna 2014, č. j. 28 Cdo 1638/2014-51, a opravného usnesení ze dne 6. listopadu 2014, č. j. 28 Cdo 1638/2014-557, se opravuje tak, že se ve druhé větě odůvodnění za slova „domáhající se u soudu“ vkládá slovo „zamítnutí“.
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. června 2014, č. j. 28 Cdo 1638/2014-535, ve znění opravného usnesení ze dne 8. srpna 2014, č. j. 28 Cdo 1638/2014-51, a opravného usnesení ze dne 6. listopadu 2014, č. j. 28 Cdo 1638/2014-557, došlo v důsledku písařské chyby ke zjevné nesprávnosti ve formulaci druhé věty odůvodnění. Uvedenou nesprávnost předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 164 ve spojení s § 167 odst. 2 a § 243b o. s. ř. opravil. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2015 JUDr. Jan Eliáš, Ph.D. předseda senátu
O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 11. 2013, sp. zn. 11 Co 114/2013. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 31. 10. 2012, č. j. 6 C 451/2009-460, potvrzen ve výrocích označených I., II., IV., V. a VII. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl však změněn ve výroku označeném III. tak, že žalobkyně M. B. je povinna zaplatit žalované akciové společnosti PRAGOCHEMA, spol.
s r.o., na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 57.850,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl dále změněn ve výroku označeném VI. tak, že žalobkyně M. B. je povinna zaplatit žalované akciové společnosti Plzeňské městské dopravní podniky na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 20.328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto (výrokem označeným IV.), že žalobkyně je povinna zaplatit žalované akciové společnosti PRAGOCHEMA, spol.
s r. o., na náhradu nákladů řízení 3. 388 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; dále (výrokem označeným V.) bylo odvolacím soudem rozhodnuto, že žalobkyně M. B. je povinna zaplatit akciové společnosti Plzeňské městské dopravní podniky na náhradu nákladů řízení odvolacího 3.388 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; bylo však také rozhodnuto, že žalobkyně M. B., žalovaný O. B. a žalovaný Státní pozemkový úřad nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku soudu bylo uvedeno, že odvolací soud projednal odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že toto odvolání nelze považovat za důvodné; k projednání dovolání žalobkyně přikročil odvolací soud bez nařízení ústního
jednání s tím, že tu šlo „ výlučně o právní posouzení věci“. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že „namísto původního žalovaného Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Klatovy a žalovaného Pozemkového fondu ČR se odvolací řízení účastnil Státní pozemkový úřad, který vstoupil do všech do všech práv a povinností Pozemkového fondu České republiky a rovněž ze zákona nahradil zaniklé pozemkové úřady a Ústřední pozemkový úřad.“ Odvolací soud rovněž poukazoval na to, že před Okresním soudem v Klatovech probíhá pod sp. zn. 6 C 124/2005 řízení podle části páté občanského soudního řádu, v němž je požadováno projednání této právní věci, když předtím bylo o restituci pravomocně rozhodnuto v jiném než soudním řízení; žalobkyně není účastníkem tohoto řízení.
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně v této právní věci sp. zn. 6 C 451/2009 Okresního soudu v Klatovech) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala proti žalovaným vydání rozhodnutí, jímž bude zamítnuta žaloba na zamítnutí nároku žalovaného O. B. na vydání nemovitostí specifikovaných ve výroku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně s požadavkem na nahrazení rozhodnutí Pozemkového úřadu Klatovy. Dále odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně na určení spoluvlastnického práva žalobkyně k nemovitostem specifikovaným ve výroku označeném II.
rozsudku soudu prvního stupně, jakož i práva zřizovat na těchto nemovitostech věcné břemeno umístění staveb, přístupu a příjezdu, jakož i uložení rozvodů kanalizace, vody a elektřiny. Odvolací soud konstatoval také, že žalobkyně uplatňovala v této právní věci nárok podle ustanovení § 91a občanského soudního řádu, podle kterého si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.
Odvolací soud uváděl (shodně s právními závěry svého předchozího zrušovacího rozhodnutí v této právní věci ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 11 Co 329/2011), že tzv. hlavní intervence je jednou z forem společenství účastníků řízení a je třeba ji odlišovat od tzv. intervence vedlejší upravené v § 93 občanského soudního řádu. O hlavní intervenci jde tehdy, jestliže na právo nebo věc, které jsou předmětem již probíhajícího řízení, si činí zcela nebo zčásti nárok třetí osoba, odlišná od účastníků tohoto řízení, avšak domnívající se, že hmotné právo k předmětu tohoto řízení nesvědčí žádnému z jeho účastníků, ale svědčí v její prospěch.
Současně musí třetí osoba uplatnit svůj nárok k předmětu probíhajícího řízení samostatnou žalobou proti všem účastníkům probíhajícího řízení. Hlavní intervence je možná jen ve sporném řízení, v němž přispívá k hospodárnosti řízení, neboť umožňuje, aby nároky více osob ohledně téže věci nebo práva byly projednány společně a rozhodnuty současně; úspěch hlavní intervence pak ve svých důsledcích činí původní probíhající řízení bezpředmětným.
Hlavní intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť popírá jimi tvrzené nároky k věci nebo právu, o nichž vedou mezi sebou spor; hlavní intervence přitom vyžaduje, aby stejný žalobní petit směřoval vůči všem účastníkům probíhajícího řízení; jinak nemůže být úspěšná. Hlavním interventem je vždy třetí osoba, která není účastníkem tzv. základního procesu mezi žalobcem a žalovaným, a vychází z názoru, že věc nebo právo, o něž se soudí žalobce se žalovaným v základním procesu, náleží jí“.
Odvolací soud ještě poukazoval na to, že v daném případě „základní řízení tu není řízením klasicky sporným, ale jde v něm o nahrazení správního rozhodnutí“, přičemž v tomto řízení de facto právní nástupkyni nyní takto žalovaného O. B., který na žalobkyni M. B. převedl darovací smlouvou nemovitosti, o něž se v řízení podle páté části občanského soudního řádu jedná; tedy žalobou z hlavní intervence fakticky popírá vlastnické právo svého manžela, který na ni následně nemovitosti převedl“. Odvolací soud pak ohledně ustanovení § 91a občanského soudního řádu je tohoto názoru, že přiměřené použití tohoto ustanovení v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, je vzhledem k ustanovení § 245 občanského soudního řádu a vzhledem k ustanovení §91a občanského soudního řádu (zařazenému v třetí části občanského soudního řádu) pojmově vyloučeno přiměřené použití ustanovení § 91a občanského soudního řádu ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem; v dané právní věci také mezi žalovanými žádné sporné řízení neprobíhá, a to řízení, jehož předmětem by bylo určení vlastnického práva k nemovitostem.
Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (ve výrocích označených I. a II.) podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Potvrdil rovněž výroky o nákladech řízení, označené IV., V. a VII. v rozsudku soudu prvního stupně. Změněn byl výrok o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou akciovou společností PRAGOCHEMA, spol. s r. o., podle ustanovení § 220 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řádu bylo odvolacím soudem rozhodnuto s použitím ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a podle ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Rozsudek odvolacího soudu z 22.
11. 2013 (sp. zn. 11 Co 194/2013 Krajského soudu v Plzni) byl doručen dne 20. 12. 2012 advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, a dovolání ze strany této dovolatelky bylo předáno dne 29. 1. 2014 na poště k doručení soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 22. 11. 2013 ve výrocích (označených I. a II.) ve věci samé a ve výrocích (označených III., IV. a V.) o nákladech řízení a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolatelka má za to, že je
její dovolání přípustné podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení právním posouzení věci. Podle názoru dovolatelky „nesprávnost právního posouzení věci soudy v daném případě spočívá zejména v tom, že nebylo učiněno potřebné posouzení toho, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 124/2005 žalovaná PRAGOCHEMA, spol. s r. o., podáním došlým na soud dne 19. 9. 2005 změnila jí navrhovaný rozsudečný výrok a žádala zřízení věcných břemen uložení rozvodů kanalizace, vody a elektřiny a přístupu a příjezdu za účelem jejich oprav a údržby, aniž by tím bylo jakkoli dotčeno rozhodnutí správního orgánu.“ Dovolatelka má za to, že ani odvolací soud neučinil potřebné posouzení toho, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 124/2005 je veden spor mezi žalovanými nejen o vlastnické právo k nemovitostem, ale také o zřízení věcných břemen na těchto nemovitostech a je žádáno rozhodnutí soudu nejen o věci, o níž dříve rozhodl správní orgán (určení vlastnictví k pozemkům), ale také o právech, o nichž dříve správní orgán nerozhodl (zřízení věcných břemen na těchto nemovitostech) v případě, kdy soud shledá napadené rozhodnutí správního orgánu správným.
Odvolací soud neučinil potřebné posouzení ani toho, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 124/2005 je žádáno rozhodnutí o právech (zřízení věcných břemen), které by nemělo nahradit rozhodnutí správního orgánu, neboť je žádáno alternativně v případech, kdy rozhodnutí správního orgánu bude posouzeno jako správné; v této alternativě se tedy nemůže jednat o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podle části páté občanského soudního řádu. Dovolatelka ještě uváděla, že při zjištění soudů v této právní věci bylo shledáno správně, že tu došlo k řízení o nemovitostech, které žalovaný O.
B. převedl na žalobkyni M. B.; soudem nebylo však uvedeno, že se tu nejedná pouze o řízení podle části páté občanského soudního řádu, a to u alternativního požadavku na zřízení věcných břemen. Dovolatelka posléze uváděla, že odvolací soud měl nesprávně za to, že tu mezi žalovanými neprobíhá žádné sporné řízení, jehož předmětem by bylo určení vlastnického práva k nemovitostem; podle dovolatelky však je z judikatury soudů zjistitelné, že spory o určení vlastnictví podle zákona o půdě jsou běžně projednávány obecnými soudy v řízení podle páté části občanského soudního řádu.
Proto, podle dovolatelky, tu není zřejmé, z jakého důvodu by tu mělo být pojmově vyloučeno přiměřené použití ustanovení § 91a občanského soudního řádu, jak má za to odvolací soud. Dovolatelka je také toho názoru, že v tomto řízení došlo i k vadě řízení podle ustanovení § 229 odst. 3 občanského soudního řádu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (zejména soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a nebyly provedeny navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností (srov. § 205 odst. 2 písm. e/ občanského soudního řádu).
Pochybení soudů při těchto vadách řízení mohlo být odstraněno pouze při nařízení jednání před odvolacím soudem, k čemuž však nedošlo. Ve vyjádření žalované PRAGOCHEMY spol. s r. o., Praha 10 – Uhříněves, k dovolání žalobkyně bylo uvedeno, že v daném případě se odvolací soud plně vypořádal s právní otázkou, že tu byl institut tzv. hlavní intervence vyloučen z přiměřeného užití na řešení právní věci vyřizované podle občanského soudního řádu. Žalobkyně v tomto řízení (sp. zn. 6 C 451/2009 Okresního soudu v Klatovech) svými návrhy chce předejít řízení vedenému u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 124/2005 nebo účelově protahuje soudní řízení vedené pod sp. zn. 6 C 451/2005 Okresního soudu v Klatovech.
Žalovaná PRAGOCHEMA, spol. s r. o., je toho názoru, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 124/2005 není veden spor o určení vlastnického práva k nemovitostem mezi žalovanými, ale je žádáno rozhodnutí soudu v občanském soudním řízení o věci, o niž dříve rozhodl správní orgán; toto nové rozhodnutí musí vycházet ze skutkového stavu prokazující splnění všech podmínek pro vydání nemovitostí podle zákona č. 229/1991 Sb. Hlavní intervence je v ustanovení § 91a občanského soudního řádu pojata jako spor tří stran o totéž právo nebo o téže věci.
Proto ustanovení § 91a občanského soudního řádu není přiměřeně použitelné ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, a je tu pojmově vyloučena. Ve vyjádření Státního pozemkového úřadu k dovolání dovolatelky M. B. bylo uvedeno, že v této právní věci (sp. zn. 6 C 451/2009 Okresního soudu v Klatovech) byla projednávaná právní věc posouzena na podkladě úplně zjištěných skutkových okolností a správně i po právní stránce. V tomto případě se nejedná o otázku, která by dosud dovolacím soudem nebyla vyřešena anebo má být posouzena v konkrétním případě jinak; není tu tedy přípustné dovolání podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu.
Ve vyjádření žalované akciové společnosti Plzeňské městské dopravní podniky k dovolání dovolatelky bylo rovněž uvedeno, že tu nejsou splněny procesní
podmínky pro přípustnost dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval v dovolacím řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Shledal, že dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání dovolatelky proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 23. 11. 2013 (sp. zn.
11 Co 194/2013 Krajského soudu v Plzni) bylo tu třeba posoudit podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu, podle něhož je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání dovolatelky, která ve svém dovolání zdůrazňovala zejména, že některé dílčí právní otázky, jimiž se odvolací soud v tomto odvolacím řízení zabýval, nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu plně vyřešeny, bylo možné ve smyslu širokého znění ustanovení § 237 občanského soudního řádu považovat za přípustné. Ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 občanského soudního řádu dovolatelka uplatňovala dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud vycházel při právním posouzení důvodnosti dovolání dovolatelky z ustanovení § 91a a § 245 občanského soudního řádu.
Podle ustanovení § 245 občanského soudního řádu není-li v ustanoveních páté části občanského soudního řádu (o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem) uvedeno jinak, užijí se v řízení podle části páté občanského soudního řádu přiměřeně ustanovení částí první až čtvrté tohoto zákona (jde tu tzv. hlavní intervenci). Podle ustanovení § 91a občanského soudního řádu, kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.
V usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 17. 7. 2009, II. ÚS 1419/09, bylo k problematice tzv. hlavní intervence (ve smyslu ustanovení § 91a a § 245 občanského soudního řádu) vyloženo, že „o hlavní intervenci jde tehdy, jestliže na právo nebo na věc, která je předmětem probíhajícího soudního řízení, si činí nárok zcela nebo zčásti třetí osoba, která sice není účastníkem tohoto řízení, avšak domnívá se, že hmotné právo k předmětu tohoto řízení nehovoří pro žádného z účastníků řízení, ale v její prospěch této třetí osoby.
Současně musí platit, že třetí osoba svůj nárok k předmětu probíhajícího řízení uplatňuje samostatnou žalobou proti všem účastníkům probíhajícího řízení (jinak by nemohla být úspěšná). Nárok hlavního interventa může být odvozován pouze z hmotného práva (nikoli jen z práva procesního) a petit takové žaloby by měl obsahovat také konečné řešení sporné otázky a měl by být stejný vůči všem žalovaným.“ Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 22. 11. 2013 (sp. zn. 11 Co 194/2013 Krajského soudu v Plzni) uváděl, že institut hlavní intervence je (vzhledem k jeho obsahu i účelu) vyloučen z přiměřeného užití na právní věci vyřizované podle ustanovení páté části občanského soudního řádu (ve smyslu ustanovení § 245 občanského soudního řádu).
Srov. k tomu např.
i Komentář k občanskému
soudnímu řádu z roku 2009 (díl II., str. 1994-1995) vydaný nakladatelstvím C. H. Beck v Praze. Proto odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 22. 11. 2013, proti němuž směřuje dovolání dovolatelky ze dne 29. 1. 2014, dospěl k výslednému právnímu závěru (na str. 6 uvedeného rozsudku), že na daný případ (v němž základní řízení /viz. sp. zn. 6 C 124/2005 Okresního soudu v Klatovech / není řízením klasicky sporným, ale jde v něm o nahrazení správního rozhodnutí rozhodnutím soudu/ je vyloučeno použití ustanovení § 91a občanského soudního řádu (ve smyslu ustanovení § 245 občanského soudního řádu), neboť tu „nejde o spor tří stran o totéž právo nebo o tutéž věc“.
Uvedený výsledný právní závěr odvolacího soudu, který není v rozporu s citovanými právními závěry komentářové literatury, s nimiž se senát příslušný k rozhodování o tomto dovolání ztotožňuje, ani s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 17. 7. 2009, sp. zn. II. ÚS 1419/09, nelze proto přesvědčivě označit za řešení právní otázky odchylující se od rozhodovací praxe dovolacího soudu a ani za řešení právní otázky, která by vzhledem k dovolatelkou tvrzeným k odlišným konkrétním podmínkám této právní věci (jež nebyly shledány soudy obou stupňů), měla být v této právní věci posouzena jinak než v dovolacím soudem již vyřešená právní otázka.
Dovolací soud za této situace shledává, v této věci není naplněno ani jedno z hledisek, pro které by měla být dovolacím soudem dovozena přípustnost podaného dovolání podle § 237 o. s. ř. a proto se dovolání odmítá (§ 243c odst. 1). Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů řízení dovolacího, vynaložených dalšími již uvedenými účastníky řízení na vyjádření k dovolání dovolatelky, použil dovolací soud ustanovení § 150 občanského soudního řádu, umožňující nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení; dovolací soud přihlížel k právní povaze projednávané právní věci i k obsahu zmíněných vyjádření k dovolání dovolatelky, rekapitulujících v podstatě to, co již bylo uplatněno v řízení před soudy obou stupňů.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 2. června 2014
JUDr. Josef Rakovský předseda senátu