NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
28 Cdo 1653/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky,
CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání
dovolatele Ing. J. H., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě z 30. 8. 2004, sp. zn. 56 Co 201/2004, vydanému v právní věci vedené u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 C 49/99 (žalobců 1. Mgr. K. S.,
zastoupené advokátem, 2. Ing. K. M., zastoupeného advokátem, 3. M. G.,
zastoupené advokátem, 4. J. M., 5. Ing. J. H., zastoupeného advokátem a 6. Ing.
J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Zemědělskému podniku R.,
státnímu podniku, zastoupenému advokátem, o obnovu řízení v právní věci vedené
u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 156/91), takto:
Zrušuje se usnesení Krajského soudu v Ostravě z 30. 8. 2004, sp. zn. 56 Co
201/2004.
Věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení o odvolání proti
usnesení Okresního soudu v Ostravě z 20. 11. 2003, č.j. 20 C 49/99 – 68 (ve
znění doplňujícího usnesení z 5. 12. 2003, č.j. 20 C 49/99-74, i opravného
usnesení z 5. 12. 2003, č.j. 20 C 49/99-75).
Návrhem, podaným u soudu 16. 2. 1999, se domáhal navrhující zemědělský podnik
vůči odpůrcům Mgr. K. S., K. M., J. M., V. H., Ing. J. H. a Ing. J. H., aby
usnesením soudu byla povolena obnova občanského soudního řízení, vedeného u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 156/91. Domáhal se zároveň, aby po
povolení obnovy řízení bylo rozhodnuto rozsudkem soudu o uložení povinnosti
tomuto zemědělskému podniku uzavřít se žalobci v uvedené právní věci dohodu o
vydání domu čp. 942 v O. s pozemkem parc. č. 346 (s garáží a venkovními
úpravami) do podílového spoluvlastnictví V. H., Ing. J. H. a Ing. J. H. oproti
úhradě částek 27.015,50 Kč od každého z nich.
Ze strany ostatních účastníků řízení (s výjimkou Ing. J. H., který se sám
rovněž domáhal obnovy řízení ve věci sp. zn. 29 C 156/91 Okresního soudu v
Ostravě) bylo navrženo zamítnutí návrhu na obnovu řízení, protože měli za to,
že tu nejsou důvody k obnově řízení.
Okresní soud v Ostravě vydal dne 27. 6. 2003 usnesení o tom, že po smrti K. M.
(zemřelého 29. 1. 2000) bude v řízení pokračováno s Ing. K. M. a M. G.
Okresní soud v Ostravě pak rozhodl usnesením z 20. 11. 2003, č.j. 20 C
49/99-68. Zastavil řízení o povolení obnovy řízení vůči V. H. (zemřelé 14. 7.
1998). Zamítl návrh na povolení obnovy řízení v právní věci, jež byla vedena u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 156/91. Uložil Zemědělskému podniku
R., státnímu podniku, zaplatit účastníkům řízení Mgr. K. S. a Ing. J. H. na
náhradu nákladů řízení 5.700,- Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí soudu;
uvedenému zemědělskému podniku bylo dále uloženo zaplatit Ing. K. M. a M. G. na
náhradu nákladů řízení 5.700,- Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí soudu.
Bylo také rozhodnuto, že účastníci řízení J. M. a Ing. J. H. nemají vůči
uvedenému zemědělskému podniku právo na náhradu nákladů řízení. Doplňujícím
usnesením Okresního soudu v Ostravě z 5. 12. 2003, č.j. 20 C 49/99-74, bylo
ještě rozhodnuto, že Zemědělský podnik R. nemá právo na náhradu nákladů řízení,
týkající se dřívější žalobkyně V. H., a že toto právo nemá vůči tomuto
zemědělskému podniku ani již uvedená dřívější žalobkyně V. H. (její právní
nástupci).
V odůvodnění usnesení soudu prvního stupně bylo uvedeno, že návrh na obnovu
řízení byl tu podán 16. 2. 1999 a proto jej tento soud projednával podle
ustanovení § 228 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění před
novelizací zákonem č. 30/2000 Sb. (tj. před 1. 1. 2001).
Soud prvního stupně poukazoval na to, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě z
23. 4. 1997, sp. zn. 29 C 156/91, bylo uloženo právnímu předchůdci Zemědělského
podniku R., s.p., uzavřít se žalujícími fyzickými osobami dohodu o vydání domu
čp. 492 v O. s pozemkem parc. č. 396 (s garáží a venkovními úpravami). K
uzavření dohody pak došlo 11. 8. 1997 mezi vydávajícími SPC v O. a
přijímajícími Mgr. K. S., K. M., J. M., V. H., Ing. J. H. a Ing. J. H.
Návrh na obnovu řízení v právní věci sp. zn. 29 C 156/91 Okresního soudu v
Ostravě byl podán Zemědělským podnikem R., státním podnikem, s odůvodněním, že
až po vydání pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. 29 C 156/91 Okresního
soudu v Ostravě se tento podnik dověděl od Ing. J. H. (tedy od jednoho z
oprávněných, jimž byly nemovitosti vydány), že další přijímající Mgr. K. S., K.
M. aj. M. nesplnili podmínku pro vydání věci, neboť v propadné lhůtě podle
zákona č. 87/1991 Sb. nevyzvali povinnou osobu k vydání věcí.
Soud prvního stupně před posuzováním tohoto návrhu na obnovu řízení nejprve
dospěl k závěru, že jedna z účastnic předchozího občanského soudního řízení
(sp. zn. 29 C 156/91 Okresního soudu v Ostravě) zemřela před podáním tohoto
návrhu na obnovu řízení, a proto vůči ní bylo řízení zastaveno s poukazem na
ustanovení § 103 a § 204 odst. 1 občanského soudního řádu.
Při posuzování důvodnosti návrhu na obnovu řízení vycházel soud prvního stupně
z názoru, že skutečnosti, rozhodnutí a důkazy mohou být důvodem obnovy řízení
jen tehdy, jestliže je účastník řízení, který obnovu navrhuje, nemohl bez své
vinny použít v původním řízení. Skutečnosti a důkazy jsou nové tehdy, jestliže
je účastník řízení, přestože tyto skutečnosti a důkazy již existovaly, nemohl
bez své vinny použít do vyhlášení rozsudku. V návaznosti na to tu soud prvního
stupně dovozoval, že otázka podání výzvy k vydání nemovitostí oprávněnými
osobami, byla již v řízení ve věci sp. zn. 29 C 156/91 Okresního soudu v
Ostravě řešena (zejména pokud šlo o pověření JUDr. P. k podání takové výzvy),
takže tu nejde o nějakou novou skutečnost, která nemohla být uplatněna v
původním řízení. Základní právní důvod navrhované obnovy řízení tu tedy nebyl
dán.
Soud prvního stupně se ještě zabýval otázkami, zda tu mohl návrh na obnovu
řízení přinést pro navrhující zemědělský podnik příznivější rozhodnutí ve věci
(se závěrem, že by to v daném případě bylo možné) a dále, zda návrh tu
zahrnoval všechny účastníky řízení (sp. zn. 29 C 156/1991 Okresního soudu v
Ostravě) a byl tu rovněž názoru, že návrh na obnovu řízení tu směřuje vůči všem
účastníkům uvedeného řízení (s přihlédnutím k tomu, že bylo doloženo právní
nástupnictví ohledně těch účastníků řízení, kteří v mezidobí zemřeli);
nepokládal však za správnou námitku, že bylo
nutno
zabývat se i obsahem tvrzené nové skutečnosti a nikoli jen existencí
této nové skutečnosti.
Vzhledem k uvedený okolnostem soud prvního stupně návrhu na obnovu řízení
nevyhověl a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1
občanského soudního řádu.
K odvolání Mgr. K. S., Ing. J. H. a Ing. J. H. proti uvedenému usnesení
Okresního soudu v Ostravě z 20. 11. 2003, č.j. 20 C 49/99-68 (ve znění
doplňujícího usnesení téhož soudu z 5. 12. 2003 č.j. 20 C 49/99-74, i opravného
usnesení z 5. 12. 2003, č.j. 49/99-75) rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením
z 30. 8. 2004, sp. zn. 56 Co 201/2004. Tímto usnesením odvolacího soudu bylo
odmítnuto odvolání Ing. J. H. proti výrokům rozsudku soudu prvního stupně o
zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení a o nákladech řízení, týkajících se
Mgr. K. S., Ing. J. H., Ing. K. M. a M. G. Rozsudek soudu prvního stupně byl
potvrzen ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi Zemědělským podnikem R. a
účastníky řízení J. M. a Ing. J. H., jakož i ve výroku o nákladech řízení
účastníků řízení Mgr. K. S. a Ing. J. H. od Zemědělského podniku R., s.p.
Ohledně nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
řízení nemá právo na jejich úhradu.
V odůvodnění svého usnesení odvolací soud poukazoval na to, že se tu obnovy
řízení domáhal Zemědělský podnik R., s.p., který byl v původním řízení, vedeném
u Okresního soudu v Ostravě (sp. zn. 29 C 156/91) žalovaným, ale jeho návrhu na
povolení obnovy řízení tu nebylo vyhověno. Pokud tedy návrhu na obnovu řízení
nebylo vyhověno, není žádný z těch účastníků řízení, kteří v původním řízení
(sp. zn. 29 C 156/91 Okresního soudu v Ostravě) byli žalobci, oprávněn zamítavé
rozhodnutí napadnout odvoláním (výjimka se týkala jen původní žalobkyně V. H.
či jejich právních nástupců, ohledně níž bylo řízení zastaveno); jen ten
účastník řízení, který neměl v řízení před soudem úspěch, a to alespoň
částečný, je totiž oprávněn podat návrh na obnovu řízení. Proto odvolací soud s
poukazem na ustanovení § 218 odst.1 písm. b/ občanského soudního řádu (ve znění
před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) odmítl odvolání Ing. J. H., když tento
účastník řízení nebyl oprávněn k podání odvolání proti rozhodnutí o nepovolení
obnovy řízení; nadto nebyl tento účastník řízení oprávněn napadnout svým
odvoláním výroky o náhradě nákladů řízení v poměru mezi účastníky řízení, které
se jeho osoby nedotýkaly, neboť těmito výroky nebylo rozhodnuto o právu či
povinnosti tohoto odvolatele, nýbrž se dotýkaly práv a povinností jiného
účastníka (jiných účastníků) řízení.
Pokud odvolatel Ing. J. H. svým odvoláním brojil současně proti výroku v rámci
něhož soud prvního stupně rozhodl, že v poměru mezi Ing. J. H. a Zemědělským
podnikem R. nemají tito účastníci právo na náhradu svých nákladů v řízení před
soudem prvního stupně, odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního
stupně, když ostatně odvolateli Ing. J. H. v tomto řízení žádné náklady
nevznikly.
Pokud šlo o odvolání Mgr. K. S. a Ing. J. H., týkající se náhrady nákladů
řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi nimi a Zemědělským podnikem
R., s.p., posoudil odvolací soud tento odvolací návrh podle dosavadních
předpisů ve smyslu přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. (v bodu 10
hlavy první, části dvanácté). V tomto smyslu proto odvolací soud potvrdil výrok
rozsudku soudu prvního stupně (označený III.) jako věcně správný.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení §
224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno Ing. J. H. dne 3. 11. 2004 a dovolání
tohoto dovolatele bylo podáno u Okresního soudu v Ostravě dne 3. 12. 2004, tedy
ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. V tomto dovolání
bylo navrženo, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě z
30. 8. 2004, sp. zn. 56 Co 201/2004, a aby věc byla vrácen k dalšímu řízení.
Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné ve smyslu ustanovení § 238a
odst. 1 písm. e/ občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č.
30/2000 Sb.), a jako dovolací důvod tento dovolatel uplatňoval, že usnesení
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 3
písm. d/ občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000
Sb.).
Podle názoru Ing. J. H. je jeho dovolání přípustné z toho důvodu, že on sám
podal dne 23. 1. 1999 návrh na povolení obnovy řízení v právní věci Okresního
soudu v Ostravě sp. zn. 29 C 156/1991 a tento jeho návrh byl zapsán u Okresního
soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C 158/99, tedy dříve než Zemědělský podnik R.,
s.p., podal dne 16. 2. 1999 návrh na obnovu téhož občanského soudního řízení
(sp. zn. 29 C 156/1991 Okresního soudu v Ostravě) a jeho návrh byl zapsán pod
sp. zn. 20 C 49/99.
V tomto návrhu na povolení obnovy řízení byla navrhovatelem Ing. J. H.
uplatněna nově jím zjištěná skutečnost, a to že majetek byl v uvedeném případě
vydán některým osobám, které nesplnily zákonnou podmínku pro vydání věcí, když
nevyzvaly povinnou osobu k jejich vydání. Podle názoru dovolatele prokázáním
této skutečnosti v obnoveném řízení by narostly podíly ostatních oprávněných
osob, čímž by narostl i jemu připadající podíl.
Při posuzování dovolání dovolatele Ing. J. H. vycházel dovolací soud z
přechodných ustanovení upravených v zákoně č. 30/2000 Sb. (v části dvanácté,
hlavě první, bodu 17 ve znění tohoto zákona), podle něhož dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným po řízení provedeném podle dosavadních
právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních
předpisů (tj. zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve
znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. e/ občanského soudního řádu (ve znění před
novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) mohl účastník řízení napadnout návrhem na
obnovu řízení pravomocný rozsudek soud ve věci samé, byly-li tu skutečnosti,
rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení,
pokud mohly přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení § 230 odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před
novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) bylo nutno podat návrh na obnovu řízení ve
lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhoval, se dověděl o důvodu
obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e/ občanského soudního řádu (ve znění
před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) bylo dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odvolatele odmítnuto.
Podle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění před
novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.) nebylo odvolání přípustné proti usnesení,
jímž se upravovalo vedení řízení, proti usnesení, jímž byl k řízení přibrán
další účastník, proti usnesení, jímž bylo zahájeno řízení bez návrhu, proti
usnesení, jímž bylo vráceno podání k opravě, proti usnesení, jímž bylo
prominuto zmeškání lhůty, proti usnesení, jímž byla nebo nebyla připuštěna
změna návrhu, proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o svědečném nebo o nárocích
podle ustanovení § 139 odst. 3 občanského soudního řádu, proti usnesení, jímž
byl schválen smír, proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu občana na
provedení opravy nebo doplnění voličského seznamu.
V daném případě projednával soud prvního stupně návrh na povolení obnovy
řízení, které bylo dříve vedeno u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 C
156/91. Návrh byl podán (ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 a § 230 odst. 1
občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.)
účastníkem tohoto řízení z roku 1991, který byl v něm žalovaným (byl právním
nástupcem právnické osoby tehdy žalované). Navrhovatel, který podal návrh na
obnovu řízení, byl tu nepochybně účastníkem řízení, ale účastníky tohoto řízení
o obnovu byli však ve smyslu ustanovení § 232 odst. 2 a § 90 občanského
soudního řádu (v již citovaném znění) i Mgr. K. S., Ing. K. M., M. G., J. M.,
Ing. J. H. a Ing. J. H., kteří byli buď sami účastníky řízení nebo právními
nástupci účastníků řízení, jež bylo vedeno u Okresního soudu v Ostravě pod sp.
zn. 29 C 156/91, jehož obnova byla navrhovatelem Zemědělským podnikem R., s.p.,
navržena. Účastníkem tohoto řízení o obnovu byl tedy nepochybně i Ing. J. H.
Podal-li účastník řízení Ing. J. H. odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu
na povolení obnovy řízení, bylo nutno tu posoudit přípustnost jeho odvolání jen
podle kogentního ustanovení § 202 odst. 2 (popřípadě § 202 odst. 3) občanského
soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Žádné z těchto
ustanovení však přípustnost takového odvolání výslovně nevylučovalo. Měl proto
odvolací soud projednat toto odvolání ve smyslu ustanovení § 212 až § 216
občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Po
tomto projednání bylo možné rozhodnout o tomto odvolání podle ustanovení § 219
nebo § 220 anebo § 221 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací
zákonem č. 30/2000 Sb.). Jestliže totiž ustanovení § 202 odst. 2 (případně §
202 odst. 3) občanského soudního řádu (v již citovaném znění) nevylučovalo
přípustnost takového odvolání, nebylo tu možné toto odvolání odmítnout jako
podané někým, kdo k němu není oprávněn (jak to mělo na zřeteli ustanovení § 218
odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č.
30/2000 Sb.).
Odvolací soud tu měl možnost, pokud by nedospěl k závěru, že je usnesení
Okresního soudu v Ostravě z 20. 11. 2003, č.j. 20 C 49/99-68, správné,
postupovat podle ustanovení § 220 anebo § 221 občanského soudního řádu (ve
znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Pokud by došlo ke zrušení
usnesení soudu prvního stupně a k vrácení věci k dalšímu řízení u soudu prvního
stupně, umožnilo by to soudu prvního stupně, vyřešit souběžně a hospodárně
případně i právní věc vedenou u téhož soudu prvního stupně – u Okresního soudu
v Ostravě pod sp. zn. 29 C 158/99, na kterou účastník řízení Ing. J. H. v tomto
řízení (sp. zn. 20 C 49/99 Okresního soudu v Ostravě) opakovaně poukazoval v
řízení před soudem prvního stupně, v odvolání proti usnesení soudu prvního
stupně i v dovolání proti usnesení odvolacího soudu.
Nemohl proto dovolací soud přesvědčivě dospět k závěru, že je dovoláním
napadené usnesení odvolacího soudu správné, jak to mělo na zřeteli ustanovení §
243b odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č.
30/2000 Sb.). Přikročil proto dovolací soud podle téhož ustanovení občanského
soudního řádu (i jeho ustanovení § 243b odst. 5) ke zrušení dovoláním
napadeného usnesení odvolacího soudu.
V dalším řízení bude odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu a
rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně dovolacího řízení (§ 243d
odst. 1, věta druhá a třetí, občanského soudního řádu ve znění před novelizací
zákonem č. 30/2000 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského
soudního řádu.
V Brně dne 24. srpna 2005
JUDr. Oldřich J e h l i č k a ,
CSc., v. r.
předseda senátu