28 Cdo 1663/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a
soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce
M. M., zastoupeného advokátem, proti žalované P. e., a.s., o vyklizení
nebytového prostoru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C
32/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30.
11. 2005, č.j. 23 Co 482/2005-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl potvrzen rozsudek
Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 7. 2005, č.j. 19 C 32/2004-30, kterým
byla zamítnuta žaloba na vyklizení a předání nebytového prostoru o velikosti 19
m2, nacházejícího se v přízemí domu č.p. 1442, Kloboučnická ulice č. 4, P. 4 –
N. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení.
Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, aniž
by doplňoval dokazování. Dovodil, že žalované svědčí právo odpovídající věcnému
břemenu spočívajícímu v užívání nebytového prostoru, který je v domě ve
vlastnictví žalobce. Právním titulem tzv. veřejného věcného břemene tu je
stavební povolení ze dne 14. 6. 1985 k umístění trafostanice, ve spojení s
tehdy platnými ustanoveními § 22 odst. 3, 5 a § 26 odst. 1 zákona č. 79/1957
Sb. (elektrizačního zákona). Odvolací soud nesdílel námitky žalobce o jím
tvrzených formálních nedostatcích doložky právní moci, kterou bylo stavební
povolení opatřeno; odvolací soud dovodil jednoznačnost časového zjištění, kdy
správní rozhodnutí nabylo právní moci, který orgán tuto skutečnost osvědčil a
jaký nebytový prostor se stal předmětem věcného břemene.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil v něm
jeho přípustnost pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí (§ 237 odst. 1
písm. c/ o. s. ř.). V rámci vylíčení dovolacího důvodu, spočívajícího podle něj
v nesprávném právním posouzení věci, zpochybnil již zmíněnou doložku právní
moci připsanou na stavebním povolení (vydaném odborem výstavby ONV P. 4) ze dne
14. 6. 1985; podle této doložky mělo rozhodnutí nabýt právní moc dne 23. 7.
1985. Podle dovolatele však není takto vyhotovená doložka po formální stránce
dostatečným důkazem o nabytí právní moci rozhodnutí. Není z ní zřejmé, kdo, kdy
a za jaký orgán ji vyhotovil. Jde o pouhé konstatování, že rozhodnutí nabylo
právní moc, napsané psacím strojem, s rukou vepsaným datem a nečitelným
podpisem a razítkem. Stejně i další správní akty – kolaudační rozhodnutí z 24.
4. 1989 a rozhodnutí o přidělení nebytové místnosti z 21. 3. 1983 – nejsou
dostatečným důkazem existence právního titulu k užívání nebytového prostoru,
neboť nebyly předloženy v originále ani s doložkou právní moci. Dovolatel
žádal, aby byly zrušeny rozsudky obou nižších instancí a věc vrácena soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání písemně vyjádřila, ztotožnila se se závěry obou
nižších instancí a s odkazem na nálezy Ústavního soudu dovodila nezpochybněnou
presumpci správnosti předmětné doložky. Navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání
v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval
přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o zásadním
právním významu napadeného rozsudku a uplatněný dovolací důvod, jenž by byl
dovolacím soudem – v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání -
přezkoumáván, bylo možné podřadit pod § 241a odst. 2 písm. b/ o. s.
ř.
Dovolání však není přípustné.
Přípustnost dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dána,
jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a/, b/
o. s. ř. (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost
soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po
právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Zejména posledně uvedené atributy však napadené rozhodnutí
nenaplňuje. Právní otázka nastolená dovolatelem, totiž náležitosti doložky
právní moci ve správním řízení v minulém období, nebyla předmětem rozhodovací
kontradikce ani mezi odvolacími soudy ani mezi jednotlivými senáty dovolacího
soudu a nejde ani o otázku, jež by vykazovala judikatorní novost či přesah.
Naopak – co do data nabytí právní moci správního aktu – obsahuje i skutkový
aspekt, který však není dovolací soud oprávněn přezkoumávat (viz § 243a o. s.
ř. a jeho konstantní výklad).
Nejde tu ani o posouzení právní otázky v rozporu s hmotným právem.
Veřejná listina, v tomto případě stavební povolení ze dne 14. 6. 1985, může být
zbavena své důkazní síly jen prokázáním opaku vůči obsahu listiny; to se v
tomto případě nestalo. V rozhodné době platný zákon č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád), uváděl ve svém ustanovení § 52 jen tolik, že „rozhodnutí,
proti kterému se nelze odvolat (podat rozklad), je v právní moci“; k formálním
náležitostem doložky právní moci se tedy nevyjadřoval. Za takového právního
stavu (nyní změněného v § 75 zákona č. 500/2004 Sb., tj. nového správního řádu)
bylo běžně očekáváno, že správní rozhodnutí sice bude opatřeno doložkou právní
moci (zpravidla formou úředního razítka), že však konkrétní zjištění data
nabytí právní moci zůstane v kompetenci správního orgánu (event. později soudu
při přezkumu) - především z toho hlediska, zda jsou podmínky právní moci
materiálně splněny (referát o doručení rozhodnutí stranám, obsah vrácených
doručenek). V nyní posuzované věci neumožnily dostupné důkazy jít dále než k
obsahu potvrzení resp. strojem psané doložky právní moci, a dovolací soud tu
zdůrazňuje, že ani – při tehdejší neexistenci obecně závazného předpisu o
správní doložce – dále jít v přezkumu nemůže a nehodlá. Doplňuje současně, že,
bez ohledu na existenci či absenci formálních požadavků na další listiny
dovolatelem zmíněné, vede celý důkazní materiál o právním titulu užívání
předmětného nebytového prostoru ke spolehlivému a v průběhu doby dosud
nezpochybněnému závěru, že věcné břemeno ve prospěch žalované strany vzniklo;
jeho nynější existence je pak stvrzena ustanovením § 98 odst. 4 zákona č.
458/2000 Sb. (energetického zákona) o kontinuitě tohoto práva.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.
s. ř. dovolání žalobce odmítl.
Žalované nevznikly v tomto řízení žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle
občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. prosince 2006
JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.
předseda senátu