28 Cdo 1665/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobce prof. MUDr. I. D., DrSc., proti žalované AGROPODNIK DOMAŽLICE, a.s., IČ 45350272, se sídlem v Domažlicích, Mánesova 272, o zaplacení částky 9.079.435,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 237/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2009, č.j. Ncd 259/2009-75, takto:
I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se návrhem na přikázání věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 237/2008 domáhal podle § 12 odst. 2 o.s.ř. přikázání uvedené věci z důvodu vhodnosti k Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2009, č.j. Ncd 259/2009-75, rozhodl, že návrh na přikázání se zamítá.
Žalobce následně podal dne 30. 7. 2009 u Okresního soudu v Domažlicích podání označené jako „odvolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7. 2009, č.j. Ncd 259/2009-75.“
Podle § 12 odst. 3 věty první o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Odvolání je však opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 201 o.s.ř.).
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit v o.s.ř. k určení příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoliv ze vztahů instančních a s pojmem „soud prvního stupně“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu z 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod čís. 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud jako nejblíže společně nadřízený (§ 12 odst. 3 věta první o.s.ř.) o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o.s.ř., a vydá-li v této souvislosti usnesení, jak je tomu v dané věci, není toto rozhodnutí rozhodnutím soudu prvního stupně, proti němuž lze podat podle § 201 o.s.ř. odvolání.
Funkční příslušnost pro projednání odvolání proti takovému rozhodnutí nadřízeného soudu občanský soudní řád ani neupravuje; nepočítá s jinými odvolacími soudy než s krajskými soudy, rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutí okresního soudu (§ 10 odst. 1 o.s.ř.), a vrchními soudy rozhodují-li o odvoláních proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (§ 10 odst. 2 o.s.ř.).
Podání žalovaného nemůže být projednáno ani jako dovolání, neboť to je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 236 odst. 1 o.s.ř.), jímž rozhodnutí nadřízeného soudu o přikázání věci podle § 12 odst. 3 o.s.ř. rovněž není.
Nedostatek funkční příslušnosti Nejvyššího soudu (§ 10a o.s.ř.) je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení a Nejvyšší soud proto řízení, které touto vadou trpí, podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s ohledem na skutečnost, že žádnému účastníku v řízení před Nejvyšším soudem účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 14. července 2010
JUDr. Iva Brožová, v. r. předsedkyně senátu