28 Cdo 167/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka
Ištvánka, v právní věci žalobce Ing. J. J., zastoupeného advokátem, proti
žalovanému P. f. Č. r., o povinnosti vydat pozemky, vedené u Okresního soudu v
Prachaticích pod sp.zn. 2 C 306/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.10.2006, čj. Co 1989/2006-53,
I. Dovolání s e o d m í t á .
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou, podanou u Okresního soudu v Prachaticích dne 30.12.2005, se
žalobce domáhal uspokojení nároku na náhradní pozemek, který mu vznikl převodem
od oprávněné osoby, a to vydáním konkrétního pozemku v N. P.. Soud žalobu
zamítl rozsudkem ze dne 5.5.2006; podle něj sice žalobce nárok uplatnil včas,
tedy před 31.12.2005, kdy skončilo podle zákona č. 253/2003 Sb., právo na
převod náhradních pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických
vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“) osobám,
jež nárok získaly postoupením, žalobce však v souladu s ustálenou judikaturou
nemá právo na vydání konkrétního pozemku, který si vybral. Nešlo totiž o
nevydání pozemků z důvodu libovůle či svévole žalovaného, a tedy o porušení
příslušných článků Listiny základních práv a svobod a Ústavy České republiky, a
vztahuje se na něj běžný postup, podle něhož P. f. vybírá a nabízí náhradní
pozemky způsobem zákonem předepsaným. O odvolání žalobce proti tomuto rozsudku
rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5.10.2006, jímž
rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění soudu prvního
stupně a neshledal, že by dokazování bylo třeba doplnit. Zabýval se v prvé řadě
námitkou odvolatele, že aplikace novely zákona o půdě, provedená zákonem č.
131/2006 Sb., účinného od 14.4.2006, by byla nepřípustnou retroaktivitou. S
touto námitkou souhlasil, nicméně aplikoval na daný případ ustanovení § 13
odst. 6 a 7 zákona o půdě ve znění zákona č. 253/2003 Sb., a ve znění nálezu
pléna Ústavního soudu sp.zn. Pl ÚS 6/2003, uveřejněného pod č.531/2005 Sb.
Žalobu zamítl proto, že od právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu, na jehož
základě vznikl nárok na převod náhradních pozemků, uplynulo již více než dva
roky, takže nárok postupníka ke dni 31.12.2005 zanikl a v době rozhodování
soudu již neexistoval.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je nesprávným
právním posouzením věci, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že lhůta do
31.12.2005 je lhůtou pro realizaci nároku na vydání náhradního pozemku. Žalobu
podal před tímto datem a závěr, že jeho právo zaniklo, je tedy v rozporu s
hmotným právem konkrétně s § 583 obč. zák., podle něhož k zániku práva dojde
proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno. Dovolatel vyslovuje názor, že
uplatněním práva na náhradní pozemek u soudu nemohlo dojít k zániku jeho práva
na převod náhradního pozemku. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen
a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud shledal, že dovolání odpovídá formálním požadavkům
stanoveným občanským soudním řádem, nelze však učinit závěr o jeho
přípustnosti. Dovolání by bylo přípustné jen v případě, kdyby dovolací soud
dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam, tj. že je v rozporu s hmotným právem, judikaturou, nebo že o
dané věci soudy rozhodují různě. Takový závěr však neučinil,
protože se danou právní otázkou ve své judikatuře již zabýval.
V rozsudku ze dne 8.11.2006, sp.zn. 28 Cdo 2259/2006, Nejvyšší soud
vyslovil:
„Dovolateli je třeba dát zapravdu, že pokud došlo k postoupení práva
oprávněné osoby, jak je upraveno v § 33a odst. 1 zákona o půdě, získal tím
postupník podle druhé věty tohoto ustanovení postavení oprávněné osoby podle
zákona o půdě. Změnu do tohoto práva vnesl zákon č. 253/2003 Sb., který v
článku VI. stanovil, že lhůta pro převod náhradních pozemků končí dnem
31.12.2005. Je nutno vyjít z toho, že pozdější zákon mění zákon dřívější.
... Tím ovšem ve skutečnosti právo na poskytnutí náhradního pozemku nový zákon
odejmul těm oprávněným osobám, jejichž řádně uplatněný nárok na náhradní
pozemky stát neuspokojil. Objektivně stanovená lhůta k splnění závazku
poskytnout náhradní pozemek, tj. 31.12.2005, nezávisela na jednání oprávněné
osoby, ale na činnosti P. f., jehož jednání oprávněná osoba nemohla v podstatě
ovlivnit. Není proto ani rozhodující, zda nárok na poskytnutí náhradního
pozemku byl uplatněn jen u Pozemkového fondu, nebo i u soudu. Šlo nárok řádně
uplatněný a neuspokojený ke dni, s nímž pozdější zákon vázal zánik
neuspokojeného práva. - Dovolací soud jako soud obecný nemůže zákon vykládat
jinak, než podle jeho znění, smyslu a důvodů, jež sledoval. Je pak na jiných
orgánech, aby v případě jeho neúnosnosti dosáhly jeho změny nebo zrušení. K
tomu právě došlo u zmíněného zákona nálezem pléna Ústavního soudu České
republiky ze dne 13.12.2005, sp.zn. Pl. ÚS 6/2005, uveřejněným pod č. 531/2005
Sb., jímž byl mj. změněn článek VI. zákona č. 253/2003 Sb. Tato změna se však
týkala podle výslovného znění výroku tohoto nálezu pouze původních oprávněných
osob(tedy těch, které splňovaly požadavky uvedené v § 4 a § 6 odst. 1 zákona o
půdě). V odůvodnění svého nálezu pak Ústavní soud vyložil, z jakého důvodu
vyjmul ze zrušovacího výroku ostatní osoby, včetně těch, které nárok na
náhradní pozemek získaly postoupením od původních oprávněných osob.“
Protože tedy daná právní problematika byla již dovolacím soudem řešena,
a rozsudek odvolacího soudu je s ní v souladu, neshledal dovolací soud dovolání
přípustným a podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. je odmítl.
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovanému, který by s ohledem
na výsledek dovolacího řízení měl nárok na náhradu jeho nákladů (§ 243b odst.
5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.), prokazatelné náklady tohoto řízení
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu